Tělesné tresty? Pravítko bral učitel na děti ještě nedávno, říká historička

Když Marie Terezie ustanovila roku 1774 v Rakousku-Uhersku všeobecnou vzdělávací povinnost, byl to v Evropě unikát?
Až tak velký unikát to nebyl. Inspirovala se svým konkurentem a nepřítelem – Pruskem, tedy dnešním Německem. Ale třeba ve Francii nebyla škola povinná ještě o sto let později.

Nejednalo se nicméně o povinnou školní docházku, jak se Marii Terezii často připisuje, ale o všeobecnou vzdělávací povinnost. Můžete vysvětlit rozdíl?
Ne všechny děti musely chodit do školy. Například bohatší děti měly své soukromé učitele a čtyřikrát do roka byly přezkušovány.

Historička Martina HalířováZdroj: se svolením Petra Šolara

Zároveň ale do školy leckdy nechodily mnohé chudší děti a mívaly omluvenky, že musí například pomáhat na poli. Jak se takové důvody tolerovaly?
Za Marie Terezie fungoval rozsáhlý systém omluv. Nejen kvůli práci v hospodářství, ale třeba i kvůli počasí, které znemožnilo dostavit se na výuku, nebo kvůli tomu, že rodina neměla dost bot. Více se do škol posílali chlapci, dívky častěji zůstávaly doma a byly rodičům k ruce. Zároveň, zvláště v zemědělských oblastech, začínal školní rok později, až po sklizni. V rakouském mocnářství se tak region od regionu lišilo, kdy škola začínala.

Největší změny ve školství v historii: Tělesné tresty zakázali už v 19. století

Co vlastně Marii Terezii vedlo k tomu, aby povinné vzdělávání zavedla?
Tehdy se to bralo tak, že vzděláváním člověk dosáhne blaženosti a štěstí. Zároveň potřebovala, aby se její občané dokázali ve světě trochu orientovat.

Kolik let tehdy trvalo povinné vzdělávání a co bylo dál?
Trvalo šest let, děti chodily do školy od šesti do dvanácti let. Poté už většinou šly do praxe. Chlapci se mohli učit nějakému řemeslu, dívky dělat služebné. Chodilo se také na opakovací kurzy zhruba do šestnácti let, kde si děti opakovaly učivo ze školy. Dětská práce byla úplně běžná, začala se omezovat až kolem roku 1848. Samozřejmě existovaly i střední a vysoké školy, ale ty mohli dětem dopřát jen zámožnější měšťané.

S jakým pochopením se povinné vzdělávání setkávalo u rodičů?
Zvláště dolní vrstvy společnosti nepovažovaly vzdělání za nutné. Samy ho nezažily a pochybovaly o jeho užitečnosti. Aby si docházku vynutil, Josef II. zavedl nařízení, že bez výstupního listu ze školy nemohli chlapci nastupovat do učení a dívky do služby. Stát si musel na počátku trochu dupnout, aby vzdělávání získalo na vážnosti. Postupně lidé přišli na to, že pomocí vzdělání si člověk může zlepšit své společenské postavení.

Pane řediteli, už je čas. Digitální revoluce rozdělila školy, brzdí ji i učitelé

Školské reformy Leopolda Hasnera z roku 1869 prodloužily povinné vzdělávání ze šesti na osm let. Co k tomu tehdy stát vedlo?
Chtěl lépe připravit děti na jejich budoucí život. Snahou bylo umožnit vzdělání všem a vybudovat hustější síť základních škol. Na základě zákona vznikly obecné a měšťanské školy, přičemž ty měšťanské měly poskytovat kvalitnější vzdělání a hledět na potřeby živnostenské a rolnické. Změnilo se kvůli tomu i odborné vzdělávání, s mnohem větší specializací v průmyslu se specializovaly také učební obory.

Jaké předměty se do dnešních let nezachovaly?
Na střední škole se vyučovala latina a starořečtina, na základní škole náboženství. V rámci něj se například učily biblické dějiny, tedy výklad Bible a výklad dějin lidstva podle Bible. Náboženství se vyučovalo ještě za první republiky, ale tehdy už z něj mohli rodiče své děti omluvit. Vyučovaly se také chlapecké ruční práce a dívčí ruční práce.

Co to byl učitelský celibát?
Učitelka se musela vzdát rodinného života. Jakmile se vdala, přišla o místo ve škole a musela se věnovat již jen své rodině a svým dětem. Převládal názor, že se nemůže dostatečně věnovat cizím dětem, když bude mít své vlastní. Učitelský celibát platil až do roku 1919.

Mužů - učitelů se předpokládám netýkal.
Ne, těch opravdu ne.

Husákovy děti potrápily množiny s jablíčky. Revoluce ve výuce byla plná rozporů

Jak to bylo s používáním tělesných trestů ve škole? Byly vlastně legální?
Tělesné tresty byly oficiálně zakázané již v roce 1869 Hasnerovým školským zákonem, do praxe se to promítlo od roku 1870. Předtím platilo, že fyzické tresty ano, ale nesmějí dítě poškodit na zdraví. Ale možná si pamatujete, že ještě v 80. letech 20. století po nás učitelé házeli klíči nebo křídou a někdy použili i pravítko.

Takže všechny scény, které známe ze starých českých filmů, kdy učitel švihá žáky rákoskou, byly ve své době již dávno nelegální?
Ano, a někteří učitelé se i svými tresty chlubili, třeba že nechali stát dítě na polínkách. Mladší učitelé se pak už snažili k tělesným trestům pokud možno nepřistupovat. Raději třeba žáky nechávali po škole. Na obranu učitelů je třeba říct, že ve třídě tehdy sedělo až osmdesát různě starých dětí, mnohé z nich pocházely z velmi složitých poměrů a dělaly si, co chtěly. Vzdělávat někoho v těchto podmínkách bylo velmi složité. A zlobivci se také zapisovali do takzvaných černých knih.

Co to byly černé knihy?
Na školách fungovaly zlaté a černé knihy. Do černých knihy učitelé zapisovali zlobivé děti a jejich hříchy a když přišla inspekce, tak knihy ukazovali, takže zápis v ní byl míněn jako ostuda. Naopak děti často zapisované ve zlatých knihách mohly dostat na konci roku odměnu pro vzorného žáka. Lze se s tím ještě setkat v některých starých knihách, v nichž je vepsáno, že jde o odměnu za vzorné chování.