Plané neštovice způsobuje herpesvir HHV-3, opičí patří do čeledi poxvirů. Tam spadají i pravé (neboli černé) neštovice, které byly 8. května 1980 oficiálně prohlášeny za vymýcené. Puchýřky u planých neštovic jsou drobnější, nepřesně ohraničené a obvykle se nevyskytují na dlaních a ploskách nohou. „U opičích jsou puchýřky větší, uprostřed bývají propadlé, jsou ostřeji ohraničené. Bývá jich víc i na ploskách nohou a dlaních, vyvíjejí se rychleji. Bývá při nich vyšší teplota, mohou být zvětšené uzliny na krku a v podpaží,“ řekla Deníku viroložka Hana Zelená ze Zdravotního ústavu v Ostravě.

Opičí neštovice jsou příbuzné pravým neštovicím, které se podařilo v roce 1980 celosvětově vymýtit. Mají společnou čeleď, tzv. poxviry. Na snímku plané neštovice. Ilustrační foto.
Začala sezóna planých neštovic. Ty opičí se mezi dětmi nešíří, říkají odborníci

Infektolog Milan Trojánek z pražské Fakultní nemocnice Bulovka Deníku popsal, že u planých neštovic se na rozdíl od opičích léze často vyskytuje i ve vlasaté části hlavy a v průběhu onemocnění se mohou objevovat nové puchýřky.

Přenos

Infekce opičích neštovic se nyní ale mimo Afriku šíří především pohlavní cestou, projevují se tedy odlišně než obvykle v Africe. „Zatím se tu vyskytly převážně u mladých mužů, kteří měli sex s jinými muži,“ řekla Zelená. Nejsou ale v pravém slova smyslu sexuálně přenosným onemocněním. K přenosu je nutný úzký a intenzivní kontakt, přičemž nejvíc nakažlivé jsou puchýřky, které se u letos nakažených Evropanů objevují především na genitáliích. K šíření přispívá promiskuita. Není ale pravděpodobné, že by se opičí neštovice v Česku rozšířily hromadně.

Oproti tomu plané neštovice se mohou šířit nejen těsným kontaktem, ale také vzdušnou cestou. Plané neštovice člověk může šířit ještě před výsevem pupínků, opičí až poté.

Léčba

Plané neštovice, které člověk dostane jen jednou za život, především v dětství, odezní během asi dvou týdnů. Zmírňuje je tekutý pudr, při vyšší teplotě též léky na její snížení. Horší průběh mohou mít u dospělých. I u opičích pomáhají pudry, mastičky či léky na snížení teploty. Čeští lékaři mají i cílená antivirotika, která ale zatím u žádného z pěti pacientů, kteří jsou izolováni na nemocničních infekčních odděleních, nemuseli použít.

Opičí neštovice dostaly svůj název podle opice makak.
Opičí neštovice mohou zůstat v Evropě nastálo. Pokud se přenesou na zvířata

Ačkoli opičí neštovice spadají do stejného ranku jako pravé, projevují se mírněji a nejsou tak smrtelné. U nás na ně zatím nikdo nezemřel. „Údaj, že v Africe zemře od jednoho do deseti procent nakažených, ovlivňuje daleko horší péče. Lidé tam jsou na tom zdravotně mnohem hůř,“ konstatovala Zelená.

U pravých neštovic byla smrtnost asi třicet procent, projevovaly se vysokými horečkami. Lidem, kteří přežili, zůstalo na těle trvalé zjizvení.

Očkování

Do roku 1980 byly děti v tehdejším Československu povinně očkovány proti pravým neštovicím. Po jejich vymýcení vakcinace skončila. Jelikož opičí jsou ze stejné čeledi, očkování z 85 procent chrání i proti nim. Podle Trojánka visí otazník nad tím, zda imunita po tolika letech přetrvává. „Těžkému průběhu by možná zabránila, ale nemáme na to zatím data,“ upozornil.

Podle Zelené lze předpokládat, že účinnost sice časem klesá, je však vysoce pravděpodobné, že pokud se v minulosti očkovaný člověk nakazí, neonemocní buď vůbec nebo mírnější formou. Nové vakcíny proti pravým a zároveň opičím neštovicím se chystá pro případné zájemce nakoupit Evropská unie. Mezi odbornou veřejností nepanuje jednotný názor, zda je to ve větší míře nutné.

Jak šel čas

V Africe vědci opičí neštovice prvně identifikovali roce 1958. Rozšířily je opice, které ale nejsou jejich hlavním rezervoárem. Nejvíce je přenášejí afričtí drobní hlodavci. Viroložka Hana Zelená říká, že v minulosti už se tento druh neštovic občas objevil i mimo Afriku, kde byly zjištěny protilátky u asi 20 až 25 procent lidí. „Pokud byly jen tam, takřka nikdo tu o ně nejevil zájem,“ uvedla.

Připomněla v této souvislosti rok 2003, kdy se opičí neštovice vyskytly ve Spojených státech amerických. „Dostaly se tam skrze přivezené africké hlodavce. Od nich se nakazili préiroví psouni, což jsou hlodavci příbuzní veverkám. Jelikož se prodávají jako domácí mazlíčci, nakazilo se od nich dost dětí, které s nimi přicházely do úzkého kontaktu,“ dodala Zelená. Nakažených byly i desítky dospělých, většinou s lehkým průběhem. U některých lidí se sice vyskytly závažné komplikace, nikdo ale nezemřel.

Česká stopa
Jedny z prvních publikací o výskytu a projevech opičích neštovic napsal v 70. a 80. letech minulého století uznávaný český epidemiolog Zdeněk Ježek (1932-2019), který pracoval pro Světovou zdravotnickou organizaci a pomáhal vymýtit pravé neštovice.