Rozhovor poskytla v rámci akce Deník s vámi, pořádané jako setkání s představiteli krajů po celé republice.

Jsme v polovině volebního období. Co vás zatím nejvíce potěšilo a zklamalo? Pokud mohu hádat, troufám si jako potěšující tipnout návštěvnost úředních dnů hejtmanky v regionech – a na opačném pólu by to mohla být atmosféra napětí mezi současnou opozicí a koalicí…
Je to tak. Ale setkávání s občany ve městech bych ještě doplnila o setkání se starosty, která děláme každého půl roku. Pro mě je to vždycky příjemné; málokdy se podaří dostat tolik starostů na jedno místo a mít možnost mluvit s nimi o různých tématech. Letos mě také velice potěšila účast obcí a měst i různých uskupení, ať jsou to občanská sdružení, neziskovky a další, na oslavách stého výročí vzniku samostatného státu. Měla jsem pocit sounáležitosti – a neprojevovalo se to negativní, co jste zmiňoval, za což jsem velmi ráda. A musím říci, že se mi velmi líbila i atmosféra zahajovacího koncertu festivalu Soundtrack v Poděbradech, který jsme věnovali středočeským starostům. Tam také nikdo nehleděl na stranickou knížku a všichni jsme si užili, že žijeme v takhle krásné zemi a takhle krásném regionu.

Neuvažujete po letošním úspěchu oslav stých narozenin republiky o tom, že by kraj připravil podobnou dlouhodobější kampaň i pro příští rok, kdy si připomeneme kulaté výročí událostí z roku 1989? Nabízela by se i příležitost podpořit zájem o výuku moderních dějin.
Oslavy chystáme, ale nebudou tak velkolepé jako ke 100 rokům od vzniku republiky. Spíš je budeme směřovat k 17. listopadu. Teď se vytváří koncept, takže víc prozradit zatím nemohu.

Emanuel Šíp, předseda Dopravní sekce Hospodářské komory ČR.
Emanuel Šíp: V silách kraje je upozorňovat na problémy

S vaším nástupem do funkce hejtmanky se objevily i dříve neznámé novinky. Vedle úředních dnů v regionech byly například z vašeho podnětu zavedené dotace pro obnovu památek se společenským využitím, aktuální novotou je třeba využití cash poolingových operací pro předfinancování investic hrazených z dotací. Chystáte pro příští období něco dalšího, co zde ještě nebylo?
Ráda bych se vrátila k fondu na podporu obnovy památek se společenským využitím. Byl to letos pilotní projekt ke stoletému výročí – a myslím, že se osvědčil. Jsem ráda, že v něm budeme pokračovat, protože je možno podpořit projekty, které se nedostanou do klasických schémat našich grantů. Ještě mám projekt, na který zatím nejsou peníze, ale ráda bych je do budoucna sehnala: je to cvičiště integrovaného záchranného systému, jaké provozuje Záchranný kruh v Karlových Varech. To je rest, který bych ráda dotáhla. Rádi bychom taková cvičiště měli dvě.

Kde by mělo být to druhé – kromě Zaječova?
Máme další nabídky, ale zatím to nechci upřesňovat. Důležité je, že to není úplně levná záležitost. Máme to zařazené do národního investičního plánu, který jsme odevzdali vládě. Je to projekt, který bych ráda dotáhla. Myslím, že to dlužím Středočeskému kraji i našim záchranářům a záchranným složkám obecně. Dalším velkým projektem je změna fungování Středočeského inovačního centra. Jestli se podaří, bude to pro střední Čechy znamenat obrovský start a povýšení renomé regionu.

Deník s vámi - Setkání s hejtmankou Jaroslavou Pokornou Jermanovou. Informační centrum Středočeského kraje 29.listopadu.
Vilém Růžička: Naším cílem je zpříjemňovat lidem život pomocí nových technologií

