Manifestace však přerostla v demonstraci proti režimu s uzákoněnou vedoucí úlohou Komunistické strany Československa – a proti těmto protestům ostře zasáhly policejní složky; tenkrát označované jako Veřejná bezpečnost. Informace o tomto zásahu, umocněné zvěstmi o ubití studenta Martina Šmída (což se posléze ukázalo jako nepravda) odstartovaly masivní protestní hnutí, jež se z Prahy v dalších dnech šířilo do celé republiky. Ujalo se označení sametová revoluce, které začali ve svých zprávách používat reportéři západních médií (zvlášť v angličtině zní „Velvet Revolution“ vcelku atraktivně). Odpor proti režimu postupně sílil, davy na náměstí mohutněly – a již 27. listopadu se uskutečnila generální stávka. Pak už bylo jasné, že komunistický režim padl a přichází nová éra – jakkoli lidé s komunistickou minulostí působí ve vysokých funkcích ještě v současnosti.

Odpolední pietní akt

V areálu Vojna u Lešetic vzpomínkové akce vyvrcholily 17. listopadu pietním aktem. Dnes tu působí pobočka Hornického muzea Příbram, jejíž expozice představují poměry po roce 1948 (s důrazem na perzekuci odpůrců komunistického režimu), protikomunistický odboj a rovněž minulost uranového průmyslu v regionu (což má souvislost se zdejším pracovním táborem). Tradičně se pietního aktu zúčastnila hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková (STAN) v doprovodu některých radních i dalších politiků a zástupců měst a obcí z okolí. Mimo jiné také promluvil historik a ředitel hornického muzea Josef Velfl – a rovněž se očekávalo vystoupení spoluzakladatelky Konfederace politických vězňů Libuše Musilové z Březnice. Ta jako pamětnice mohla představit vzpomínky na události z let 1939, 1948 i 1989. "Sama byla po únoru 1948 vězněna za svou činnost v protikomunistickém odboji," připomněla Stanislava Moravcová z příbramského muzea.

Areál lešetického památníku byl ve státní svátek otevřen po celý den. Probíhaly prohlídky areálu někdejšího pracovního tábora pro odpůrce komunistického režimu a návštěvníci si mohli prohlédnout i výstavu věnovanou tématu 17. listopadu na Příbramsku – v letech 1939 a 1989. „Její první část nabízí pohled do méně známé kapitoly našich moderních dějin a přiblíží likvidaci Vysoké školy báňské nacistickými okupanty v listopadu 1939 s odvlečením 16 jejích studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen. Druhá část výstavy pojednává o událostech v Příbrami po 17. listopadu 1989,“ uvedla Moravcová.

Zajatci i oběti režimu

Pozoruhodná je i historie samotného areálu Vojna, pojmenovaného bez ideologických souvislostí podle nedalekého vrchu. Původně zde po druhé světové válce vznikl tábor pro válečné zajatce z německé armády. Ti vybudovali větší tábor, koncipovaný už jako čistě pracovní – s cílem využívat jeho obyvatele při těžně uranu a podpůrných činnostech. Mezi roky 1949 a 1951 se jednalo o tábor nucených prací, kam byli umisťováni lidé s cejchem politicky nespolehlivých. Nebylo výjimkou, že se zde sešli hrdinové protifašistického odboje s válečnými zrádci a kolaboranty. Po další desetiletí šlo o vězeňské zařízení pro odpůrce komunistického režimu.

V tomto nápravně pracovním táboře tedy opět končili takzvaní „političtí“ – včetně vědců či sportovců – nicméně již na základě rozsudku (byť se často jednalo o vykonstruované procesy končící vysokými tresty za zločiny typu velezrada, podvracení lidově demokratického zřízení či špionáž; někteří z internovaných však měli na triku „jen“ pokus o nedovolené opuštění republiky). Nebyli zde ale sami: mísili se s nimi rovněž běžní kriminálníci včetně násilníků, ale i pachatelé trestné činnosti hospodářského charakteru; zejména tehdy obzvlášť hanobení podnikavci odsouzení za černý obchod: šmelináři a keťasové.

Amnestie z roku 1960 přinesla úbytek vězňů, a tak byl v roce 1961 zdejší nápravně pracovní tábor zrušen (s přemístěním části osazenstva do nedalekého tábora, který od roku 1953 existoval v lokalitě Bytíz; rovněž v blízkosti uranové šachty). Vojnu pak až do roku 2000 využívali vojáci – po většinu tohoto období stojící „na stráži míru a socialismu“, jak se tehdy říkalo, pod označením ČSLA: Československá lidová armáda.

Umění v táborové kuchyni

Již tradičně byl součástí listopadových oslav v areálu Vojna také Festival Divadla Dagmar se čtyřmi představení v bývalé kuchyně lágru.