Petr Sůsa: Měl jsem takový sen, ten jsem si splnil
Jsem Petr Sůsa z Dublovic od Sedlčan, to je sedm kilometrů. Začal jsem na učňovské škole jako aranžér, tam jsem poznal profesora Jonáše a díky němu jsem začal malovat. Potom jsem chodil k panu Liškovi do Sedlce, to byl místní amatérský malíř. Hlavně mě malování od malička bavilo. Zajímavostí asi je, že v Pelhřimově, když jsem dělal svůj jubilejní obraz s pořadovým číslem 2500, jsem chtěl vymyslet něco zvláštního. Tak jsem vytvořil Monu Lisu z obarvené rýže, která je v Muzeu kuriozit v Pelhřimově.
close info Zdroj: Deník / Šárka Spáčilová zoom_in
Maluji po okolí, obrazy do kapliček, také kulisy pro divadlo. Mám záběr od aktů po Ježíše, přes kytky až po přírodu. Záleží asi na náladě. Rád maluji západy slunce a nerad portréty, ty jsou těžké. A větrný mlýn v Příčovech, ten maluji rád.
close info Zdroj: Deník / Šárka Spáčilová zoom_in
Jsem přímo ze Sedlčanska, znám to tu, je to pro mě srdeční záležitost. Letos budu mít před Vánoci výstavu v Kulturním domě Josefa Suka v Sedlčanech. To bude moje asi už 52. v pořadí.
close info Zdroj: Deník / Šárka Spáčilová zoom_in
Měl jsem takový sen, ten jsem si splnil. Obraz podle starého ruského mistra, který jsem chodil obdivovat v Leningradě do muzea. Tam jsem se chodil týden na něj dívat. A když mi bylo 37 let, tak jsem ho namaloval. Doslechl jsem se potom, že autor obrazu byl stejně starý jako já v době, kdy jsem ho namaloval.
close info Zdroj: Deník / Šárka Spáčilová zoom_in
Co by byl můj vysněný motiv dnes, to sám nevím. Faktem je, že teď žádnou výzvu nemám. Ale včera mě oslovili manželé ze Sedlčan. Chtěli namalovat velký kostel.
close info Zdroj: Deník / Šárka Spáčilová zoom_in