Jak tedy den, kdy děti dostávají vysvědčení, přežít v co největším klidu?

Situacím, kdy vlastně až v den vysvědčení zjistíme, že si naše dítě ve škole nevede nejlépe, je třeba předcházet průběžným sledováním jeho školních výsledků, komunikací s ním i se školou. Prevence v tomto případě nese své ovoce. Pak vás příliš nezaskočí překvapení z pololetního a závěrečného vysvědčení. Pokud je ale v tomto ohledu v rodině rodiče ponechávají odpovědnost jen na dětech, pak může být pro ně jistě pololetní výsledek překvapivý. Děti většinou tuší jak bude jejich vysvědčení vypadat. V některých rodinách jsou škola a známky složité téma, o kterém děti s rodiči z nějakého důvodu nemohou komunikovat. Stres tedy může souviset s tím, že se rodiče začnou zajímat o školní výsledky až v den samotného vysvědčení.

Co byste doporučili?

Vysvědčení je výsledek pololetní práce dětí a ony samy vědí, zda se snažily a daly přípravě do školy dostatečné množství energie. Přesto ale někdy nejsou jejich výsledky tak dobré, jak by si představovaly. Děti mohou být zklamané, že jejich snaha o dobré výsledky není korunována úspěchem. Pak očekávají podporu od svých rodičů, kteří by měli ocenit, že se snažily, i když výsledky nejsou úplně nejoptimálnější. Tam, kde podpora od rodičů není, tak mají děti samozřejmě strach. Pak se může stát, že tyto případy následně řešíme i zde v poradně. Nebo je musí řešit i jiné instituce. Děti mají strach z reakce rodičů. Že dostanou vyhubováno nebo je bude čekat jiná restrikce, která je výrazně omezí. Proč bychom měli trestat dítě v den vysvědčení, když jsme se sami o jeho výsledky a prospěch nezajímali sami už předtím? Je třeba si uvědomit, že je ještě aktuálně jedno pololetí před námi. Řada věcí se dá napravit. A rodiče a děti na nápravě mohou zapracovat společně. Tip je takový že nežli dítě motivovat formou odměn a trestů je lépe v něm probudit zájem o vědění.

Jak se tedy mají rodiče zachovat?

Rodiče by měli ocenit snahu svých dětí, i když výsledky nejsou úplně nejoptimálnější. Tam, kde podpora od rodičů není, mají děti strach. Dopad školního prospěchu na rodinu následně řešíme i zde v poradně, často ve spolupráci s dalšími institucemi. Děti touží být rodiči přijímány a v případě neúspěchu mají strach z jejich reakce. Bojí se, že dostanou vyhubováno nebo je bude čekat jiná restrikce, která je výrazně omezí. Proč bychom měli trestat dítě v den vysvědčení, když jsme se sami o prospěch nezajímali včas? Je třeba si uvědomit, že je ještě jedno pololetí před námi. Řada věcí se dá napravit. A rodiče a děti na nápravě mohou zapracovat společně. Naše doporučení zní: nežli dítě motivovat formou odměn a trestů, je lépe v něm probudit zájem o vědění.

A také je v některých případech nezanedbatelná spolupráce se školou.

To v každém případě. Jednak se spolu mohou dohodnout, jak mohou doma pomoci dítěti k tomu, aby bylo ve škole úspěšnější, nežli je. A také je pro dítě je důležité vědět, že se rodiče zajímají o jeho prospěch. Že ví v čem má problém a že se mu snaží pomoci. Je pro ně zásadní mít ten pocit zastání u rodičů jako u autority. Pokud ale jde výchovný postoj rodičů proti výchovným a pedagogickým doporučením učitelů, tak to s sebou nese mnoho problémů To je dobré si někdy s pedagogy také vyjasnit. A pak nedůslednost rodičů rovná se nedůslednost dítě. Když je rodič nedůsledný v tom, že se o školní přípravu a výsledky dítěte nezajímá pak jeho chování dítě jako svého vzoru přejímá a je v přípravě také nedůsledné. A když vidí, že se rodič nebaví s učitelem, tak se s ním také nebude bavit.

Když už ke stresové situaci dojde. Jak ji zvládnout?

Nebylo by dobré razantního řešení za pomoci křiku, fyzických trestů nebo zákazů. Asi by bylo lépe si s dítětem popovídat na téma co udělat proto, aby byl jeho školní výsledek lepší. V čem může, v uvozovkách, zabrat dítě, v čem může pomoci rodič. Z trestů má často totiž dítě pocit, že je rodičem zcela zavrženo, a to nejen za nedobré výsledky ve škole. To je potom nebezpečná situace protože ji děti berou velice vážně. Může pak dojít t i k tomu, že raději nepůjde domů. Mohou se začít toulat a dostávat se do složitějších a složitějších situací, která nemusí zvládat. A to jen proto, že mají pocit, že rodiče zklamaly. Přece je známo, že se každému z nás někdy v životě něco nepovede. Dítě se potřebuje od rodičů naučit, že neúspěch nás může posunout dál, že to není o tom, že je vše ztraceno a že to už nikdy více nebude dobré. Z neúspěchu se můžeme něco naučit a příště se zachovat jinak. Tak aby k němu už nedošlo.

Čtěte také: Vysvědčení si vyzvednou tisíce žáků. Na prázdniny si ale ještě počkají