První pocity byly rozpačité

Měli jsme se spolu setkat. Byl to zvláštní pocit. Na naše setkání dorazil o půl hodiny později a poněkud roztrpčený. Říkal, že si to přes noc rozmyslel a že z rozhovoru nic nebude, protože má strach. Aby se uklidnil, museli jsme odejít do ústraní a skončili jsme v nedalekém parčíku na lavičce, kde prý byl také několikrát pod vlivem drogy. Z pochopitelných důvodů nechtěl uvést své pravé jméno. Nebylo to s ním jednoduché, přesto se za chvíli rozpovídal a najednou nebyl k zastavení.

Drogy mi pomáhaly každý den v práci

K pervitinu se Radek dostal v jedné pražské firmě, kde pracoval.

„Zpočátku bylo vše v pohodě. Dělali jsme třísměnný provoz a na to jsem nebyl zvyklý. Po nějaké době jsem z únavy a nevyspání vypadal hrozně. Můj spolupracovník mi nabídl, jak to všechno potlačit a dokonce ještě zvýšit pracovní nasazení,“ začal Radek vzpomínat.

Práci si chtěl za každou cenu udržet, tak kolegovi na nabídku kývl a v ten okamžik to začalo.

„Vzpomínám na stavy po užití pervitinu. Člověk nemusí pít, jíst, zapomíná kouřit, je obrovské pracovní nasazení a celkové zrychlení. Mozek pracuje trochu jinak, ale to jsou začátky. Zajímavé bylo, že naši mistři věděli, že v tom jedeme, ale nechali to být, protože jsme plnili normy daleko přes nadprůměr. Člověk si na to neuvěřitelně rychle zvykne,“ pokračoval.

Nebyl jsem dealer, myslel jsem to dobře

V dnešní době není podle Radka nic mimořádného užívání drog na pracovišti a ve všech sociálních vrstvách. Radek řekl, že jeho kamarád nosil pervitin do práce pořád.

„Nejdříve za to nechtěl nic, až jednou přišel s tím, jestli bych nemohl oběhnout fabriku před začátkem směny a nabídnout to dále a zbytek, že bude můj. Říkal jsem si proč ne, když to pomůže ostatním jako mně,“ vzpomíná Radek.

Před směnou tak vždycky oběhl kolečko, vše fungovalo dobře a ještě mu toho zbývala spousta pro sebe. Neměl pojem o ceně a nikdy to nemusel ani shánět.

„Potom jsem přes mého kamaráda poznal dalšího člověka, a to byl mistr kuchař. Ten dokázal pervitin vyrobit z čehokoliv, co obsahuje efedrin nebo pseudoefedrin. Dnes sice dělají různá opatření v lékárnách, aby si někdo nemohl nakoupit větší množství tablet nebo roztoků obsahujících pseudoefedrin, ale to k ničemu nevede. Jenom tím více podporují černý trh, a jestli někdo říká opak, lže. Obchod s drogami je jeden z největších byznysů na světě a pochybuji, že by se toho někdo dobrovolně vzdal,“ popsal pokračování příběhu Radek.

Pomalu se v člověku rozkládá osobnost

Začátky braní drog bývají prý jednoduché a snad i příjemné, ale jakmile někdo naskočí do tohoto rozjetého vlaku, málokomu se podaří vystoupit na jiné zastávce, než konečné.

„Postupně jsem přicházel do stádia, kdy bez toho už člověk nemůže být. Před každou směnou jsem vyhlížel kamaráda s pocitem úzkosti, že bez dávky nebudu prostě makat. Nervozita, nic se najednou nedaří, nechuť i agresivita, rozčilenost, sekvenční vidění, páchnoucí pot, jak se droga cpe ven z těla, prostě se pomalu rozkládá osobnost. Po nějaké době je člověk úplně bílý, protože se vyhýbá slunci i dennímu světlu,“ popsal své pocity Radek.

Pak už to prostě nešlo, tak podal výpověď, jenom aby od toho utekl.

„Jenže to bylo z bordelu do ještě většího bordelu, tedy z Prahy do Příbrami, kde je to snad desetkrát horší. Nikdy jsem pochopitelně drogy brát nechtěl a odsuzoval jsem každého, kdo si zapálil třeba jenom brko, ale je to takové svinstvo, že se k člověku dostanou, ať chce nebo ne. Začínají s tím třinácti nebo čtrnáctileté děti. Musejí krást, aby si mohly dovolit koupit drogu, pokud je zrovna dostatečně nesponzorují rodiče. V Praze se feťáci koncetrují do určitých míst, ale v Příbrami je to rozlezlé všude,“ tvrdí posmutnělým hlasem Radek.

Radek se raději vrátil do Příbrami

Změna prostředí a lidí kolem sebe je část toho, co může narkomanům prospět, alespoň tak to tvrdí odborníci. Radkovi návrat do rodné Příbrami přinesl opak.

V rodném městě se Radek profetoval až na samé dno

„Myslel jsem, že když uteču do Příbrami, vymaním se z toho. To byl ale velký omyl. Než jsem se nadál, seděl jsem s kamarády, kteří distribuovali drogy v jednom domě a vůbec nic se nezměnilo, spíše naopak,“ řekl Radek.

Přišel čas zkusit něco nového

Do té doby užíval pervitin pouze nosem a až v Příbrami propadl nitrožilnímu užívání. „To už byl neskutečný mazec. Člověk, který drogy nebere nebo nebral, nemůže nikdy pochopit, o čem mluvím,“ pokračoval Radek.

