„Samotný závod se jede na trati z Knovíze do Brandýsku, do části Olšany. Trať je tři kilometry a dvě stě metrů dlouhá a jedou se dvě jízdy. Naše ročníky navazují na tradici propagačního závodu, který poprvé v roce 1924 uspořádala slánská firma Vilém Michl pouze pro svou značku motocyklů Orion," prozradil Václav Bečvář.

V dalších letech byl závod rozšířen také o automobily. Zajímavostí je, že v roce 1926 zde startovali i Eliška a Čeněk Junkovi ve vozech Bugatti. Závodníků se tentokrát sešlo kolem sto dvaceti. „Za zmínku stojí prvorepubliková auta. Všechny značky ani neznám. Jako každý rok budu připomínat, že nejde o rekordy v rychlosti, každý musí být na trati rozumný," řekl Václav Bečvář.

Jako každý rok, tak i letos ředitel osedlal se svým synem Václavem anglický stroj BSA se sajdkárou. Vyroben byl roku 1968 s má obsah 720 kubických centimetrů. 

Nejstarší autoveterán

Středem pozornosti byl nejstarší autoveterán Františka Škuthana, světle modrý Buick z roku 1916 na loukoťových kolech, koupený v Americe. Je majitelem i dalšího krasavce - Chevroletu z roku 1925. Jak řekl, v Knovízi byl posedmé a o dalším přírůstku do garáže neuvažuje. Přeci jenom to stojí prý stojí moc peněz.

Václav Slovák z Kladna zase pečoval o žlutočervený motocykl Böhmerland z roku 1925. Hloučky zvědavců se tvořily okolo bílé tatry z roku 1932 Jaroslava Šimka.

„Nevynechal jsem ani jeden ročník. Tatra má obsah 1155 kubických centimetrů a osmnáct koní. Je to nezvyk, volant je vpravo, řadí se levou rukou. Knovíz je můj nejoblíbenější závod. Mockrát jsem zde vyhrál. Kdybych na to měl, chtěl bych Tatru 75. Tady jsem jezdil s Minorem, motorkou i felicií," řekl Jaroslav Šimek a dodal: „Jak Angličané říkají, kdyby byl jeden den hezký v roce, stojí za to mít kabriolet."

Čtěte také: Jízda Kokořínskem lákala na pěknou trasu a zajímavé soutěžní

Břetislav Kostka