Kliknutím zvětšíteChceme-li se ohlédnout na úplný začátek snah vybudovat v Praze moderní zoologickou zahradu, musíme k 90 letům, které dnes uplynuly od jejího otevření, přičíst ještě 50 let marných pokusů a příprav, jež se si její vybudování vyžádalo. Ano, od prvotního impulsu k otevření zahrady uplynulo celé půlstoletí.
Půlstoletí pokusů
Historie Zoo Praha sahá do roku 1881, kdy v novinách vyšla výzva hraběte Sweerts-Sporka k zřízení zoologické zahrady v Praze, a to u příležitosti sňatku prince Rudolfa a belgické princezny Štěpánky. Výzvu otiskl 11. února toho roku pražský deník Prager Tagblatt, ale nic moc se nestalo. Objevilo se sice několik prvních reakcí i finančních příspěvků, ty ale na založení zoo nestačily.
O deset let později byl v Praze zřízen výbor k ustavení zoologické zahrady v Královské oboře, o níž se jako o vhodném místě uvažovalo již od roku 1886, ale ani tyto plány nepřerostly do realizace.
Stejně tak přišlo vniveč úsilí Družstva pro zřízení zoologické a aklimatizační zahrady, o němž se nám dochoval pamětní spis z roku 1889. Toto družstvo zvolilo jako vhodnou lokalitu pro pražskou zoo z deseti navrhovaných míst zahradu Kinských na Smíchově a plánovalo vybudovat zahradu na úpatí Petřína - a tím také všechno skončilo.
Jakýsi prazárodek budoucí zoologické zahrady mohli Pražané navštívit poprvé až v roce 1896, kdy vznikla na Letné ptačí voliéra s rybníkem a pravděpodobně nikdy nezprovozněným opičincem. Tuto atrakci mohli navštěvovat po dobu deseti let do roku 1906, pak opět zanikla.
V té době však již vstoupila na scénu osobnost, která dokázala dát záměru vytvoření pražské zoo jasnější cíl i směr. Šlo o středoškolského profesora Jiřího Jandu, pozdějšího prvního ředitele zoo, jehož pověřil přípravou zahrady tehdejší pražský primátor. Janda začal chystat zoo na vltavském ostrovu Štvanice, ale než se cokoli z jeho záměrů zrealizovalo, vypukla první světová válka.
Po vzniku samostatné Československé republiky plány na vybudování zoologické zahrady znovu ožily. Přípravných prací se ujala komise, zvolená v roce 1919 na schůzi poradního sboru matematicko-přírodovědeckého při ministerstvu školství a národní osvěty, a v roce 1922 se konečně našlo místo, kde zoo později opravdu vznikla: pozemky v Troji, které státu za tímto účelem věnoval velkostatkář Alois Svoboda.
Šéfem přípravných prací pověřilo ministerstvo opět profesora Jiřího Jandu a věci se konečně začaly hýbat. V roce 1926 vzniklo Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada, o rok později již bylo oploceno osm hektarů budoucí zahrady a v roce 1930 získala ještě neexistující zoo první exotický zvířecí exponát: Majitel cirkusu Rebernigg jí daroval lvici Šárku.
"Protože zoo zatím neměla vhodnou ubikaci, žila tato lvice stejně jako někteří další budoucí obyvatelé zoo v trojské vile profesora Jandy," připomíná pražská zoo na svých stránkách.
Zoo začíná fungovat
A pak přišlo pondělí 28. září 1931. Čtyřiadvacetihektarové staveniště zoologické zahrady bylo otevřeno veřejnosti a jeho branou vešli za slunečného počasí první návštěvníci. V témže roce vznikla administrativní budova u hlavního vchodu a Jandova voliéra dravců.
