„Stalo se to, když mi tlačil nohy za hlavu; zřetelně jsem cítila křupnutí,“ řekla Deníku dívka, jež k soudu přišla podat svědectví o tom, jak se vše seběhlo. Diviš to ale popírá. „Žádné násilí nebylo. Všechno dělala dobrovolně a sama to chtěla. Oba jsme to chtěli,“ tvrdil obžalovaný. A doplnil, že si vzpomíná, že mu dívka vyprávěla, jak k úrazu přišla. Zranit ji prý měl „nějaký kluk, který za to teď sedí ve vězení“, a to asi dva měsíce před skutkem, pro který je stíhaný on. K tomu došlo v Příbrami letos 25. dubna.

Dva měsíce utrpení

Diviš tvrdí, že on vážné zranění nemůže mít na svědomí. Dokazuje podle jeho slov fakt, že mu dívka utekla, když viděla světla přijíždějícího auta. „Se zlomenou páteří by běžet nemohla,“ argumentoval před trestním senátem Stanislava Černeckého. Proti němu však svědčí nejen výpověď napadené dívky, ale i zjištění lékařů. Aby úraz zůstal bez následků, doktoři nasadili zraněné korzet, který pak musela nosit dva a půl měsíce. „Je to strašné,“ popsala Deníku. „V tom krunýři se nedá pořádně sedět, nejde se mýt – a i tak je to strašná bolest,“ přiblížila vzpomínky na jarní měsíce, které strávila v pracovní neschopnosti.

Oběť znásilnění vyvrací i další tvrzení obžalovaného, podle jehož slov se neodehrálo nic, co by nebylo dobrovolné a oboustranně chtěné. Měla sice upito, ale rozhodně ne tolik, aby nevnímala, co se děje. A jediné, co udělala z vlastní vůle, bylo to, že sama nastoupila k útočníkovi do auta.

Překvapení v autě

„Já jsem dělala servírku a on k nám chodil jako štamgast. Nenapadlo by mě, že se něco takového může stát; vždyť jemu je už skoro čtyřicet,“ řekla 18letá slečna. A protože tehdy neměla ani tušení, že Diviš za násilné činy už opakovaně seděl ve vězení, bez obav nasedla do jeho vozu, když jí a její kamarádce nabídl, že je nad ránem odveze domů. Kamarádka poté vystoupila – a další cesta skončila na příjezdové cestě k příbramskému Junior klubu. S nápadem, že si tam zajedou na loučku pod břízky, přišla podle Diviše sama dívka, která prý byla nejen opilá (při ranním výslechu na policii jí skutečně naměřili 1,27 promile), ale navíc měla krátce předtím převzít od kamarádky i pervitin. Diviš bez skrupulí popisoval soudu praktiky, které se měly odehrávat v autě i následně na louce, a nezamlčel ani své selhání. „Nešlo to asi proto, že jsem si vzpomněl na svou přítelkyni. Ona ale řekla: počkej, já ti pomůžu,“ tvrdil soudu obžalovaný.

Nedokáže ovšem vysvětlit, jak do jeho historky zapadá fakt, že když se v dohledu objevilo auto, polonahá dívka utekla a do tohoto vozu nastoupila. Prý to ale ani nijak neřešil. Prostě vyložil z auta igelitovou tašku s jejími věcmi, zanechal ji na trávníku a odjel.

Pokud ho soud uzná vinným, hrozí mu až 12 let vězení. Nepochybně ho čeká také ústavní sexuologické léčení, které mu bylo nařízeno už za poslední sexuální delikt, za který si má odsedět čtyři roky. Nyní mu soud zřejmě uloží souhrnný trest.


Již třikrát odsouzen

Recidivista Robert Diviš má za sebou nejen majetkovou trestnou činnost, ale v minulosti již také třikrát stál před soudem kvůli znásilnění:
- 3 roky vězení dostal za pokus znásilnění v Praze 10, k němuž došlo 23. 11. 1988, kdy oběť povalil na zem, držel ji pod krkem a vyhrožoval, že ji uškrtí (původně dostal 5 let, ale odvolání přineslo zmírnění trestu);
- 7 let si odseděl za znásilnění v Drevníkách na Příbramsku ze 29. 6. 1990, kdy mladistvou oběť opakovaně znásilnil i přes její aktivní odpor; současně mu bylo uloženo ambulantní protialkoholní léčení;
- 4 roky vězení si ještě neodpykal za to, že loni 2. února před půlnocí navštívil v Příbrami sousedku a hrubě se na ni vrhal, aniž bral ohled na přítomnost jejího dvouletého syna (původně mu příbramský soud udělil 6 let, avšak 1. prosince odvolací senát krajského soudu verdikt zmírnil s odůvodněním, že pod vlivem deviace není schopen zcela ovládat své jednání ani v střízlivém stavu); současně bylo stanoveno ústavní sexuologické léčení.