Na tenhle záměr kývli středočeští radní. Do věci mají co mluvit proto, že příbramské muzeum funguje jako jedna z příspěvkových organizací kraje. A na výkup objektů, s nímž se počítá ještě do konce roku, bude potřebovat peníze; počítá se s částkou 600 tisíc korun. Pomoci by měly i evropské a státní dotace.

Nejpozději z první poloviny 18. století pocházející obytné stavení z Řikova i patrový hospodářský objekt z Mokřan nejsou sice památkově chráněny, jejich hodnota je však podle odborníků nepopiratelná. Ve skanzenu rozhodně mají místo jako téměř poslední doklady lidové hmotné kultury v oblasti. Navíc je pravděpodobné, že bez přenesení do expozice venkovské architektury by těmto stavbám hrozil zánik.

Právě takový úděl je podle slov radního pro oblast kultury a památkové Karla Horčičky (ČSSD) příznačný pro řadu němých svědků života minulých generací. Vesnice se změnila; jinak než dřív se nejen hospodaří, ale i bydlí. Staré ustupuje novému – nebo alespoň vlastníci nevidí důvod platit údržbu objektů, které v jejich očích ztratily využití. Nehledě na leckdy značně komplikované majetkoprávní vztahy… „Transferem ohrožených unikátních staveb do skanzenu je možné zachránit značnou část z nich – a dokumentovat na nich bohatou historii tohoto regionu,“ míní Horčička.

Souhlasí i předseda výboru krajského zastupitelstva pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Zdeněk Štefek (KSČM). „Doplněním těchto dvou staveb bude koncepčně dokončen celý unikátní skanzen, který je zasazený do nádherného a přirozeného přírodního prostředí,“ poznamenal Štefek. S tím, že sice staré, ale ve skanzenu vlastně nové objekty nabídnou i další výstavní prostory umožňující zpestřit prohlídkové trasy – a vyžití najdou také při tradičních a hojně navštěvovaných akcích. K těm patří třeba masopust, folklorní den či den řemesel.