Zřejmě jste k tomuto sportu přišla díky svému otci, známému a jak říkáte dobrému musherovi…? Táta to dělá dvacet let, já asi deset. Od svých dvanácti let jezdím velké závody.
Bez sněhu to asi není ten pravý požitek, že? Jezdit na kolečkách místo na saních…
Tady v těch podmínkách si sněhu moc neužijeme, skoro celý rok jezdíme na káře. Ale sněhu si zas užijeme na závodech v horách.
Co to obnáší, starat se o smečku psů?
Obnáší to vzdát se veškerých dovolených, víkendových výletů, doma musíte být pořád. Já teď studuji, takže je to na tátovi, nesmí se nikam hnout. A nebo ho musím vystřídat.
Když zrovna netrénujete nebo nezávodíte, jak se musíte pejskům věnovat?
Oni přes léto v podstatě zahálejí, maximálně se jdou vykoupat do řeky, protože sibiřský husky není stavěný na to, aby závodil v létě. A tak začínáme s tréninkem v září.
Vy máte doma chovatelskou stanici?
Ano, stanice se jmenuje Bílá Hatanga. Všichni psi, co tu vidíte, jsou až na jednoho z chovatelské stanice.
To je výhoda toho, že se mezi sebou neperou?
Musím říct, že se nám pejsci moc neperou. Jenom když fenky hárají, tak si to mezi sebou trochu řeší, nejsou to ale žádná velká zranění.
Máte nějaký sen? Co třeba Aljaška?
O tom sní snad každý musher, ale nás by lákalo se tam spíš jen podívat. Závody jsou tam o něčem jiném, než tady. Velké závody tam mají třeba tisíc mil, v tom člověk musí žít a trénovat v těch podmínkách.
Na který závod nikdy nezapomenete?
Když mě chtěl můj otec zabít(smích). Ve dvanácti letech jsem jela svůj největší závod v Orlických Horách (Šediváčkův long se to jmenuje) s bivakem na sněhu na 220 kilometrů, jako nejmladší účastnice. Měla jsem tři stařičké pejsky. V noci mi došly baterky v čelovce, jela jsem sama úplně potmě, byla vichřice. Nakonec pro mě museli dojet. Strašně jsem brečela, byla jsem přesvědčená, že to zvládnu. Ředitel závodu ale nechtěl mladou holku nechat umřít v horách (smích). Další rok už jsme to dojeli bez problémů.
Umíte si představit, že by váš partner neměl vztah k tomuto sportu?
Asi by to moc nešlo. Když je člověk tolerantní a má vztah ke zvířatům, tak už je to něco jiného. Neuměla bych si bez toho život představit. Když v tom od mala vyrůstáte…
Poznají psi, že se blíží závod? Jsou třeba nervozní?
Poznají, když se někam jede. Stačí jen sáhnout na postroje. To je hned na zahradě řev. Na závodech je pak 400, 500 psů, oni už ví, co bude, už se nedočkavostí klepou. Těší se jako blázni.
