„Existuje velké množství zrakových vad. A ty mají různou intenzitu. Opravdu tedy existují i lidé, kteří vidí velice dobře, ale jen doslova pár centimetrů před sebe. Pokud se s někým takovým tedy setkáte, neodsuzujte ho hned jako nehorázného podvodníka,“ popisuje Michal Rada, který postupně přicházel o zrak.

Dalším mýtem, který je stále rozšířený mezi populací, je, že lidé s těžkým zrakovým handicapem nemohou studovat běžnou školu. „Prý protože nevidíme na studijní materiály, nebo že přece nemůžeme umět například s počítačem a mobilním telefonem,“ popisuje Nicole Fryčová.

Jakub Svoboda s přítelkyní.
Jakub Svoboda: Lékařka ze mě cítila alkohol. Vyklubala se z toho cukrovka

„Ale to je omyl! Díky moderním technologiím, které jsou přístupné pro lidi se zrakovým postižením díky hlasovému výstupu a zvětšení obrazovky, můžeme běžně pracovat. Jsou mezi námi právníci, ekonomové nebo novináři,“ říká Nicole, která vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Žádné úlevy

Nicole proto velmi mrzelo, když někteří lidé během studia svými otázkami snižovali její znalosti. „Ptali se mě, jestli tam mám nějakou speciální skupinu pro postižené. Vysvětlovala jsem jim tedy, že ne, že studuji s ostatními studenty.“

Podle Nicole je dalším velmi rozšířeným mýtem i to, že Braillovo písmo ovládá každý člověk s těžkým zrakovým postižením.

„Není tomu tak! Mnoha lidem se zhorší zrak až v průběhu života. A v dospělosti je již velmi obtížné se Braillovo písmo naučit, jelikož hmatové schopnosti v tomto věku již nejsou tak dobré. Další skupina lidí pak vidí velmi špatně, ale ve škole byla schopna psát, a proto se Braillovo písmo nenaučila.“

Michael Mencl se spícím miminkem na procházce.
Vozíčkář Michael: Dokonce i lékaři si mysleli, že mám děti ze zkumavky

Michal Rada se naopak setkal s názory, že Braillovo písmo může číst jen nevidomý člověk. „S příchodem moderních technologií si ho ale může přečíst doslova kdokoli! Stačí k tomu speciální aplikace pro mobilní telefony. Používá se k tomu fotoaparát mobilu a jeho velké rozlišení.“

Aplikace dokument nasvítí ostrým světlem svého LED blesku a Braillovo písmo pak přečte ze stínů jednotlivých teček (bodů) na fotografii. Výsledkem je pak klasický text v mobilu.

Antirouškař? Ne

Když si s Michalem Radou povídáme, zmiňuje i jeden velmi aktuální mýtus, který se ho v těchto dnech osobně velmi dotýká.

„Často se můžete setkat s nevidomým člověkem, který chodí všude bez roušky. Neznamená to však, že je antirouškař či antivaxer, má to své opodstatnění. Nevidomý člověk obzvláště od narození se totiž podle sluchu a hmatu opravdu orientuje mnohdy i čichem, který má extrémně vyvinutý. Nošení roušky je tak pro něj velmi nepříjemné a reálně mu může ztěžovat orientaci.“

Do našeho hovoru se přidává i jeho manželka Dagmar Radová, která svému muži dělá asistentku. Tráví tak spolu spoustu času nejen doma, ale i v práci.

Kroužkování racků na Smetanově nábřeží v Praze. Na snímku ornitolog Miroslav Jelínek.
OBRAZEM: Ornitolog Miroslav Jelínek chytá při kroužkování racky za letu do rukou

„Vždy mě pobaví, když nás třeba v hromadné dopravě cestující pozorují a je poznat, že přemýšlí, co můj muž dělá, když má na klíně jen klávesnici, ťuká do ní a k ní není zdánlivě nic připojeného. Jenže s Bluetooth můžete mít ozvučený mobil v kapse. A jelikož vám to do ucha čte vše, co je na obrazovce, obrazovku nepotřebujete,“ vysvětluje Dagmar, která se setkává s tím, že spolucestující často ani nepoznají, že její muž nevidí.

Lítost, tu byste v domácnosti Radových hledali jen stěží. Oba mají rádi černý humor. „Z celého dne jsme kolikrát úplně hotoví. Když na nás pak padne únava třeba při večeři, říkám manželovi: ‚Míšo, tohle je ta nejtišší večeře, jakou jsem kdy zažila. Sedíme, jenom tupě čumíme… A někteří ani to ne.‘“