I nový ředitel SIC Vilém Růžička připomíná změnu v činnosti centra, o kterém dosud kromě finanční podpory firem prostřednictvím inovačních a kreativních voucherů a propagace zavádění rychlého internetu bylo slyšet především v souvislosti s pořádáním různých setkání a seminářů. Ohlásil přechod od analytické činnosti k výkonné práci a konkrétním projektům. To zní optimisticky.
A ambiciózně. Ale intenzivně na tom pracujeme. Pan ředitel má obrovské zkušenosti a já jsem za jeho byznysové zkušenosti ráda, protože to do oboru, ve kterém pracuje, přináší trochu jiný pohled. V inovačním centru ještě dobíhají restrukturalizační procesy – a v lednu SIC a všechny jeho projekty chceme představit na tiskové konferenci. Ale zmíním jedno své přání: kdybych ze svého úřadu odcházela jinam a chtěla bych, aby po mně něco zůstalo, je to určitě projekt Milovice. Snad se teď s bývalým nájemcem letiště podaří podepsat smlouvu o ukončení soudních sporů a otevře nám to možnost s tím prostorem něco dělat. Pokud to dobře dopadne a my se dohodneme na nějakém vyrovnání – což bude ještě velký boj – otevírá se velký prostor právě pro SIC a všechny firmy, které za ním půjdou. Může tam vyrůst jedinečný technologický park. Slovo smart je dnes trochu zprofanované, ale mohl by tam vzniknout „chytrý uzel“, kde se budou scházet investice a výzkumné instituce – ovšem spjaté s praxí. Bylo by skvělé, kdyby vedle krásné milovické rezervace s pratury vznikla takováhle chytrá oblast. S tím jsou samozřejmě spjaty infrastrukturní věci týkající se dopravy. S velkým problémem se setkáváme třeba při prosazování Všejanské spojky na železnici. Tu se snažíme „protlačit“ od doby, co jsme tady. Je to rozvojová lokalita – a to nejen bývalé letiště, ale i město Milovice, které má čím dál víc obyvatel. Mladých obyvatel. Právě Všejanská spojka by měla cestování usnadnit. Věřím, že jednou – třeba ještě budu ve funkci – se podaří tohle všechno skloubit.

Problémy kolem pronájmu letiště Boží Dar u Milovic se táhnou z minulosti; dalo by se hovořit o „kostlivci ve skříni“. Jako další kostlivec se jeví otazníky kolem využití sportovně rekreačního areálu v jiném bývalém vojenském prostotu – v lokalitě Vrchbělá u Bělé pod Bezdězem. Naštěstí se zdá, že se podařilo stabilizovat hospodaření nemocnic, což se také jevilo jako velký problém přetrvávající z dřívějška. Nechrastí však těch kostí ve skříni ještě víc?
Přímo jako kostlivce ve skříni to nevnímám, ale jsou to problémy, které tady zůstaly po předchozích vládách. Vždycky je lepší komunikovat se všemi a chyby předchůdcům nevyčítat – raději se je snažit eliminovat nebo překročit. To, jak pokročila jednání s RP Mladá kolem milovického letiště, považuji za obrovský úspěch. Neumím rozklíčovat, kdo za co mohl – ani to dělat nechci. Samozřejmě i v otázce nemocnic má každý svůj díl viny, ale nikdo nejsme neomylný a musíme být schopni se dohodnout, jestli je, nebo není společná cesta. Pokud jde o Vrchbělou, je to jedna ze záležitostí, které teď spadají pod Středočeskou centrálu cestovního ruchu. Zatím jsme nebyli schopni najít vhodnou alternativu, co s tím bude – ani v koalici, s níž jsme vládli první rok, a jednotný názor nepanuje ani v současné radě kraje. Každopádně jsme zatím blokováni dobou udržitelnosti projektu placeného z evropských dotací. Zatím to budeme udržovat a Středočeská centrála cestovního má hledat vhodné naplnění. Je to nádherný prostor, ale velmi odlehlý. Myslím, že v soukromých rukách by našel lepší naplnění než v našich – a po uplynutí doby udržitelnosti by bylo nejlepší nabídnout areál soukromému sektoru.

Deník s vámi - setkání s hejtmankou Středočeského kraje Jaroslavou Pokornou Jermanovou v Praze.
Hejtmanské starosti: hlavně jde o dopravu

Rýsuje se ještě nějaký další problém podobného typu?
Zpočátku jsem měla obavy ze správy a údržby silnic, ale musím říci, že tam se to rozpohybovalo velmi dobře. Přestože jsou pod tlakem obrovské kritiky, v novinách si o sobě přečtou různé věci, zvládají svou práci velmi dobře. A kontrola tam je, já jsem na ně velmi přísná – na druhou stranu dvě bedny šampaňského, které jsem slíbila za dobrou přípravu zakázek, dostanou. Zaslouží si je. Jsem člověk, který sliby plní, takže je budu kupovat teď před Vánocemi. Je tam většina chlapů, což vždycky funguje trošku jinak, než kdyby tam byly ženy; musím ale říci, že pracují na sto procent.

