Krvavý střet se odehrál během všeobecného konfliktu ideově i lidsky znepřátelených příslušníků rozdílných frakcí skinheads na schodišti bowling baru Na Chmelnici. Stalo se to přímo pod objektivem bezpečnostní kamery, takže vyšetřovatelé neměli pochyb o tom, kdo byl útočníkem. (Ostatně sám Fous po činu odkráčel na nedaleké policejní oddělení, aby
oznámil, že Na Chmelnici „se to pere“.) Na 12,5 roku do vězení poslal Fouse už krajský soud, jenž jeho čin posoudil jako ublížení na zdraví. Kvůli odvolání státního zástupce, jenž nesouhlasil s kvalifikací činu i s uděleným trestem, kauzu znovu projednal Vrchní soud v Praze. Ten ponechal v platnosti výrok o trestu – Fousovo jednání však označil za vraždu. Tedy počínání motivované přímo úmyslem zabíjet. Proti tomu se ale Fous ohradil a podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Jeho námitky ale dovolací senát nepřijal a dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. „Toho, že zasazení tak hluboké bodné rány do břicha může vést ke smrti, si musel být obviněný vědom i při své
snížené inteligenci,“ konstatoval předseda senátu Robert Fremr.

Jak se soud vypořádal s argumenty pachatele

Jiří Fous: Na podestě schodiště jsem zůstal stát a příslušníky druhé skupiny nepronásledoval. Na nikoho jsem tudíž zaútočit nechtěl.
Nejvyšší soud: Skupina příslušníků hnutí S.H.A.R.P. upustila od pronásledování členů skupiny, k níž patřil i obviněný, poté, co jim jeden z protivníků pohrozil pistolí a obviněný vyjmul z pouzdra u opasku bojový nůž. Její členové se stáhli do horní části schodiště a zvažovali další postup. V této fázi to byl obviněný, kdo se vydělil z druhé skupiny, vystoupil o několik schodů výše na podestu a slovně („tak pojď“) i gestem (zřetelně patrným na videozáznamu z bezpečnostní kamery) vyzýval členy druhé skupiny k souboji. Vrchní soud proto zcela opodstatněnědovodil, že obviněný naopak za situace, kdy členové druhé skupiny ustoupili, měl sám v úmyslu v násilném střetu pokračovat, a
proto je vyzýval k souboji. Sám tedy inicioval počátek potyčky, která následovala.

Jiří Fous: Nůž jsem použil až poté, co jsem byl poškozeným sám fyzicky napaden; kdybych na něj chtěl zaútočit, mohl jsem to udělat již dříve.
Nejvyšší soud: Je nutné opakovat, že obviněný konflikt s poškozeným vyvolal, očekával jej a byl na něj připraven (ze znaleckého posudku z
odvětví psychologie vyplynulo, že se cítil být „bojovníkem“ a na obdobné střety se dlouhodobě připravoval). I tak však nezabránil poškozenému, který k němu po jeho výzvě bleskově přiskočil, aby mu zasadil dvě rány pěstí. Závěr, že obviněný fyzický atak jako reakci na své předchozí výzvy očekával, lze dovozovat i z jeho postoje, kdy ruku s nožem držel poněkud za tělem – zjevně proto, aby vyloučil její uchopení soupeřem a mohl nůž kontaktu se soupeřem užít proti němu, což také okamžitě učinil.

Jiří Fous: Poškozený mě držel pod krkem, byl jsem v předklonu a ztratil brýle. Útok nožem jsem tudíž nemohl vést cíleně. Pro cílení útoku nesvědčí ani sled ran (první do zad, druhé do boku) a místa, která jimi byla zasažena.
Nejvyšší soud: Je pravdou, že poškozený udeřil obviněného dvakrát pěstí pravé ruky, zatímco levou rukou si jej snažil přidržovat. Znovu je však nutno zdůraznit, že obviněný měl pravou ruku s nožem staženu za tělem – a i když se dostal do částečného předklonu, vzápětí zasadil poškozenému první ránu nožem do zad, a ihned poté, co se částečně od poškozeného odtáhl, druhou ránu do jeho podbřišku. Zejména v zasazení druhé rány mu již poškozený nijak nebránil, nalézal se v jeho bezprostřední blízkosti. Obviněný vedl druhou bodnou ránu směrem proti jeho trupu, zásah do jeho spodní části - podbřišku vyplýval z toho, že obviněný se v důsledku úderů poškozeného částečně přikrčil. Samotná ztráta brýlí nevylučovala možnost obviněného vést ránu cíleně. To, že bez větších problémů vidí i bez brýlí, doznal sám obviněný.

Jiří Fous: Jak potvrzují závěry znaleckého posudku, jednal jsem ve stavu silného rozrušení. Snažil jsem se zastavit probíhající útok poškozeného. Neměl jsem možnost ústupu kvůli mříži za zády – a nemohl jsem vyloučit útok dalších osob.
Nejvyšší soud: Krajský soud i Vrchní soud v Praze konstatovaly, že i kdyby se činu dopustil pod vlivem určitého rozrušení v podobě zlobného afektu, jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti v době činu by i tak byly zachovány. Obviněný se při popisu incidentu nezmiňoval, že by se cítil ohrožen, jeho jednání naopak nese známky snahy vyvolat konflikt v době, kdy soupeři ustoupili a s ohledem na zbrojní převahu soupeřů
disponujících nožem a pistolí s pokračováním v potyčce váhali. V tomto momentě vystupuje obviněný ze své skupiny, jde blíže ke skupině soupeřů a vyzývá je k souboji. Jeho další jednání rozhodně nelze hodnotit jako odrážení útoku, ale jako snahu zvítězit v souboji, který cíleně vyvolal a podstoupil s vědomím, že je ozbrojen velice účinnou a nebezpečnou zbraní, zatímco jeho soupeři žádnou zbraní nedisponují. Z videozáznamu vyplývá, že obviněný nebyl poškozeným zatlačen k mříži, jak tvrdil, v době střetu měl za sebou volné schodiště. Z videozáznamu je rovněž zřejmé, že nikdo další ze skupiny poškozeného nebyl v jejich blízkosti ani nejevil snahu se v této chvíli do souboje zapojit. Obviněný byl přitom v kontaktu s druhou skupinou delší dobu před tímto střetem, věděl, že nikdo z potenciálních soupeřů nedisponuje zbraní, zatímco on i jeho druh ano: jeden měl nůž a druhý pistoli.

Jiří Fous: Protivníka, který mě v té chvíli držel v předklonu pod krkem, jsem nebodal cíleně do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, ale tak, jak to dovolovalo naše vzájemné postavení
Nejvyšší soud: I když inteligence obviněného je podle znaleckého vyšetření jeho duševního stavu na podprůměrné úrovni, k posouzení možných fatálních důsledku bodnutí jiné osoby do břicha nožem o délce čepele 18 cm je zcela dostačující. Vrchní soud výstižně poukázal na charakter nože obviněného – šlo o bojový nůž užívaný příslušníky armády konstruovaný tak, aby sloužil efektivně k usmrcení nepřítele v případě osobního souboje. Obviněný parametry nože znal, byl jeho držitelem po delší dobu, nosil ho na opasku. Nejvyšší soud shodně s vrchním soudem opakuje, že bylo prokázáno, že obviněný poškozeného tímto nožem bodl dvakrát velkou intenzitou a s nápřahem tak, že druhou ranou zasáhl poškozeného celou délkou 18 cm čepele nože. Že zasazení tak hluboké bodné rány do břicha může vést ke smrti poškozeného, si musel být obviněný vědom.