Po skončení besedy v aule gymnázia ochotně poskytl rozhovor také pro čtenáře Deníku.

Pane Zindulko, slavíte Pražské povstání?

No samozřejmě že slavím! Vždyť ten den mám narozeniny. (smích) Je to dobré datum. Tehdejší hrůzy války už jsem samozřejmě vnímal. Když to skončilo, bylo to něco úžasného. Nepopsatelný pocit.

Studentům jste říkal, že hrajete současně v sedmi divadelních inscenacích. Jak to stíháte?

To není takový problém. Za měsíc mám tak přibližně dvacet představení. Mám sice i jinou práci, ale jsem na to zvyklý. Zatím to zvládám. Text je otázka cviku. Kdybych toho nechal, paměť by mi asi odešla velice rychle. Člověk musí paměť cvičit, jako každý sval.

Máte nějaký svůj deník, kde si zapisujete, kolik rolí jste už odehrál?

Za celý život jsem nastřádal spoustu diářů a teď nedávno jsem je vyházel. Věci z nich jsem použil při psaní knihy Moje cesta. No pak jsem si řekl, že už je nebudu potřebovat, tak jsem minulý týden gruntoval a vyházel je. V hlavě to už nemám, ale rolí byly stovky.

Když vás poslouchám, zdá se mi, že máte brněnský přízvuk. Je to památka na vaše působení na Moravě?

Asi mi v projevu z brněnského angažmá, které trvalo dvaadvacet let, zůstal. Ale nezakládám si na tom.

Máte ještě nějakou roli, kterou si toužíte zahrát?

Myslím, že nějaká taková zase může přijít.  S radostí si na to počkám.

Při vašem vystupování vypadá, že vás nic nebolí. Jak to ve svém věku děláte?

No, to úplně přesně nevím. Určitě mám nějaký dobrý genofond, musím to zaťukat. Kromě toho se snažím nějakým způsobem vycházet dobře i se svým tělem. Myslím, že fyzickou kondici také velice silně ovlivňuje psychika. Pokud je člověk po této stránce v pořádku, má nějaký zájem, něco ho těší, cítí, že má něco před sebou, že za něčím jde,  pak mu to pomáhá překlenout všelijaké fyzické potíže. Už jsem byl mnohokrát s různými neduhy v nemocnici a zatím jsem se z toho vždy dostal pevnou vůlí a vírou. A navíc se také snažím o sebe trochu dbát. Už si nemohu dovolit dlouhodobé flámy, vím, že si musím odespat své penzum. Vím, že se nemohu přecpávat. Každé ráno si musím udělat své kratší cvičení. A také hodně chodím. Po městě nejezdím autem a raději chodím. Hodně se pohybuji i na jevišti.

Takže je jasné, že do vašeho udržování kondice patří také  optimismus.

To s tím velice souvisí. Život sice není moc radostný a ani perspektiva světa není příliš veselá. Nemáme se ale špatně. Lidi věčně na něco žehrají. Ale vždyť  máme všechno. Bohužel! Jsme zhýčkaní, a proto i choulostiví. Proto také lehce podléháme kdejaké chorobě.

Sledujete českou politiku?

Když se podívám na plejádu politiků, nebo to, co se děje, je to, promiňte mi ten výraz, k zblití. Člověk se až stydí. Ale nesmí nás to zlomit.

Máte na to nějaký recept?

Všímat si těch lepších věcí. Podívejte se jen kolem sebe, kolik je báječných lidí, na které se můžete spolehnout, kteří vám pomohli. Jsou tu i další nádherné věci – divadlo, koncerty, výstavy. Jen na ty věci, které vás těší, nesmíte zapomínat. Je totiž pořád něco, z čeho se můžete radovat a v co věřit.

Jak jako senior nahlížíte na Kalouskovu důchodovou reformu?

Abych se vám přiznal, já vám tomu moc nerozumím. Naplno si to nepřipouštím, protože vím, že to není definitivní. Vím, že se o to politici ještě budou nesmyslně handrkovat, a že snad jednou přijde někdo rozumný a konečně řekne, jak to má vypadat.

Máte kromě herectví nějakého koníčka?

Moje koníčky jsou hodně spojené s divadlem. Jsem vášnivý čtenář, miluji literaturu. Mám rád muziku. Moje drobná vášeň je sbírání dýmek. Ty také kouřím, ale nepřeháním to. Mám i malou sbírku kamenů. Pocházím z Podkrkonoší a tam se nalézaly české polodrahokamy. Kameny jsem začal sbírat už jako kluk.  Minerály mě táhnou pořád.

Jak byste se popsal, jste novátor, konzervativec nebo tradicionalista?

Rozhodně jsem tradicionalista. Novým věcem se ale rozhodně nevyhýbám. To nemohu. Bez toho bych nemohl hrát divadlo. To se změnilo a je úplně jiné, než když jsem před sedmapadesáti lety začínal. Dovedu se těšit z úžasného technického pokroku. Někdy se ale děsím, že nás technika zahlcuje a právě proto nemáme čas si poradit s lidskou duší.