Ten byl označován za blízkého spolupracovníka někdejšího hejtmana Davida Ratha, za jehož éry získal významný post spjatý s rozhodováním o investicích do středočeských oblastních nemocnic.

S případem údajných korupčních manipulací s krajskými zakázkami, jež je ponejvíce spojována právě s Rathovým jménem, však „Bušinův“ proces nijak nesouvisí. Tahle věc odstartovala v roce 2009 – kdy ještě po stíhání Ratha nebylo ani stopy – prošetřováním aktivit z minulosti.

Na počátku bylo podezření na účelové přelévání peněz mezi firmami nevyvíjejícími podnikatelskou činnost, a to na základě fiktivních faktur za reklamní služby. To podle kriminalistů bylo spojeno s daňovými úniky ve zprvu odhadované výši kolem 300 milionů korun – a nakonec bylo ve věci stíháno 14 lidí a kriminalisté operovali se škodou vyčíslenou až na 630 milionů. Osm z obžalovaných bylo odsouzeno; padly tresty od podmínek po sedm let vězení (přičemž nejpřísnější trest dostal Miloslav Vodrážka).

Filip Bušina však byl mezi šesti obžalovanými, jež v roce 2015 Krajský soud v Praze obžaloby zprostil. Jejich vina se neprokázala. Soud jako důkaz nepřipustil použití policejních odposlechů s tím, že jejich povolení nebylo řádně zdůvodněno. Tohle rozhodnutí však v roce 2018 zrušil odvolací senát Vrchního soudu v Praze.

Ten projednání věci u zmiňované šestice obžalovaných včetně Bušiny vrátil krajskému soudu s tím, že odposlechy byly v pořádku. „Usnesení jsou sice stručná, nicméně obsahují to podstatné,“ konstatoval tehdy 22. listopadu 2018 předseda odvolacího senátu Marcel Ječný. Krajský soud tak nyní musí probrat odposlechy, jež podle státního zastupitelství mohou důkazní situaci výrazně změnit.

Počátek Bušinova stíhání přinesl v létě roku 2009 významný rozruch na středočeské politické scéně. Konkrétně se jednalo o spory mezi tehdejším hejtmanem Rathem, jenž byl stejně jako Bušina v řadách ČSSD, a jeho předchůdcem na hejtmanskému postu Petrem Bendlem z ODS. Přes média se dosahovali o tom, kdo z nich bývalého boxera Bušinu lépe znal a v minulosti s ním udržoval těsnější kontakty.

On sám tuto životní etapu hodnotí slovy, že byl po svém obvinění mediálně dehonestován bez ohledu na presumpci neviny. Sám od počátku vinu nepřipouští a kauzu označuje za smyšlenou konstrukci – kdy podle něj existují jasné důkazy o tom, že se ničeho nezákonného nedopustil.