Vévodkyně Marie Terezie Anna Felicitas (1694 ve Vídni–1772 rovněž ve Vídni), jejímž úmrtním dnem je právě 20. únor, je v Kostelci dodnes oceňována jako významná majitelka tamního panství; k uctění její památky je pořádána řada akcí. Vedle kosteleckého panství jí v okolním regionu patřily také Kounice, Plaňany, Rataje nad Sázavou, Škvorec a Uhříněves.

Šlechtična, jíž vedle titulu savojské vévodkyně náležely také označení kněžna z Lichtenštejna a další tituly, se části svého majetku (šlo o Kostelec, Škvorec a Uhříněves, zbytek získala později) ujala již v 18 letech; bylo to ohlasem na situaci v rodině.

Portrét Marie Terezie Savojské
Marie Terezie Savojská: pokroková žena, jejíž život naplnily rodinné tragédie

Význační členové lichtenštejnského rodu také dojednávali její sňatek. Jejím manželem se stal se stal Tomáš Emanuel Savojsko-Carignanský, přičemž sňatek na kosteleckém zámku se v roce 1713 stal velkolepou událostí pro celou oblast. Manželé pak střídavě pobývali ve Vídni a Čechách. Již v roce 1729 však její muž podlehl nákaze neštovicemi – a o pět let později zemřel ve svých 20 letech i jejich jediný syn Evžen Jan.

Od svých 34 let, kdy ovdověla a již se znovu neprovdala, pobývala převážně ve Vídni; stále však zůstávala v intenzivním kontaktu s úředníky na svých panstvích a ovlivňovala, co se tam odehrává.

Jestliže Marie Terezie už dříve věnovala pozornost charitativní činnosti – například kostelecký špitál, kde se vedle tradiční špitální péče o muže stala novinkou i starost o ženy, založila ještě za manželova života – po smrti syna se dobročinnosti oddala s velkou intenzitou. V řadě míst si připomínají jako její zásluhu zásadní opravy či barokní přestavby kostelů a far (případně založení nových – nebo pořízení zvonů a soch sv. Donáta pro vesnice; od obojího si, marně, slibovala ochranu selských hospodářství před zhoubnými vlivy počasí). Oceňována je také její podpora učitelů a zakládání škol.

S jejím působením je spojena podpora hladovějících, když počátkem 70. let 18. věku přišla neúroda, a dokonce i vznik dárcovského fondu na podporu pohořelých (tedy lidí, jejich živobytí zničil požár) či rolníků, jež o úrodu připravilo krupobití.Ve Vídni jako její nejznamenitější počiny připomínají savojské výchovné instituce pro mladé šlechtice: ženský ústav a rytířskou akademii. Nejenom je založila a nechala vybudovat některé stavby, ale také jim zajistila příjmy na provoz.