Podnikatel nastřádal od konce roku 2002 téměř sedmdesát tun jedovatých, výbušných a radioaktivních látek. Jednalo se o špatně označený odpad z laboratoří, nechyběly v něm mimořádně nebezpečné látky a radioaktivní materiály. Podnikatel tak vytvořil z vepřína časovanou bombu. Katastrofu nedozírných rozměrů tu mohly způsobit třeba děti, které by si tam šly hrát, ale například i voda zateklá při dešti. Největší rizika po objevení skládky přijeli odstranit specialisté hasičů a objekt postrádající významnější zabezpečení začala hlídat policie.

Před soud stanul Petr Budil sám bez obhájce a na svou obranu uvedl, že materiál byl určen k dalšímu prodeji obchodníkům. Přiznal, že neměl potřebná oprávnění k manipulaci s nebezpečným odpadem, ale dostal se prý do finančních potíží, všechno začalo být hektické a neměl čas se tomu věnovat. Ostatní prohřešky, za které byl souzen v jiných městech, provedl prý ze zoufalství. Na závěrečné jednání soudu přišel s nadějným očekáváním další podmínky, kterou již v minulosti několikrát dostal za jiná provinění.

„Pokud bych skončil ve vězení, přišel bych určitě i o přítelkyni se synem, kteří mi jako jediní společně s matkou ještě zbyli. Neměl bych pak žádnou motivaci k životu,“ řekl Petr Budil před soudem.

„Protože se nejednalo o sklad, ale spíše o skládku, považuje obžaloba tvrzení o dalším prodeji chemikálií pouze za účelové a vzhledem k předchozí trestné činnosti obžalovaného se domnívám, že je třeba mu udělit citelný trest,“ uvedla státní zástupkyně Monika Sedláčková ve své závěrečné řeči.

Podle soudce Miloslava Boudníka je jedním z hlavních faktorů, ke kterým přihlížel při rozhodování o osudu podnikatele, také velký stupeň nebezpečnosti spáchaného činu. Petra Budila poslal nepodmíněně na dva roky a šest měsíců do věznice s ostrahou. Souzený obchodník se však chce proti rozsudku odvolat ke Krajskému soudu v Praze. Navíc po něm bude Středočeský kraj vymáhat 11 milionů korun, což jsou náklady na odvoz odpadu z vepřína.