Kliknutím zvětšíteDnes už si jen málokdo pamatuje, jak velký mezinárodní rozruch vyvolaly v letech 1977 a 1978 zprávy o nové termonukleární zbrani v podobě neutronové bomby. Pětačtyřicet let stará kontroverze kolem této zbraně ale stojí za připomenutí i s ohledem na současnou situaci na Ukrajině.
Vzhledem k tomu, že neutronová bomba měla sice zabíjet lidi, přitom ale neničit budovy, vývoj nové zbraně se po svém prozrazení stal předmětem široké mezinárodní kritiky. Odpůrci často argumentovali názorem autora sci-fi a komentátora Isaaca Asimova, že neutronová bomba se jeví jako žádoucí pro ty, kterým jde o majetek a lidský život se jim zdá levný.
Právě před 45 lety, dne 7. dubna 1978, tehdejší americký prezident Jimmy Carter další výrobu zbraně pozastavil. A třebaže jeho nástupce Ronald Reagan projevil v roce 1981 zájem produkci této bomby obnovit, neutronová bomba nakonec upadla v zapomnění.
Tajemná zbraň
Čím byla vlastně neutronová bomba tak specifická? Vyznačovala se jadernou hlavicí, která zabíjela spíše radiací než vlastní silou výbuchu. Podle některých historiků byla považována za „čistší zbraň“ kvůli nižším škodám způsobeným explozí, takže se zvažovalo její možné použití proti případným invazním sovětským obrněným divizím.
V 70. letech minulého století totiž byla ještě ve velmi čerstvé paměti invaze do Československa z roku 1968 i kubánská krize ze začátku 60. let. Západní Evropa se bála sovětského konvenčního tankového útoku na západní Německo. Drtivé převaze tankových armád Varšavské smlouvy by tehdejší Severoatlantická aliance (NATO) nebyla schopna „běžnými silami“ čelit, takže založila svou obranu právě na jaderných zbraních.
Jenže při zvažování použití jaderných střel k zastavení nepřátelského konvenčního útoku musela brát v potaz také to, že tyto střely bude odpalovat nad spojeneckými státy. Menší škody způsobené výbuchem neutronové bomby se tak mohly jevit jako její klíčová výhoda.
Ne všichni ale s touto hypotézou plně souhlasí. „Ve skutečnosti neměl účel neutronové bomby se zachováním majetku nic společného. Neutronová bomba by ho neponechala nedotčený, jen by toho zničila o něco méně. Jejím hlavním smyslem ale bylo obnovit klesající důvěru v taktické jaderné zbraně, jak se jim tehdy říkalo, coby odstrašující prostředek proti útoku sovětských tankových armád a armád Varšavské smlouvy,“ uvádí americký novinář John T. Correll, bývalý šéfredaktor amerického časopisu Air & Space Forces Magazine, ve svém článku Neutronová bomba z roku 2017.
Jak funguje neutronová bomba?
Kritici nové zbraně byli podle něj blíže pravdě spíš tehdy, když tvrdili, že neutronová bomba přispěla k větší ochotě použít jadernou zbraň, a tím zvýšila riziko jaderné války. „Když bude mít NATO větší potenciál k vedení omezené jaderné války, k čemu to přispěje více? K odstrašení protivníka, nebo naopak ke zvýšení pravděpodobnosti, že se NATO skutečně zapojí do jaderné bitvy?“ cituje Correll tehdejší otázku historičky Sherri L. Wassermanové.
Jak šel čas
Spojené státy vyvinuly neutronovou bombu na přelomu 50. a 60. let minulého století a její hlavice poprvé operačně otestovaly na antibalistických raketách. Za vynálezce bomby je všeobecně považován Samuel T. Cohen, jenž v roce 1958 působil jako konzultant Národní laboratoře Lawrence Livermorea.
Vylepšená radiační hlavice byla modifikací vodíkové nebo termonukleární bomby. Stejně jako všechna vodíková zařízení používala malou atomovou (neboli „štěpnou“) bombu jako spouštěcí mechanismus pro spuštění vodíkové řetězové reakce.
Samotný termín „neutronová bomba“ se poprvé objevil v roce 1959 v US News & World Report, který tuto zbraň popsal jako „smrtící paprsek“, který „zabije člověka prouděním jedovaté radiace, zatímco stroje a budovy zůstanou nepoškozené“.
Na důležitosti získala neutronová bomba v roce 1973, kdy Spojené státy začaly ve světle rostoucí sovětské rozpínavosti hledat způsob, jak svého protivníka přesvědčit, že by byly opravdu schopné v případě ohrožení západní Evropy použít k odražení útoku omezenou jadernou sílu. Neutronová bomba, poprvé úspěšně otestovaná v roce 1962, se díky svým menším potenciálním vedlejším škodám jevila jako vhodný prostředek.
V roce 1976 tak americké ministerstvo obrany požádalo Správu energetického výzkumu a rozvoje, aby pokračovala ve vývoji a výrobě neutronové hlavice W70-3 pro střelu Lance, a neutronového dělostřeleckého granátu W79 pro armádní osmipalcové dělo.
