Velmi brutální útok

Už v první chvíli bylo zřejmé, že ze strany útočníků nelze očekávat
slitování. Jeden z agresorů povalil napadeného na zem a ukousl mu kus
ušního boltce. Následovaly rány pěstí a kopance, prostřídané bitím
tyčkou od slunečníku a po chvíli i náhodně nalezenou dřevěnou plaňkou.
Ztlučený muž se pokusil uniknout, ovšem proti přesile neměl šanci.
Agresivitu zuřivců tím ale ještě vystupňoval – a ti ho podle
pravomocného výroku soudu kopali a mlátili do hlavy i zad tak zběsile,
až se bolestí a strachy pokálel. V tomto stavu zbitého muže dovlekli až
k chatě, kde byli jeho blízcí, a vtrhli dovnitř. Jednomu z útočníků
zůstala v ruce tyč od slunečníku a ještě se vyzbrojil lahví, další na
místě popadl pohrabáč. Hledaného muže tam ale neobjevili. Našli pouze
jiného – nahého spáče, jehož údery tyčí srazili z postele a nutili ho
plazit se po zemi – a dvě ženy. Ani ty nevítaní návštěvníci neušetřili.
S pohrabáčem v ruce je donutili odevzdat mobilní telefony, aby nemohly
zavolat pomoc. I když vyhověly, jedna z nich neunikla úderu do hlavy
nedopitou láhví fernetu.
Ruch kolem chaty doprovázený nebývale hulvátskými nadávkami ale neunikl
pozornosti okolí, a trak na místo dorazili záchranáři i policisté. Ti
sice na místě zajistili pouze jediného z útočníků, protože ostatní
utekli – zakrátko však měli vyšetřovatelé celou partičku pohromadě.
Soud, který zuřivcům vystavil účet na jejich řádění, napočítal hned
čtyři trestné činy: vydírání, ublížení na zdraví, výtržnictví a
porušování domovní svobody.
Nejbrutálnější z mužů, jehož útok spojený s kousnutím do ucha stál na
počátku incidentu, dostal u soudu tři roky ve věznici s ostrahou;
kumpáni vyvázli s podmínkami, když jejich douapůlleté tresty soud
odložil na zkušební dobu 3,5 roku. Verdikt jim dále uložil, aby společně
uhradili Všeobecné zdravotní pojišťovně 4679,20 Kč jako část nákladů za
poskytnutou zdravotní péči a zbitému muži, jenž si po útoku několik
týdnů hojil rány, vyplatili 22 894 Kč.

Pomsta na nevinných

Výrok příbramského soudu již platí, byť se ho tři z odsouzených snažili
ještě zvrátit u krajského soudu a následně i u Nejvyššího soudu ČR. Ani
v Praze ani v Brně ale nepochodili. „Jejich jednání je třeba považovat
za natolik závažné, aby bylo možné dovozovat jejich odpovědnost
uvedenými trestnými činy. I Nejvyšší soud považuje za významná ta
skutková zjištění soudů nižších stupňů, v nichž se poukazuje na
zavrženíhodný motiv počínání obviněných – pomstu na nevinných osobách,
delší dobu trvající fyzické i psychické týrání poškozených, a zejména
enormní surovost až likvidační charakter tohoto útoku, připomněl
předseda brněnského senátu Jan Bláha. Dává tedy plně za pravdu původnímu
rozhodnutí příbramských soudců.

Zpochybňování paragrafů neuspělo

Nejagresivnější z útočníků se snažil domoci snížení trestu argumentem,
že počínání agresorů nelze označit jako počínání ve spolupachatelství.
Ano, útočili společně – každý z nich ale podle jeho podání sledoval jiný
záměr. On sám prý chytu nenavštívil kvůli nevyřízeným účtům z diskotéky,
ale proto, že hledal svoji ledvinku s vyšší částkou peněz, již prý
ztratil během předchozí rvačky s napadeným. Ostatně ani vstup do chaty
nelze podle jeho obhajoby považovat za porušování domovní svobody –
nebylo totiž zamčeno, a tak při vstupu do chaty nemuseli nezvaní hosté
překonávat jakékoli překážky – stačilo jen vzít za kliku… Na takovéhle
kličkování mezi paragrafy ale soudy nepřistoupily.