Možná, že právě v Příbrami roste další z hudebních velikánů, o kterém ještě uslyšíme. Na otázky Deníku odpověděl šestnáctiletý nadějný skladatel Albert Romanutti.

Váš učitel hudby tvrdí, že máte neobvyklé hudební cítění a talent. Jak dlouho se hudbě věnujete?

Aktivně se hudbě věnuji od jedenácti let. V tu dobu jsem také složil svoji první skladbu. Nedávno mě ohromilo, když jsem při úklidu našel štosy papírů, které byly popsány notovými zápisy z mého dětství. Ale nepamatuji si je.

Jak tedy víte, že je to vaše dílo?

Jako malý jsem prý dělal notové zápisy, které mi máma musela přehrávat. Říkala mi, že to vždycky musela hrát přesně tak, jak jsem to napsal, protože když udělala chybu, tak jsem to poznal. Kvůli tomu si to pamatuje a nedávno mi to vyprávěla.

Ukázal jste někomu kompetentnímu skladby z ranných let?

Ano. V lednu jsem byl přijat do Prahy na konzervatoř Jaroslava Ježka, kam jsem předtím dojížděl na konzultace k známému jazzovému klavíristovi, pedagogovi a skladateli Karlovi Růžičkovi. Ten se tomu zasmál a řekl, že to je skvělé. Právě on bude od září mým profesorem, což mě těší, protože je to významná osobnost.

Čemu konkrétně se na konzervatoři budete věnovat?

Především Oboru Skladba, u kterého je obligátní klavír.

Odmalička vás zajímal z hudebních nástrojů klavír nebo jste zkoušel i jiné nástroje?

Určitě jsem chtěl vždycky porozumět všemu, co nějak souvisí s hudbou, protože podle mého názoru by měl správný skladatel porozumět všem nástrojům.

Pojďme se chvilku zaměřit na vaše skládání. Jaký hudební žánr tvoříte?

Prioritou je pro mě jazz, ale i vážná hudba a její kombinace.

Co to pro vás znamená? Můžete slovy vyjádřit vaše pocity při tvorbě?

Jdu za hudbou, ale ona mi jde sama naproti. Skládání má nekonečně mnoho možností a málo lidí si dokáže představit, jak je to ve skutečnosti složité a co skladatelé při tom cítí. Častokrát se mi stává, že se dostanu do naprosté euforie, cítím i adrenalin a jsou i chvíle, že se ani nemohu napít, jak jsem hudbou pohlcen nebo si dojít na toaletu. Tento názor sdílí i ostatní kamarádi skladatelé.

Jak postupujete při skládání?

Vždycky je to jinak. Někdy nápad přijde sám, ať jsem v jakémkoliv prostředí a někdy je obtížné dostat ze sebe smysluplný nápad.

Myslel jsem spíše technický postup.

Tak pokud jde o techniku skládání, já nejdříve přemýšlím hlavou, potom si nápad přehraji na klavír a následně to, co slyším, rozepisuji do partů jednotlivých nástrojů. Všechny dané nástroje jsou pro mě už od začátku důležité a snažím se každému udělat prostor a zároveň využít jejich barev. Ve skládání spatřuji kombinaci matematiky, logiky a hlavně invence. Kdyby jeden z faktorů scházel, potom by konečný výsledek nefungoval tak, jak má.

Kde berete motivaci a inspiraci?

Motivace je pro asi to nejdůležitější. Měl jsem to štěstí, že jsem před dvěma lety začal chodit mezi hudebníky a skladatele. Toto uskupení se jmenuje Malý Dvořák. Scházíme se jednou měsíčně v pražském Hlaholu, kde jsem v kruhu prosefionálů. Málokdo má možnost, aby mu to, co složí, mohli zahrát špičkoví muzikanti. Rovněž mě motivuje poznávání souvislostí v hudebních tajemnech. Pak člověk zjistí, že v hudbě souvisí všechno se vším. Odpovědět na to, kde čerpám inspiraci, je velmi složité. Kdybych to dokázal popsat slovy, nebyl bych hudební skladatel, ale básník.

Přehráváte někdy veřejně vaše skladby?

Určitě. Naskytne se spousta příležitostí, abych sám představil své skladby v podobě různých koncertů, doprovodu k vernisážím a podobně.

Jak se začínající skladatel stane slavným?

Já říkám, že hlavními příčinami správného vzrůstu kariéry, ovšem to patří prakticky do všech oborů, jsou kontakty, praxe, štěstí, komunikace a samozřejmě talent. Například ohledně kontaktů cítím každým týdnem nový a nový pokrok. Naposledy jsem se seznámil například s Miloněm Čepelkou z Divadla Járy Cimrmana, který mi napsal na dvě mé skladby text. Zrovna v tuto chvíli je mohou hrát v rádiu. Nebo již zmiňovaný Karel Růžička, Miloš Orson Štědroň nebo jsem se díky kontaktům dostal na Festival Kontinuity, což je koncert skladatelů a já jsem reprezentoval nejmladší generaci. Vedle mě „stáli“ skladatelé jako Eben, Lavický, Loudová, Novák a další.

Na Festivalu Kontinuity zazněla jaká vaše skladba? A jaké vaše dílo patří mezi nejnovější?

Na festivalu zazněla z minulého roku, která je pro pět nástrojů a potom jazzová skladba nazvaná Alias Jazz?, kterou jsem složil těsně před zkouškami na konzervatoř. Mezi mé nejnovější skladby patří Hotel Misery, která je pro sedm nástrojů a partitura přesahovala sedmdesát stran. Tato skladba již zazněla v Praze a Lipsku.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste se věnoval něčemu jinému než hudbě?

Vždycky říkám, že člověk by měl jít za svým cílem i s rizikem chudoby nebo neúspěchu. Jako malého mě vždycky lákala kreativita a určitě jsem pomyslel i na jiné tvořivé obory, ale nyní jsem přesvědčen, že skladatel je to pravé. Ale pochopitelně i pohyb v hudebním světě.

Máte nějaký sen?

Momentálně bych chtěl získat co nejvíce kontaktů v Česku, proslavit se zde a skládat například pro známé orchestry, dirigovat je a jako vedlejší činnost mít třeba vlastní hudební trio nebo big band. Rovněž mě táhne filmová hudba, s tím spojené cestování po světě a někde i zakotvit a tam tvořit.