Procházím příjemně vybavenými prostorami příbramské Alky na Zdaboři, která pět let pečuje o hendikepované z Příbrami a okolí. Třetím rokem poskytuje odlehčovací služby. Takzvanou družinu, kam rodiče mohou děti ve všední dny na čtyři hodiny odpoledne bezstarostně svěřit do péče sympatických a kvalifikovaných terapeutů a sociálních pracovníků. Jednou, podle ředitelky Alky Šárky Hájkové snad už brzy, bude družina fungovat i o víkendech, jak si rodiče přejí.

U stolu sedí dvě dívky, snad mladé ženy, možná dokonce dospělé, těžko říct. Barví namodro kytky slepené ze skořápek od pistácií. Moc je to prý baví. Výzdoba na zdech, to všechno je práce klientů, ukazuje Šárka Hájková. Sama je maminkou postižené dívky, kterou v úterý kvůli nemoci nemohla vzít na den otevřených dveří s sebou a musela brzy za dcerou domů.

Ředitelka Alky vítá hosty, mezi nimi zástupce Světlušky, která loni darovala společnosti 100 tisíc korun. Podívat se přišel také zastupitel pro sociální věci města Jiří Řehka.

O slovo se razantně hlásí devatenáctiletý Michal. Věděl, že nesmí rušit, ale když už potřetí viděl u terapeutky ukazováček přes ústa na znamení ticha, nehodlal být už dál trpělivý. Listoval v atlasu plemen psů a potřeboval vědět, kdo má doma psa. A tak knížku na protest pustil na zem. Terapeutka pohladila chlapce po ruce, pohladila zvednutý atlas a Michal pookřál, protože Šárka Hájková ukončila řeč. Okamžitě všichni museli odpovědět na Míšovu otázku: „Co máš za psa?!" Za pár vteřin vyhledal a přečetl v atlase příslušnou rasu. Sám na otázky zásadně neodpovídal, jen se těšil, až se zase bude v něčem soutěžit. Třeba na počítači s velkými písmeny na klávesnici. Netrpělivě postával za Leničkou, která s bezstarostným úsměvem bravurně odpovídala na otázky ve výukovém programu „ušitém" pro hendikepované. Byla u počítače dřív. Diagnózy klientů jsme neuveřejnili záměrně.

Padesátiletý klient Martin, na pohled zdravý, ale psychicky nemocný muž, se nechce fotit. S ustaranou tváří vmačkává knoflíkem vzorky do hlíny a po očku sleduje, jestli se neblíží někdo s fotoaparátem.

Nikdo si tu na nic nehraje. Kdo chce, může se svalit do velkých a naducaných polštářů, kterých je všude dost. Dokonce už pobaveně sleduji zvědavý úsměv kolegyně Katky. Zouvá kozačky a využívá možnosti vyzkoušet si psychorelaxační místnost Snoezelen. Než stačí cokoli říct, terapeutka Gábina ji balí do polštářů a pouští příjemnou hudbu, která vibruje do lůžka. Katka má co dělat, aby se nerozplynula. Rázem si připadá jako v nebi a za chvíli se ocitá pod mořskou hladinou. „Každý klient má své potřeby. Někdo se tu může i bát, jiný nevydrží dlouho v klidu. Můžu tady navolit cokoli. Hudbu, světlo, teplo, vibrace, různé barvy. Červená třeba zrovna uklidňuje," vysvětluje Gábina.

Při odlehčovacích službách klienti Alky využívají fyzioterapii na Motomedu, pletou košíky, pracují s keramikou, tkají na tkalcovském stavu. Školní klienti jsou podporováni v přípravě na výuku, která probíhá na počítači vybaveném speciálními periferiemi i pro nevidomé.

Odlehčovací služby navazují na službu sociální rehabilitace, která je financovaná z Evropského fondu v rámci Individuálního projektu Středočeského kraje. Klienty Alka vede ke zvládání péče o sebe a k sociálnímu začleňování.