Vztahy s opozicí nicméně na přípitky šampaňským nevypadají. Výtky se týkají peněz, dotací na strategické akce včetně podpory harleyářských oslav, v minulosti to bylo dohadování o využívání hejtmanského fondu, teď je novinkou handrkování na téma množství individuálních dotací versus řádné dotační programy. Chystá v návaznosti na tyhle debaty nějaká změna?
Kritika individuálních dotací z úst předsedy zastupitelského klubu STAN Věslava Michalika mi přijde úsměvná: když se podíváme na minulost dotací pro Dolní Břežany (obec, kterou Michalik vedl a vede jako starosta – pozn. red.), tak většina z nich byly individuální. Individuální dotace umožňuje poskytnout peníze na projekt, který se nevejde do grantového systému a klasických fondů. Sdružení místních samospráv jako líheň politiků STAN vždycky upřednostňovalo malé obce, což je v pořádku – ale kraj netvoří jen malé obce. Jsou to i větší obce – a jsou to i okresní města, která v dotačních programech nemají prostor. Proto jsme s náměstkem Gabrielem Kovácsem přišli s novým fondem pro podporu včasné přípravy projektů – pro začátek se 30 miliony korun na zpracování žádostí, ale i na různé studie. Jsou to peníze, které mají podpořit obce přihlášené do národního investičního plánu. Co se týče individuálních dotací do sportu, které pan Michalik také napadal, není pravda, že nejsou regulované. Jsou. Je to speciální položka v rozpočtu radního Martina Draxlera, který má svou metodiku a hodnocení – a z těchto peněz se snažíme podpořit nejen opravy hřišť, ale i konání mezinárodních akcí, které se nedostanou do grantů a fondů, protože nemůžete všechno zařadit do škatulek. Třeba v Benešově, kde žiji, jsme podpořili basketbalový klub – a tam mě může těžko někdo vinit z toho, že si prosazuji své lidi, protože jejich zástupce je teď ve vládě a já jsem v opozici. Když splní všechny podmínky, mohli by se připojit ke sportovním centrům fungujícím po celém kraji. Já teď nechám udělat analýzu, ze které bude jasné, jestli se při přidělování dotací rozhoduje podle toho, kdo má jakou stranickou knížku. Právě k tomu ta kritika směřuje. A jak napsal pan Michalik v tiskové zprávě, že „Rathovy dárečky“ jsou zpátky, tak opravdu nejsou. Kdybych skutečně hleděla na stranickou knížku, většina obcí by dotaci nedostala, protože jsou z líhně STAN. Rozhoduje se podle toho, zda je projekt přínosný pro kraj, pro jeho obyvatele, zda řeší nějaký palčivý problém. Například malé obci Plchov jsme půjčili peníze na to, aby si mohli požádat o kofinancování – a oni nám je vrátí, až ty peníze budou mít. Všechno jsou to takové věci, které nejde zařadit klasicky do škatulky. To, že pan Michalik má vidinu, že rozdělíme 160 milionů nárokově mezi malé obce podle počtu obyvatel, je dobrá myšlenka – ale musí se také ohlížet na ty obce, které mají nad tisíc obyvatel, případně na města, která mají větší rozpočty, ale mnohdy plní úlohu okresních měst, která byla zrušena.

V rámci spřádání plánů na příští rok je to pro vás trochu jiné než jindy, protože budete muset skloubit plány pracovní s osobními a rodinnými. Zatím se nic nemění?
Pokud budu zdravá já i miminko, mám v úmyslu se po šestinedělí vrátit. Žijeme v 21. století a domnívám se, že co je normální na Západě, může být normální i tady. Znám spoustu manažerek na vrcholných pozicích, které miminko měly s sebou v práci. To já nemusím, protože manžel se těší, že bude doma. Spousta lidí si myslí, že jsem krkavčí matka, ale nejsem. Takhle jsem to měla i se svým synem. Já práci prostě potřebuji k tomu, abych byla vyrovnaná – a přiznám se, že nejsem úplně ta maminka, která by s dítětem musela být od nevidím do nevidím a nacházela uspokojení v tom, že přebaluje a čtyřikrát denně kojí. Nemám nic proti ostatním maminkám; každý to máme nastavené jinak. Já mám to štěstí, že mám rodinné zázemí a daří se mi to skloubit – a mám štěstí na kolegy (ať je to z koaličních stran kdokoliv), kteří mě v tomhle podporují.

Deník s vámi - setkání s hejtmankou Středočeského kraje Jaroslavou Pokornou Jermanovou v Praze.
Deník s vámi aneb Setkání s hejtmankou