Kliknutím zvětšíteCo vám v poslední době udělalo největší radost?
Jsem člověk, který se těší z maličkostí. Byla jsem ráda, že jsem si ve středu vyšla na procházku. Sedla jsem si chvilku do lesa a dívala jsem se na barevnou krásu podzimu.
Jak náročné jsou nynější směny?
Když to porovnám s jarem, tehdy to bylo šolíchání, nyní je to práce. Péče o pacienty je náročnější. U nás na oddělení je plno už od jara, v tom není žádná změna, ale mění se uskupení pacientů. Spektrum diagnóz je hodně široké. Řešíme interní problémy, pankreatitidy, zlomeniny krčku. Jednu pacientku jsme poslali i na operaci.
Hodně tedy záleží na konkrétních pacientech?
Každá směna je úplně jiná. Péče o pacienty s psychickými problémy, třeba s demencí, je pro nás náročná za každé situace. Když jsou úplně uzavření a my k nim chodíme zabalení jako sněhuláci, je to o to těžší.
Kdo je Jana Řezníčková?
* Je jí pětatřicet let. Má manžela a dva syny ve věku pět a šest let.
* Pochází z jižních Čech, nyní bydlí v Drnovicích na Blanensku.
* Vystudovala obor všeobecná sestra na brněnské Masarykově univerzitě.
* Do Fakultní nemocnice Brno nastoupila hned po skončení školy.
* Po celou dobu pracuje na tamní klinice infekčních chorob, nyní jako staniční sestra.
* Ve volném čase se věnuje rodině, ráda chodí do přírody nebo hraje na klavír.
Co nosíte za ochranné prostředky, když míříte za pacienty?
Trojkový respirátor, čepici, overal, návleky na nohy, dvoje rukavice a štít.
Jak dlouho u pacientů v oblecích zůstáváte?
Je to individuální. Podle toho, co tam zrovna dělám. Když tam jdeme ráno, dělají se hygieny, podáváme léky a snídani. Zabere až dvě hodiny, než všechny pacienty obejdeme.
Když si sundáte ochranný oděv, máte potom ekzémy nebo otlačeniny?
Nastávají problémy se suchou pletí. U nás na oddělení zrovna máme atopické ekzémy. Dezinfekce nám úplně neprospívá, ale to k současné situaci patří.
Jak dlouho u vás na oddělení pacienti setrvají?
Záleží, kolik je jim let a v jakém jsou zdravotním stavu. Někdy je po týdnu nebo deseti dnech propouštíme do domácí izolace. Někteří tady zůstávají měsíc, měsíc a půl.
Máte pacienty jen ve vážném, nebo i v lehkém stavu?
V lehkém stavu jsou doma, nepotřebují hospitalizaci. Nedovedu si představit, že by jediný z našich pacientů tuto situaci zvládl doma. Osmdesát procent z nich potřebuje kyslíkovou podporu, jinak by to neudýchali. Měli jsme tady třeba i osmadvacetiletého nebo osmatřicetiletého pacienta. Mladí, zdraví lidé, přesto mají velké problémy a nemoc je semele.
Máte strach, že se nakazíte koronavirem?
Onemocnění se nebojím, ale mám z něj respekt. Nevím, jaké budou následky. Bojím se, že lidé nejsou soudní, nedodržují opatření a Covid se šíří dál.
Řešíte také problémy s nedostatkem personálu?
Rozhodně. Sloužíme hodně nad rámec našich úvazků. Na ošetřování člena rodiny zatím od nás nikdo nejde, snažíme se to vyřešit s pomocí rodin, babiček, dědů a všech známých. Je to náročné.
Kolik hodin trávíte v nemocnici vy?
Jako staniční sestra sloužím osmihodinové směny do půl třetí odpoledne. Některé dny zůstávám až do večera, když nemám pokrytou směnu. Sloužím i víkendy. Sestry mají čtyři, někdy i pět dvanáctek za týden. Pokrývají standardně přibližně třináct čtrnáct směn do měsíce, nyní slouží sedmnáct až devatenáct.
Pomáhají vám medici?
Ve čtvrtek nastoupila jedna medička a mám na výpomoc i jednu sestru z dětské nemocnice.
Jak zvládáte současnou situaci psychicky?
Je to náročné. Navíc mám syna v první třídě a škola je zavřená. Doma s ním ještě nad rámec toho všeho trénuju čtení, psaní, počítání. Máme tady i pacienty, kteří to nezvládnou a zemřou. Když je jich víc za sebou, je to psychicky vyčerpávající.
Snažíte se s kolegyněmi udržet si dobrou náladu?
Máme tady skvělý tým. Jsme sehraní, panuje dobrá nálada, držíme se nad vodou. Výborný kolektiv vám jakoukoli práci o sto procent ulehčí.
Dokážete se doma oprostit od práce na oddělení?
To asi úplně nejde. Takovou povahu nemám. Ne že úplně myslím na pacienty, spíš na kolegyně, jak to zvládají. Vědí, že když je potřeba, mohou zavolat.
Jak dlouho myslíte, že současná situace potrvá?
Mám strach, že bude pokračovat ještě měsíce. Bojím se, že už to dlouho nevydržíme. Únava je a stupňuje se.
Jak reagovala rodina ze začátku, když se dozvěděla, že se staráte o pacienty s koronavirem?
Manžel je na mě pyšný. Ze své rodiny mám také kladné ohlasy. Nikdo mi nic nevyčítá.
Snažíte se omezit v této době styk s rodiči nebo staršími lidmi?
Bydlíme s rodiči od manžela, takže tam se to nedá. Svoje rodiče mám v jižních Čechách, ale zase tam jsou děti na prázdninách, protože jinak bychom to nezvládli. Ale nechodíme na žádné večírky či jiné akce. Není čas ani nálada a přijde mi to zbytečné. Více si užíváme rodiny.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
