Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 10. díl

Praha - Můj milý dení(č)ku, ten můj závod je už za 29 dnů. Ještě včera to bylo skoro za sedmdesát. Tak to fakt hodně rychle utíká. Běhám, na cyklotrenažéru jezdím také. Ale pořád cítím, že to není ono. Už teď vím, že se do vody k tréninku před tím triatlonem nedostanu.

25.5.2012
SDÍLEJ:

Jiří Macek po pěti kilometrech a výběhu do sedmého poschodí.Foto: Hana Macková

Snad se neutopím. Ale do vody se mi nechtělo nikdy. Tak to nechám na kolo a běh. Využiji nabídku kamaráda Vaška Vopata, toho, co tak báječně fotí a k tomu je v jeho duši zakořeněn tak krásný černý humor, který miluji. Ty naše nesmyslné řeči mě povznášejí. Slíbil, že mi nějaké kolo půjčí.

Teď jsem si na to vzpomněl a musel jsem si dát gothaj. To je, můj milý dení(č)ku, salám měkoučký, takové bílé fleky jsou v něm, a když si ho dám s cibulí, zasypu pepřem, solí a utopím v octu, no, mňam…

Je dobrý. Ale to si dám dneska jen výjimečně. Je totiž čtvrteční večer a píšu zase pár myšlenek o sportovním životě. A zrovna u toho gothaje mě napadlo, že sice mohu na triatlon trénovat jak zběsilý, ale bez pořádné stravy to nepůjde. Ani tak nemyslím v tréninkovém období, které trvá pořád, ale těsně před závodem a hlavně při závodu.

S tím ale byly problémy vždycky, dní(č)ku. Závodil jsem v triatlonu hlavně tak někdy kolem Sametové revoluce, tedy kolem roku 1989. A tehdá vůbec iontové nápoje a všelijaké povolené podpůrné prostředky nebyly. Tak jsme si doma vyráběli všelijaké lektvary.

Já našel tehdy nějaký recept na to, jak si vyrobit domácí ionťák. Splácal jsem všechno možné, co v tom receptu bylo. Teda dení(č)ku, to ti bylo jízda! Musel jsem jet hodně rychle. Jenže stejně jsem musel zastavit a zajet do lesa. Nějak jsem se asi netrefil do gramáže a některých surovin dodal asi více.

Pamatuji se, že tehdy bylo těžké sehnat glukopur, hroznový cukr. Já ho ale nějak sehnal. To byla lahoda. Oloupal jsem pomeranč a vložil ho do igeliťáku právě s hroznovým cukrem. Kdo ho zná, ví, že je to takový jemňoučký prášek. Tuhle hmotu jsem si dal do zadní kapsy cyklodresu a na trase kola jsem se pustil řídítek, vyndal igeliťák a všechno spořádal. V cíli kola se mi smáli. Až později jsem pochopil, že to nebylo z mé rychlé jízdy, ale z toho, že jsem vypadal jako mlynář.

Taky si vzpomínám, že jsem si řezal nožem nějaké super zdravé tyčinky a umístil jsem je na rám kola tak, že jsem každý kousek supertyčinky omotal izolační páskou tak, aby při jízdě neuletěla. Jenže pak jsem tu izolačku za rychlé jízdy nemohl rozdělat. Lepila dokonale. Takže jsem nic nesnědl.

Taky jsem si tou izolačkou vždycky na kolo přidělal banán. To je, jak známo, ideální strava. Ale ani tady izolačka nefungovala. Takže v tom vedru, kdy se závod konal, se z banánu stala kaše. I tady jsem měl hodně problémů.

Jo, zkrátka, milý dení(č)ku tehdy to byly pionýrské časy nás, amatérů. Bylo to krásné. Ne jako teď, že si koupím všechno.

Jen mě napadlo, že to budu muset všechno na to kolo při tom závodě nějak umístit. Pojedu asi tak čtyři hodiny a to asi s pouhou vodou nepůjde. Snad mi kamarádi poradí. Jinak si budu muset zase něco namíchat a to by mohlo dopadnout hodně špatně.

