Švejk jde dějinami a za ním padají říše. V sovětském filmu dokonce zajal Hitlera

„Jedni jej považují za metaforu bezpáteřního čecháčkovství, druzí za takřka osvíceného mudrce revoltujícího svým neopakovatelným způsobem proti byrokratické mašinerii. Navíc způsobem, který ji v každém okamžiku demaskuje, obnažuje, a tím nad ní se smíchem vítězí. To první nemůže být celou pravdou, jinak by se nejednalo o nejpřekládanější a tedy snad i nejvíce univerzální české dílo, schopné srozumitelně oslovit čtenáře na celém světě,“ myslí si Vojtěch Franče, lektor grafologie, který na svém webu ografologii.blogspot.com vtipně popsal hlavní Švejkovy povahové rysy.

Podle Vojtěcha Frančeho v sobě Švejk snoubí tolik ambivalentních rysů, je natolik široký a neuchopitelný, že není možné jej idealizovat jako hrdinu, ani jej jednoduše zavrhnout. Mimo jiné ho popisuje následovně: „Švejk je tvor. Cosi naprosto vitálního, dětského, psího či zvířecího, nikoliv však vůči lidskému méněcenného; cosi, co přežije všechno; cosi zdravě životného ve smyslu – je to boží tvor.“

Zdroj: deníkProfesor Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny v Brně, se s postavou Švejka poprvé setkal asi jako každý, když viděl slavný film režiséra Karla Steklého. „V této podobě film přepsal moji středoškolskou četbu, protože jsem vlastně knihu četl jako ilustraci filmu. Ke změně došlo na vysoké škole, kdy jsem si začal uvědomovat, že ve srovnání s filmem v knize cosi nesedí. Pak jsem se ke Švejkovi mnohokrát vracel, čím dál tím více fascinován rafinovaností a mnohovrstevnatostí toho textu. A to přetrvává stále, proto jsem Švejka zahrnul i do svých aktuálních přednášek o české literatuře, neboť mě baví ten údiv, který zažívají mí studenti nad textem, o němž si mysleli, že ho znají,“ říká Tomáš Kubíček, který by byl rád, kdybychom konečně přestali číst Švejka na rovině tématu a začali ho číst jako specifický celek, stavbu, literární tvar. Jako experimentální text, který kongeniálním způsobem reaguje na modernistickou snahu po nalezení nových výrazových prostředků, které mají zachytit hodnotový rozpad moderního světa a pokusit se v něm znovu vyjednat místo pro individuum. „Švejk by měl být čten a interpretován v blízkosti takových knih, jako je Joyceův Odysseus, Brochovi Náměsíčníci nebo Musilův Muž bez vlastností,“ myslí si literární vědec.

Je Švejk prosťáček, anebo chytrák, co si na prosťáčka jenom hraje? To je věčná otázka, na kterou není odpověď. Psychologický profil této postavy nedokáže sestavit ani Tomáš Kubíček: „Kdyby Hašek chtěl, abychom se touto otázkou zabývali, pak by nám pro ni nechal v textu nějaké indicie a román by stavěl jako psychologický. Ale ta otázka je nezodpověditelná a román je mimo jiné fascinující tím, že vlastně řešení této otázky nenabízí a ani nevyžaduje.“ Další otázka, která poutala spoustu čtenářů i literárních odborníků, by mohla znít: Kolik je v postavě Švejka autobiografie jeho autora Jaroslava Haška? „Opět otázka zbytečná, protože snižuje význam literárního textu na autobiografickou rovinu,“ sděluje svůj názor ředitel Moravské zemské knihovny v Brně.

Švejk neoplývá žádnými hrdinskými schopnostmi jako třeba James Bond nebo Robin Hood. Výjimečná je snad jen jeho upovídanost. Přesto stal naším národním literárním hrdinou. „Stal se národním hrdinou nebo antihrdinou?“ ptá se Tomáš Kubíček a pokračuje: „Nebo se stal jednou z nejpozoruhodnějších postav nejenom české, ale vlastně světové literatury? Před nějakou dobou mi přítel v Moskvě pouštěl staré sovětské černobílé filmy, ve kterých je Švejk zasazen do druhé světové války a stává se hrdinou protinacistického odboje. Velmi aktivní postavou, která dokonce v jednou z dílů osobně zajme Adolfa Hitlera. Ty filmy se pohybují na hranici expresionistického filmu a americké grotesky. Byly natočeny v průběhu války a Švejk zde sloužil jako symbol všeslovanského odporu proti nacismu. Tedy nesl zprávu, že v tom Rusové nejsou sami. To je podle mě zajímavá interpretace postavy. Švejk jako hrdina bez diskuse. Třeba je naše národní vnímání Švejka zatíženo čtením, které nám jej vlastně zcizuje,“ zamýšlí se literární vědec.

Celý článek si přečtete v sobotním magazínu Víkend, který je součástí regionálních Deníků.

V magazínu Víkend najdete také:

- Toulavé boty: Krásy Maroka na dosah ruky

- Životní příběh: „Když nevíš jak dál, zpívej si,“ říká hrobník

- Historie porna: Zvrhlík i filozof – Markýz de Sade

- Více křížovek, sudoku a soutěží o hodnotné ceny