V zoo se také objevily první cenné živočišné exempláře: jedním z nich byla vlčice Lotta, samice vlka eurasijského, druhým párek kopytníků, kteří se později stali vůbec nejslavnějším a mezinárodně známým symbolem Zoo Praha - koňů Převalského, zástupců údajně jediného přeživšího divoce žijícího druhu koně, obývajícího původně asijské kamenité stepi a polopouště. První dva koně v pražské zoo se jmenovali Minka a Ali.
V dalším roce následoval příchod prvních tygrů jménem Mitau a Bengali, a dále slona Babyho, hrocha Petra a nosorožce Maxe. A zoo zaznamenala první vlastní přírůstek, protože tygrům se narodila mláďata.
O rok později se do zoo stěhovala již zmíněná lvice Šárka, která dostala po bok samce Ctirada. A se svou troškou do mlýna se ozval také velký ctitel a obdivovatel zvířat, herec Vlasta Burian, který věnoval zahradě věnoval párek lachtanů kalifornských Hýtu a Batula.
V roce 1935 vznikl pavilon šelem a o dva roky později slavila pražská zoo první velký mezinárodní úspěch, když se jí podařilo jako první na světě odchovat v zajetí mládě kondora andského.
Zvířata za války
Válečné roky 1939 až 1945 sice vývoj pražské zoo notně omezily, ale stavy zvířat se nijak podstatně nesnížily. Svou zásluhu na tom měla skutečnost, že se v zoo rozvinulo válečné „místní“ hospodářství, v němž se pěstovaly různé druhy zeleniny, vojtěška, tráva, kukuřice a další plodiny, takže se zahrada stala po stránce krmiva téměř soběstačná. Maso pro šelmy a další masožravá zvířata se dováželo hlavně z venkovských jatek.
V zoo se navíc sešla skupina význačných vědců a techniků, kteří zde možná hledali únik před tíživou realitou v tom, že plánovali a navrhovali další koncepci jejího velkolepého rozvoji (což po válce rozvoji pražské zoo opravdu hodně pomohlo).
V roce 1940 byla zahájena stavba hospodářských budov (označovaná jako "statek"), které slouží v podstatě dodnes. Současně ale poprvé zasáhl zoo ničivý přírodní živel v podobě rozvodněné Vltavy. Březnová povodeň potopila celou její dolní část, voda sahala až do pavilonu šelem.
Od roku 1944 začal počet zvířat v pražské zoo narůstat díky tomu, že sem byla evakuována fauna z německých zoologických zahrad, ohrožených kobercovými nálety. Jedním z nejznámějších reprezentantů těchto "uprchlíků" se stala legendární hrošice Zuzana, jež přišla do Prahy z rozbombardovaného Berlína a zůstala v české metropoli až do konce svého života. Dále to byl pár dospělých lvů a tři mladí lvi, pár antilop nilgau, pár lam guanako, několik poníků, lam krotkých, jaků domácích, bizonů a dalších zvířat. Pocházela především ze zoo v Drážďanech, postižené silným bombardováním v únoru 1944.
Po osvobození čítal v červnu 1945 stav zvířat v pražské zoo 1022 jedinců, z toho 251 savců, 580 ptáků a 201 plazů, obojživelníků, ryb a bezobratlých.
Poválečný rozvoj
Záhy po skončení války se začaly podle „válečného“ plánu rozvoje zoo realizovat první stavby – pavilony i další expozice. Prvním větším projektem byl pavilon opic, který stával v místech dnešního pavilonu Indonéská džungle. Při svém dokončení v roce 1949 patřil k velmi moderním stavbám svého druhu. Jeho prvními obyvateli se stali makakové (rézus, medvědí a další), malpa kapucínská, kočkodan zelený a mnohé další druhy opic a poloopic. Jako první lidoop se zde objevila v roce 1951 šimpanzí samice Zuzana.
