Slibované autobusy na vodíkový pohon pro cestující v části Středočeského kraje jsou na cestě – i když by je pasažéři měli dostat až k Vánocům příštího roku. Ale budou, to už je jisté, zněla v pondělí 5. srpna ujištění v budově Krajského úřadu Středočeského kraje. Rozhodnutí o tomto projektu sice nebylo v krajském zastupitelstvu jednomyslné, ale pro jeho uskutečnění zvedla ruce většina jeho členů. A přípravy pokročily.
Říci novinářům, co se chystá, přišli krajští politici, zástupci dodavatelů – a především budoucího provozovatele – společnosti Martin Uher Bus. Otec i syn stejného jména, kteří už si svezení vodíkovým autobusem vyzkoušeli.
„Je to prakticky stejné jako elektrobus,“ řekl Deníku starší z nich. A nepopírá, že předtím, než se firma rozhodla na nabídku spolupráce s krajem kývnout, došlo na velké debaty a porady; nejen doma, ale i s právníky. Syn i otec byli zajedno: je velká výzva i příležitost být u rozjezdu u nás prvního velkého projektu s autobusy poháněnými vodíkem – nicméně při vstupu do neznámých vod je třeba zajistit, aby rizika byla co nejmenší. Především: úvěry, které si na nákup vodíkových autobusů musí vzít, nesmí ohrozit rodinný majetek.
Jejich společnost působí v Mníšku pod Brdy na Praze-západ – a právě v okolí města budou nové vodíkové autobusy jezdit. Zástupci kraje a jeho organizátora veřejné dopravy IDSK vybrali linky číslo 466, 517 a 688 – tedy vodíkové autobusy mají zamířit na trasy z Mníšku do Příbrami, do Kytína a Dobříše i po okolí města, aby tato vozidla ukázala, co dovedou, v kopcovitém terénu na linkách různého charakteru. Středočeský radní pro oblast veřejné dopravy Petr Borecký (STAN) míní, že pokud zvládnou poměrně komplikovaný terén na Mníšecku, dokážou ve středních Čechách projet už kdekoli. Autobusů – podle výsledku výběrového řízení půjde o Solaris Urbino 12 hydrogen – bude deset; ročně by podle nynějších předpokladů měly najet kolem 550 tisíc kilometrů.
Do projektu se zapojuje také společnost ČEZ ESCO, která dodá elektrolyzér na výrobu vodíku, zásobníky i plničku, tedy vlastně vodíkovou čerpací stanici. A pohon to bude čistě „zelený“: elektřinu pro výrobu vodíku dodá nedaleká vodní elektrárna ČEZ ve Vraném nad Vltavou. Na jedno „tankování“, jež zabere asi čtvrthodinu, ujede zvolený typ autobusu až 320 kilometrů. Možná i 360.
Podstatné je, že bez nežádoucích emisí. To při představení projektu vyzdvihla středočeská hejtmanka Petra Pecková (STAN). Podle jejích slov je to přelomový počin nejen pro střední Čechy, ale pro celou republiku. „V budoucnu má být celá doprava bezemisní – a my si tak potřebujeme otestovat nejnovější technologie v praxi,“ konstatovala. S upozorněním, že kraj už testuje také elektrobusy: na linkách v Kutné Hoře, Kladně a na Benešovsku. V budoucnu by v rámci spolupráce s Jihočeským krajem měly vyjet i v regionu Voticka a Mladovožicka. „Musíme jít cestou pokroku,“ míní hejtmanka, že se kraj má vydat cestami inovací – i když se možná některé prokážou jako slepé nebo je bude třeba opravit.
Martin Uher, jednatel autobusové společnosti, která nese jeho jméno, souhlasí, že je významné (ale současně zavazující) být u proměny veřejné dopravy. Oceňuje, že vodíkové autobusy neprodukují emise – a současně nevyžadují zdlouhavé nabíjení baterií. A podle toho, co o nich nyní ví, očekává, že se v náročném terénu na Mníšecku osvědčí. „Věříme, že cestující i řidiči v reálném provozu ocení nejmodernější vybavení a vynikající jízdní vlastnosti – a cestování v nich si oblíbí,“ poznamenal Uher.
Radní Borecký netají, že v současnosti jsou vodíkové autobusy drahé při pořízení i provozu. Zatímco náklady na jeden ujetý kilometr dosahují u „běžného“ autobusu s dieselovým motorem 45–60 Kč za kilometr a u elektrobusů se počítá s částkou 75 Kč, u vodíkových se počítá zhruba s částkou 100–150 Kč. „Nevíme, jak bude fungovat provoz elektrolyzéru,“ vysvětlil radní vysoké rozpětí předpokládané částky. Jedním dechem ale upozornil, že náklady na provoz dieselových rapidně porostou kvůli emisním daním.
Borecký však připomíná, že je třeba vzít v potaz, že vodíkové autobusy netrpí nectnostmi elektrobusů: vedle dlouhé doby nabíjení jde především o omezení dojezdu v zimě (jednak kvůli vlastnostem baterií, jednak v důsledku topení). Elektrobus je tak vhodný do města, ale meziměstskou dopravu může řešit obtížně – a tak je podle Boreckého obtížné srovnávat i ceny.
Samotný nákup vodíkových vozidel hejtmanka Pecková vyčíslila na 154,6 milionu. „Většinu pořizovacích nákladů pokryje dvojice evropských dotačních titulů: program ITI pro rozvoj metropolitní oblasti a Integrovaný regionální operační program (IROP),“ konstatovala. Elektrolyzér a plničku zaplatí Skupina ČEZ, za niž místopředseda představenstva Pavel Cyrani náklady neupřesnil. ČEZ ale dotace v souvislosti s tímto projektem nečerpá.