Dále popisoval, jak čtyři dny nespal, nejedl, skoro nepil, jenom si píchal další a další dávky. Tvrdí, že to s člověkem dokáže pořádně zamávat. Čtvrtý den už se to prý nedá ani fyzicky vydržet a člověk prostě padne, aby se alespoň trochu vyspal a také si myslí, že ho někdo neustále pronásleduje a propadá skoro schizofrennímu jednání.

„Pamatuji si, jak jsem se plazil pod okny v domnění, že mě někdo pořád sleduje. Ve finále jsem zůstal zavřený v bytě třeba další dva dny, než ty příšerné stavy ustoupily. Také si vzpomínám, že k nám občas zavítaly také holky, někdy i takové, které mají malé dítě nebo dokonce ženy těhotné. Ty potom za jedinou dávku udělaly klukům pomyšlení. Na privátech to bylo doopravdy šílené,“ doplnil Radek.

U sousedů se možná vaří drogy

Radek se časem dostal až k samotným kořenům a nahlédl i pod pokličku výrobců. Tvrdí, že toho času zde bylo i šest varen, z nichž tři byly přímo ve městě a dvě až tři v okolních obcích. „Samotné dvě varny nakrmí celou Příbram, takže si představte, jaké množství drog šlo na export,“ upřesnil Radek.

Potom uvedl příklad pro zamyšlení. „Dlouhá léta fungovala varna na Drkolnově normálně v paneláku v obyčejném bytě. Když se vaří droga, uniká neuvěřitelný zápach, potom ten pohyb lidí kolem a nikdo si ničeho nevšiml, divné že. Až tuto varnu nakonec rozprášili policisté z Prahy. Vím ještě o jedné varně, kterou také policisté z Prahy zavřeli, ale ta byla mimo město,“ popsal bývalou situaci v Příbrami bývalý feťák, aniž by přesněji určil polohy varen. Už nějakou dobu žije zpět v Praze a současnou situaci v Příbrami nezná, ale je přesvědčen, že se zde nic nezměnilo.

Radek popisuje běžný den z bytu, kde se drogy prodávaly. Říká, že každý den si pro drogu přišly desítky lidí. Když lidi neměli hotovost, nosili různé věci jenom proto, aby je hluboko pod cenou vyměnili za drogu. „Takhle jsem tam pozoroval jednoho synka bohatých rodičů, který zpočátku dělal ramena, ale za nějaký čas se profetoval až na samé dno. Byl jeden z mnoha, který také říkal, že to má pod kontrolou a že může kdykoliv přestat. Nakonec skončil na ulici, protože už nic neměl a kradl rodičům, tak ho jednoduše vyhodili a dnes je snad na léčení.

Z kopce to šlo i s Radkem a zdá se, že včas opustil tento začarovaný kruh. „Poté, co jsem si sáhl skutečně na dno, ztratil jsem pětadvacet kilo, opustil jsem Příbram a všechny známé lidi a to mi pomohlo. Stejně to nebylo lehké, ale měl jsem obrovské štěstí a jsem si toho plně vědom,“ říká Radek a v hlase je cítit úleva.

Dnes se do Příbrami podívá maximálně za rodiči, ovšem moc dlouho se zde nezdrží, protože vzpomínky jsou pro něho stále dost živé. Snaží se proto zase co nejrychleji odjet.

Drogy lze sehnat téměř okamžitě

Zeptal jsem se, za jak dlouho by byl schopen sehnat mi drogu v Příbrami. „Kdybyste chtěl perník, tak zhruba do patnácti minut, kokain o něco déle a heroin, ten se většinou musí dovézt, ale také to netrvá dlouho. Prostě seženete zde úplně všechno a v relativně krátké době. Zapomněl jsem říci, že se dá sehnat téměř jakékoli množství.“

Většina dealerů prý sama drogy užívá a prodává je jenom proto, aby se jim to zaplatilo. „Funguje to tak, že dealer vyfasuje například padesát dávek, z nichž třicet prodá a dvacet si jich může dát. Tak on přemýšlí. Musí ale támhle něco usypat, tohle ošidit, aby se mu ty dávky vůbec zaplatily, popisuje Radek práci dealera, jakoby s tím měl jisté zkušenosti.

Moje kamarády drogy zabily

Náhle se Radek rozhovořil o tématu, který ani nebyl předmětem našeho rozhovoru. „Většina lidí, kteří už užívají drogu žilou, nemá moc dobré vyhlídky toho zanechat, ještě snad ti, co šňupou. Hodně z mých kamarádů je ve vězení nebo zemřeli. Jeden byl tak mimo, že si další dávku rozředil močí, aby si jí mohl píchnout, další zemřel při koupání, když mu selhalo srdce, nebo jednoho kamaráda z Prahy našli asi po týdnu v bytě se stříkačkou v žíle a prý se předávkoval heroinem. Dodnes tomu nerozumím, protože bral jenom perník, co vím. Zemřelo jich mnohem více, ale nerad o tom mluvím.“

Raději jsem si koupil život

Naše setkání Radek zakončil příběhem, kdy jeli s kamarády pro drogy do Prahy: „Vstoupili jsme do jednoho baráku, tam nám k hlavám rusky mluvící muži přiložili pistole a my jsme museli odevzdat peníze, aniž bychom za ně něco dostali. V podstatě jsme si koupili život. To jsem se hodně bál. Podobných situací člověk zažije mnoho, pokud se pohybuje kolem drog.“