Zpěvák Vlasta Horváth: Dárek manželce kupuju na poslední chvíli

Vlastimil (zažilo se však jméno Vlasta) Horváth tehdy upoutal celé Česko nejen svým zpěvem, ale i svým milým skromným vystupováním.

Ve se středu jsem se s ním potkal na Staroměstském náměstí v Praze. Zpíval tam na hlavním pódiu v rámci projektu Česko zpívá koledy. Velkému davu přítomných předzpívával pět koled a navíc píseň Vánoce, Vánoc přicházejí. Vše pojal v netradiční, snad až v trochu rockové úpravě. Stovky lidí mu aplaudovaly. A Vlasta Horváth jim pak ještě dobrou půlhodinku zpíval další písně ze svého repertoáru. Opět za obrovských ovací.

„Vánoce mám strašně rád. Pro mne ale nabyly většího významu s příchodem dětí, vše se pochopitelně motá kolem nich. S nimi znovu prožívám tu vánoční radost," řekl Vlasta Horváth. Starší dceři Lindě jsou čtyři roky, mladší Bětušce „táhne na druhý". Tatínek vzpomíná, že v dětství speciální vánoční zvyky nedrželi.

V současné době se s manželkou pokoušejí určitě zvyky, vzhledem k přítomnosti dcer, dodržovat. „Popravdě, snaží se o to více manželka než já. Třeba posílání svíček ve skořápce. Snažíme se dcery vychovávat tak, že Ježíšek existuje a že přijde. Hodně o tom mluvíme, ale takovou normální cestou," zmínil.

Ježíšek přijde dvakrát

I když stromeček Horváthovi ještě doma nemají, co bude ke štědrovečerní večeři, už mají jisté. Protože Vlasta ryby nejí, bude na stole především řízek s bramborovým salátem. „Když bude mít manželka na rybu chuť, připraví ji i holkám," usmíval se.

Ježíšek u Horváthů přijde čtyřiadvacátého rovnou dvakrát. „Nejprve se sejdeme s rodiči Markéty, kteří s námi bydlí v domečku. Tak přijde Ježíšek poprvé. A pak k nám do patra dorazí Ježíšek podruhé." A jak to tak mnohdy bývá, další den vyrazí rodina Horváthova k tatínkovým rodičům do Čerčan. Tam se určitě Ježíšek také zastaví.

Zpěvák Vlasta patří mezi skupinu chlapů, kteří dárky kupují na poslední chvíli. „Zatím nebyl čas, bylo hektické období s muzikou, navíc jsme doma dělali v domě úpravy, chtěli jsme, aby to vše bylo do Vánoc hotové," hájil absenci dárků.

Nákup vánočních dárků řeší Monika a Vlastou tak, že děti předají na hlídání babičce a dědečkovi a sami vyjedou do obchodů. „Takhle všechno zvládneme nakoupit. No a s bráchou Martinem pak já den před Štědrým dnem, což je už klasika, dokoupíme našim polovičkám dárky," řekl Vlastimil Horváth.

Rozzářené dětské oči

Zpěvák říká, že nemá speciální ježíškovské přání. Vše, co potřebuje a co by chtěl, si prý pořizuje sám: „Jsou to pochopitelně věci spojené s hudbou, tedy nástroje. A takové dary bych ani nepřijmul. Ale já spíše očekávám, že se sejdeme, popovídáme. A třeba zajdeme na bowling."

Že k nejhezčím okamžikům patří rozzářené dětské oči, potvrdil i Vlasta Horváth: „Když si vzpomenu, jaké divadlo jsme kvůli Ježíškovi hráli Lindě, tak na to prostě nejde zapomenout. Ty přípravy na Ježíška jsou ale vždy šílené, ale za ty zážitky to stojí."

Mládí prožil Vlasta Horváth nejprve v Senohrabech, pak i v Čerčanech, kam se Horváthovi přestěhovali. A bratři Horváthovi byli vždy sportovně založení. „Hodně jsme sportovali, hráli hokej. Takže třeba hokejka, chrániče, to byly pro nás krásné dárky, které jsme ke všemu potřebovali," vzpomínal na dětství.

S kapelou, kterou tvoří také jeho dva bratři, se snaží koncertovat co nejvíce: „Chceme vydat cédéčko, ale v současné době je přece jen důležitější kontakt s lidmi na koncertech. Co se týče desky, mám asi šedesát procent nového materiálu připraven. Samozřejmě se na cédéčko těším, ale ještě to chvíli potrvá. Před tím bych chtěl, abychom vydali singl jako předzvěst a zkouška toho, zda jdeme správnou cestou."

Cesta do světa šoubyznysu

Vítězství v soutěži Česko hledá SuperStar otevřelo Vlastovi Horváthovi cestu do velkého světa šoubyznysu. Tvrdí, že nic jiného neumí a nic jiného ani nechce dělat. Jednoduše proto, že ho hudba neskutečně baví.

„Téhle cesty, na kterou jsem se po SuperStar vydal, nelituji. Přiznám se ale, že byly chvíle, kdy jsem si říkal: Sakra, nemají se lépe ti, kteří nedělají umění, jak se naší branži říká? Když jsem totiž manželce vyprávěl o trablech, která nás, hudebníky, provázejí, ona mi odpověděla: „Tomu nerozumím a neřeším to."

Ona je vlastně pořád v pohodě. Je rozdíl, když někdo řeší umění a dělá věci do hloubky, nebo je spokojený s málem a nepotřebuje jít do hloubky. Zamýšlel jsem se, jestli ta hudba není prokletí. Jenže nakonec jsem došel k přesvědčení, že jsem strašně rád, že tu hudbu dělám. Nic jiného bych dělat nemohl. S tím pocitem se člověk narodí. Já bych vlastně ani nic jiného dělat nemohl," dodal Vlasta Horváth.

Čtěte také: Pražský deník opět rozezpíval metropoli. Nechyběl ani vítěz SuperStar