V Dubaji pobývá česká dvojice od prvního březnového dne a návrat je plánován na zítřek, neděli 8. Března. „O téhle cestě jsme snili asi dva roky. Realizovat jsme si tenhle sen začali na podzim loňského roku, kdy jsme se dohodli s Jirkou Blaškou, který tady bydlí. Je tu kolem nás v Dubaji ale celý parašutistický svět." Dvojice se připravuje na novou parašutistickou sezonu a v Dubaji našli v této době ideální podmínky.

Vaška Volf znám dlouhá léta. Byl to on, kdo mne „uvrtal", abych si skočil sólo padákem. Byl to on, který si mne před několika lety připoutal na tělo a skočili jsme spolu tandemový seskok.

A najednou otevřu facebook a tam fotky z Dubaje a na nich Vašek. Hned mu píšu. Chvíli nám trvalo, než jsme se domluvili. A pak se mi najednou objevila níže uvedená písmenky, myšlenky. Předpokládám vám je tak, jak je Vašek napsal. Bez úpravy. Je z nich totiž cítit adrenalin, pohoda, nadšení, radost ze života.

Píše Václav Volf

„Jsme tady od prvního do osmého března. O cestě do Dubaje jsme snili asi dva roky, ale realizovat jsme to začali loni na podzim. To jsme se dohodli s Jirkou Blaškou, který tady už tři roky skáče jako profík - skáče tandemy a taky jako kameraman. Ten nám přislíbil, že u něho můžeme po dobu pobytu bydlet.

Ubytování tady je fest drahé, takže nám tímto významně ulehčil situaci a významně akci zlevnil. Navíc bydlí na místě, kde je kousek na metro - mimochodem jezdit metrem v Dubaji je jedna velká radost - čisto, bezpečno, výborná orientace atd.. A je od něho kousek na pláž a hlavně kousek na drop zonu, to je místo, kde se skáče. Takže vše máme v dosahu pěšky.

Následně jsme zakoupili letenky (jedna tam a zpět vyjde na zhruba osm tisíc korun. Jelikož jsme si vezli padáky, bylo třeba hledět na to, aby přepravce padák vzal do letadla a abychom se vešli do hmotnostního limitu. Někdy bývá s padákem problém, protože je v něm zabezpečovací přístroj a v tom přístroji pyropatrona, kvůli které může být problém, aby z nás neudělali "teroristy". Sem jsme doletěli bez problémů, tak uvidíme zpátky.

Pět skoků denně

Skáčeme každý den asi tak pět skoků a to ze čtyř kilometrů. Musíme s tím počtem opatrně, protože jeden seskok tady v přepočtu na naše koruny díky slabé koruně vyjde na zhruba osm set korun. Jelikož si vše platíme sami, tak je potřeba to nepřehánět. Počasí je tady parádní, celý den modro nebes, teplota přes den cca 25 až 30 stupňů, teplota moře 24 stupňů, takže jsme se i koupali. Naštěstí ne v padácích, ale v plavkách.

Jelikož se přistává na místo, které je z jedné strany obklopené mrakodrapy a z druhé strany mořem, tak do přistání do moře moc nechybí. V létě je tady veliké vedro a vlhkost. Proto je pro návštěvu Dubaje nejlepší období od podzimu do jara. Skákání je tady nádherný, což je z fotek tak "trochu" vidět.

To víš, máme to tady hodně našlapaný. A Dubaj je opravdu neskutečné město. Všechno je tady "mega". Všude je pořádek a všechno jde. Musíš sem vyrazit, protože to se musí poznat. Bydlíme v 81. patře mrakodrapu, který má 97 pater. Nechali jsme v autě Jirky do rána na ulici padáky. Když jsme od auta večer odcházeli, tak se ho ptám, jestli nám je někdo neukradne.

Měl bys vidět jeho pohled na mě, když jsem tuhle otázku položil. A přitom povídá: Ty volééé, tady jsi v Dubaji! Tím jsem pochopil, jak se věci mají. Je tu fest bezpečno, čisto, vše má řád, vše je upravené a vše prostě šlape jak má. Jak říkám, sem musíš!

Všichni jsou v pohodě

Stravujeme se sami. V mrakodrapu, kde bydlíme, je obchod, a nebo v obchodních centrech jsou různé fast foody, jako u nás. Cenově to vychází jen o něco dráž než u nás. Opět jen díky slabé koruně. Samozřejmě tady jsou i luxusní restaurace, ale ty se nás netýkají. A zažívací problémy? Z čeho? Tady se dá všude jíst ze země, máme se co učit, včetně chování, ohleduplnosti, pracovitosti atd. To jsou věci, které se nedají popsat, to se musí zažít a poznat. Dubaj je hodně návyková.

A co kolegové ze světa? Jedná se hlavně o lidi, kteří kolem skákání tady pracují. Je zde úplně jiná mentalita než u nás, všichni jsou hrozně srdeční, v pohodě, nenadávají neustále na všechno a na všechny, nabízejí pomoc atd. A co se týče pití alkoholu, tak ten já, ani kolega Tůma nepijeme, takže nám to tady vyhovuje, protože tady alkohol buď vůbec neseženeš, nebo je strašně drahý.

Tady nepotkáš opilého člověka, tady na ulici nikdo nekouří, takže se nikde neválejí vajgly, na chodníku není milión vyplivnutých žvýkaček, nikde tě nikdo neotravuje. Nadále se tady všude staví a buduje, a to ve dne i v noci.

Pozdrav domů

A co děláme kromě skákání? Tady je to tak, že se skáče od 9 do 16 hodin. Takže po skákání poznáváme Dubaj. Samozřejmě metrem, kterým je radost cestovat a kterým se jednoduše dostaneš všude. Teda, skoro všude, skákat do pouště jsme museli jet autem. Navíc v mrakodrapu, kde bydlíme, je posilovna, venkovní a vnitřní bazén. Takže využíváme.

Jinak například tandemový seskok tady na naše stojí zhruba 13 tisíc korun a dělají jich tady v průměru zhruba tak 50 až 70 denně. Minimálně na dva měsíce dopředu mají plno. Pořád. Samozřejmě zde skáčou hlavně turisté a to ze všech koutů světa. Vše jim tady úžasně funguje a jde od ruky. A pozor, celou drop zonu vybudoval stát a ten to taky provozuje.

Tak pozdravuju všechny tam k nám do Čech. Z Dubaje zdraví Česko a především všechny v Boleslavi a okolí. Vašek a Zdeněk."