A jednou, v zoufalství, to bylo na triatlonu v Sadské u Nymburka, jsem si po jízdě na kole dal jedno pivo. Tak jako na ex. Nikdo mě neviděl, tak jsem ho lupnul. Ale i kdyby mě tehdy někdo viděl, stejně bych ho vypil. Byl jsem hodně v tu chvíli unavený. Pivo mě nakoplo. Na další běh - 20 kilometrů - jsem byl po pivu hezky nabuzen. Jenže v polovině běhu jsem zkolaboval. Pivo už při závodě pít nebudu.

A jednou jsem měl na kole strašný hlad. Byl to právě tenhle triatlon, který budu absolvovat, tedy Dřevěný muž. Já na kole kamarádku poprosil, aby mi v dalším okruhu koupila v sámošce gothaj a rohlík. Koupila. Byl moc dobrý. Když jsem dojel na kole, musel jsem běžet těch 13 kilometrů. Bylo to tvrdý a dlouhý úsek. Gothaj byl v žaludku hodně těžce usazen. Není gothaj jako gothaj.

Snad mi v otázce závodní stravy poradí moje kamarádka Jana Hladíková z Mladé Boleslavi. Vyhrála mnoho cyklistických závodů, byla mnohokrát šampiónkou republiky. Milý dení(č)ku, snad mi ta Janička poradí…

Čtěte také:

DOPIS JIŘÍHO MACKA: Vážený pane herče Jane Třísko
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 1. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 2. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 3. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 4. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 5. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 6. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 7. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 8. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 9. díl

Máte-li chuť, napište autorovi na e-mailovou adresu: jiri.macek@denik.cz, co si o dení(č)ku, o jeho běhání myslíte? Můžete mu poradit, můžete mu vyčinit, můžete takřka všechno. Prostě napište, co vás napadne. Autor se na vaše myšlenky těší…

Autor je šéfredaktorem Deníku, region Praha + střední Čechy

Autor: Redakce

25.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Lupič se na místo loupeže nechal dovézt taxíkem

Handicapovaný sportovec Jan Tománek na pražském triatlonu.
37

Jan Tománek zakončil závodem v Poreči velmi úspěšnou sezonu

Zlatý šampion Hakl věří, že vítěznou atmosféru přenese i do Benátek

Benátky nad Jizerou /ROZHOVOR/ – Aby mohl bez problémů reprezentovat v malém fotbale, změnil v létě v tom velkém svou adresu. Už jako opora Benátek se František Hakl podílel na titulu mistra světa, když v Tunisku se skvěle vyladěným českým výběrem ani jednou nezaváhal a po finále s Mexikem (3:0) zvedl vítěznou trofej. Nejen o šampionátu, ale také o přestupu v rámci dvou sousedních účastníků ČFL se sedmadvacetiletý obránce rozpovídal v rozhovoru pro středočeský Deník.

Kam na fotbal: 1. FK Příbram přivítá Ústí nad Labem

Příbram - Podívejte se, na jaká fotbalová utkání můžete o víkendu vyrazit.  

Krize krajské koalice dospěla na ostří nože. Silná slova mohou vystřídat činy

Střední Čechy – Vydrží, nebo lze očekávat změny? Řeč je o pevnosti aktuální středočeské koalice, v jejímž případě se zdá, že navenek vyvřelo dlouhodobější napětí. A vlastně i spory.

K pouti do Sanatiága inspiroval Jindřicha Smítku filmový dokument

Příbram – Filmový dokument o pouti do Santiaga de Compostelo stál u zrodu nápadu Jindřicha Smítky jednou se na tuto pěší cestu vydat. Od myšlenky k činu mu to sice trvalo zhruba ještě deset let, ale nyní má svůj splněný sen za sebou a přemýšlí o dalších cestách. O pouti do Santiága nyní pořádá besedy. Ve středu se jedna konala v Příbrami a další se uskuteční v polovině listopadu v Lázu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení