Pro příslušníky 11. československého pěšího praporu, kteří od 21. října 1941 pomáhali britským, australským a polským jednotkám bránit Tobruk proti německým a italským vojskům, nebyl listopad 1941 ten nejšťastnější měsíc. Svého prvního mrtvého na tobrucké půdě pohřbili dva dny po československém státním svátku – šlo o vojína Lea Gutfreunda, jehož zasáhl nepřátelský granát, když v dělostřelecké palbě zůstal jako pozorovatel v zákopu a snažil se hlásit stanoviště nepřátelských děl. A v listopadu k němu měli přibýt další.

Čechoslováci v počtu 643 mužů byli v Tobruku přiděleni k polské Samostatné brigádě karpatských střelců a jejich úkolem bylo uhájit úsek necelých šesti kilometrů na pravém křídle západní obrany. Gutfreundova smrt je upozornila, že to nebude úkol nijak jednoduchý.

Zabíjely střely i počasí

Kromě dělostřelecké a minometné palby a leteckého ostřelování docházelo i k osobním přestřelkám s nepřítelem, z nichž vojáci vycházeli často zranění. Při společném výpadu Čechoslováků a Poláků proti kótě 69 pak československý prapor zaznamenal další ztrátu – vojáka Františka Adámka zasáhla do hlavy italská palba.

Letadlo vichistické Francie, které padlo do rukou Spojenců, Allepo 1941
Krutý paradox operace Exporter: Čechoslováci vyšli do boje proti svým krajanům

S neustálým nebezpečím se ale obránci Tobruku dokázali vyrovnat. Dokonce s hrdostí převzali titul, kterým je častovala nepřátelská propaganda: „Pouštní krysy.“

K nepřátelské palbě se bohužel v druhé půli listopadu přidalo i počasí. V noci na úterý 18. listopadu 1941 začalo v oblasti hustě pršet, a přívalovému tropickému dešti padl za oběť další český voják, desátník Roznětínský, jehož strhl v rozvodněném vádí proud a odnesl jeho tělo do moře.

Protiútok rozhodl

Ráno poté přešla do útoku osmá britská armáda a zahájila operaci s krycím názvem „Crusader“ (křižák), která měla „vysekat“ do Tobruku průlom obklíčením a spojit se s hlavními spojeneckými silami.

Ve čtvrtek 27. listopadu 1941 přišel první úspěch, když se postupující novozélandské divizi, která spolu s britskou 70. pěší divizí získala iniciativu, podařilo obklíčení poprvé prorazit.

Dělostřelci československých jednotek v Tobruku, 1941
Tobruk: Před 80 lety přistálo v přístavu 634 československých „pouštních krys"

Německý polní maršál Erwin Rommel ale pochopil, co mu hrozí, a vyslal do vytvářeného koridoru tankový klín. Novozélanďany, bojující na jihovýchodním konci koridoru do Tobrúku, ohrozily po setmění tanky Rommelova uskupení Afrika Korps.

Cílem „Pouštní lišky“, jak se přezdívalo pro změnu Rommelovi, bylo znovu uzavřít obléhací prstenec a zatlačit hlavní britské síly buď zpátky do Egypta, nebo je zničit.

Jako kritický den se ukázala sobota 29. listopadu. Rommel se rozhodl se svými tanky dobýt výšinu Ed Duda, která měla z hlediska obnovy obležení zásadní strategický význam. Bitva o Ed Duda trvala čtyři dny a skončila německou porážkou. Spojené síly Britů, Novozélanďanů a Australanů dokázaly Rommelovy tanky opakovaně odrážet. Dne 4. prosince se Rommel konečně obrátil k ústupu. Koridor do Tobruku byl uhájen.

Indičtí vojáci u dobytého Kerenu (italsky Cherenu) v květnu 1941
Válka v Africe nebyl jen Tobruk. Zvrat v tamním krvavém tažení vyvolali Indové

Ve středu 10. prosince vyrazili Čechoslováci po boku skotských Black Watch do útoku a po dvou hodinách konečně dobyli nebezpečnou kótu 69. Německo-italské obléhání strategického přístavu po 269 dnech skončilo. Československý prapor zaplatil za jeho vyproštění čtrnácti padlými, kteří odpočívají na tobruckém hřbitově.