Začátkem roku 1977 se stal novým americkým prezidentem Jimmy Carter, jehož administrativu zaskočil již v červnu toho roku článek vlivného deníku The Washington Post o „vražedné hlavici“. Než se nový prezident dokázal k této věci veřejně vyjádřit, uběhl více než měsíc.
1977, Jimmy Carter. Nový prezident s manželkou Rosalynn a dcerou Amy právě vyrážejí na inauguraci ke Kapitolu
Bitva o bombu
Americký prezident nakonec předstoupil před novináře na tiskové konferenci, která se konala 12. července 1977. „Vůbec nejde o nový koncept ani o novou zbraň. O zvýšené radiaci neutronové bomby se diskutuje již dlouho a sama zbraň se také vyvíjela 15 nebo 20 let,“ uvedl Carter.
Doda také, že dosud nerozhodl o tom, zda podpoří případné rozmístění této zbraně, ale že je to jedna z možností, jež stojí za zvážení. Současně doporučil americkému Kongresu, aby schválil peníze na další vývoj. „Podle mého současného názoru je to v národním bezpečnostním zájmu,“ pronesl prezident.
Zdroje z jeho kanceláře nicméně později anonymně sdělily novináři Richardu R. Burtovi z The New York Times, že kontroverzní zbraň Carterovi od začátku nevyhovovala.
Americké ministerstvo zahraničí nicméně začalo jednat se svými evropskými spojenci v NATO o tom, že by USA tuto zbraň v Evropě jako odstrašující prostředek přece jen rozmístily (konkrétně v západním Německu). Některé menší evropské země byly proti tomu, názory v samotném západním Německu byly roztříštěné.
Obavy z neutronové bomby však klesly poté, co Sovětský svaz začal rozmisťovat ve svých satelitech na hranici západního světa (včetně tehdejšího Československa) své střely SS-20 s více hlavicemi a s dostřelem po celé západní Evropě.
„Hlavním problémem bylo, že Carter chtěl, aby se Evropané ještě předtím, než se USA zavážou k výrobě neutronové bomby, zavázali k jejímu rozmístění, a Evropané chtěli, aby on nejdříve rozhodl o výrobě,“ píše Correll.
Neutronová bomba je typem vodíkové bomby:
Noviny to rozsekly
Celý spor o neutronovou bombu se stal náhle veřejným poté, co The Washington Post otiskly na titulní straně článek (napsaný novinářem Walterem Pincusem), jenž obviňoval Spojené státy, že se „chystají zahájit výrobu své první jaderné bojové zbraně speciálně navržené k zabíjení lidí uvolněním neutronů, spíše než k ničení vojenských zařízení teplem a výbuchem“.
Článek spustil lavinu kritiky americké státní politiky a ostatní noviny se k ní rychle přidaly. „Aplikátoři jaderných zbraní vyvinuli neutronovou bombu, která bude zabíjet lidi, ale budovy, tanky a dělostřelectvo zachová,“ psal kriticky deník The New York Times. Podle něj se prý západoevropští politici v čele se západoněmeckým kancléřem Helmutem Schmidtem snažili Američany od tohoto úmyslu odvrátit.
Na to zareagoval náměstek amerického ministra zahraničí Warren Christopher, který Schmidtovi oznámil, že pokud se západní Německo nevysloví veřejně pro rozmístění neutronové bomby na svém území, přikloní se americký prezident ke zrušení její další výroby. Schmidt následně požádal Cartera o odklad tohoto rozhodnutí do chvíle, než bude mluvit se západoněmeckým ministrem obrany Hansem-Dietrichem Genscherem, jenž odlétal do Bílého domu v následujícím týdnu.
Carter poté zhodnotil situaci se svým poradcem pro národní bezpečnost Zbigniewem Brzezinskim a ministrem zahraničí Cyrusem Vancem a souhlasil s odkladem.
Dům s dřevěnou konstrukcí při jaderném testu v Nevadské poušti v roce 1953, úplný kolaps
Genscher mu po příjezdu do Bílého domu sdělil, že Bonn nemůže otevřeně podpořit kontroverzní zbraň, pokud tak neučiní jiná kontinentální mocnost v Evropě. Případná podpora Velké Británie by se nepočítala.
„Tato zpráva zpečetila rozhodnutí Bílého domu: Skutečná výroba zůstane podmíněná, pokud bude Sovětský svaz uplatňovat podobnou zdrženlivost. Mezitím by Carter mohl zbraň použít jako vyjednávací argument při budoucích jednáních s Moskvou,“ uvedl Correll.
Po téměř roce váhání se americký prezident nakonec rozhodl dne 7. dubna 1978 výrobu neutronové bomby odložit na neurčito, ačkoli program přímo nezrušil.
V roce 1981 Carter prohrál prezidentské volby s Ronaldem Reaganem a opustil pracovnu v Bílém domě. Jeho nástupce se rozhodl výrobu neutronové bomby zahájit, ale ponechat ji ve skladu, nerozmisťovat ji.
I takové rozhodnutí však záhy vyvolalo velké protesty, protože protijaderné hnutí nabývalo na síle. A Reagan se nakonec podvolil tlaku: zbraně zůstaly na skladě ve Spojených státech, dokud nebyly v roce 1992 vyřazeny. Poslední neutronová bomba byla rozebrána v roce 2011.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