Na přelomu 40. a 50. let vznikl i pavilon, který je v dobových denících označován jako "dům ssavců" a který nesl postupně různé názvy – pavilon exotických savců, vzácných savců či malých živočichů. Dnes ho znáte jako pavilon Afrika zblízka. Pavilon byl v rámci československých i evropských zoo výjimečný pojetím vnitřních expozic. Podél jižní stěny se nacházely vnitřní ubikace pro středně velké savce, naopak na severní stěně byly umístěny vitríny s četnými bezobratlými živočichy. Z živočišných druhů, jež jím prošly, patřily některé ke skutečným raritám (mravenečník čtyřprstý, několik druhů pásovců, kynkažu, početná skupina ježur a mnohé další).
Kolem roku 1952 vznikl dále první pavilon žiraf, který stojí dodnes, i když žirafy se z něj již dávno odstěhovaly. Jeho nízká část, tvořená stájemi antilop, sem byla přemístěna jako pozůstatek cirkusového stanu. Ten stával na Letné, ale vyhořel a zachovaly se jen stáje. První žirafou, jež tento pavilon v srpnu 1954 osídlila, byla žirafa masajská Lenka. Později ji vystřídal pár žiraf kordofánských z Antwerp. První žirafy Rothschildovy, které pražská zoo chová dnes, přišly v roce 1970 a pocházely z proslulých afrických transportů zvířat Zdeňka Vágnera, ředitele zoo ve Dvoře Králové nad Labem.
V roce 1956 byla otevřena další výjimečná stavba, a sice pavilon vodních ptáků, už při svém vzniku řešený jako průchozí a bezbariérový. Sloužil až do roku 1988, kdy musel být pro špatný technický stav uzavřen. Po povodních v roce 2002, které dílo zkázy dokončily, byl rekonstruován takřka přesně v původní podobě.
Povodně v roce 2002: katastrofa, ale také impuls
Již zmíněné povodně ze srpna 2002 znamenaly nejen další velký zásah do chodu zahrady, ale paradoxně také impuls k jejímu novému rozvoji. Začátek byl však ošklivý; voda zatopila téměř polovinu areálu. Podle tehdejšího ředitele Petra Fejka neměla zoo včas dostatečné informace o velikosti povodňové vlny, počítala pouze s padesátiletou vodou. Plná evakuace spodní části zahrady proto začala poměrně pozdě a některá zvířata se již přemístit do bezpečí nepodařilo.
Největší problém představovala evakuace pavilonu velkých savců. Utracen musel být agresivní sloní samec Kadir, u kterého hrozilo, že uplave a bude ohrožovat veřejnost. Evakuovat nebylo možné ani trojici hrochů. Samice Barborka se utopila, další samice Lentilka byla utracena, když hrozilo, že uplave. Samec Slávek přežil, po dvou dnech jej ošetřovatelé našli v patře pavilonu, kam jej voda vyplavila.
Uhynul i pár hrošíků liberijských. Zachránit se povedlo dvě slonice, které bylo možné ze zaplavovaného pavilonu odvést a které byly uvázány do provizorních boxů v blízkosti hlavního vchodu.
Gorily byly přemístěny do protipovodňové věže. Ukázalo se ovšem, že voda vystoupá i tam, a bylo nutné přistoupit k evakuaci pomocí gumových člunů. Zachránit se ovšem nepodařilo samce Ponga, který ve věži nebyl nalezen. Z velkých šelem byl utracen lev Bert a jeden medvěd, jejichž evakuace byla vyhodnocena jako příliš riskantní.
Symbolem povodní se pak stal lachtan Gaston, který uplaval po Vltavě a podařilo se jej odchytit až u Drážďan, přičemž celou jeho anabázi sledovaly televizní kamery. Při převozu zpět však pro velké vyčerpání uhynul. V dolní části zoo má originálně řešený podvodní pomníček.
Celkem zoo ztratila 134 zvířat, materiální škody pak přesáhly 230 milionů korun. Některé zasažené objekty čekala demolice. Namísto poničených objektů však v Troji vyrostlo několik unikátních staveb, které se svým pojetím blíží novému pohledu na funkčnost a smysl zoologických zahrad.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
