Sběru brouků se Antonín Trmal věnuje od patnácti let. Část svých pokladů vystavuje v Městském muzeu v Sedlčanech a do světa brouků dává zájemcům nahlédnout až do 4. května.

Přiblížíte, co si v muzeu mohou návštěvníci prohlédnout?
Přitažlivé pro návštěvníky budou zejména tropičtí brouci řádu vrubounovitých z podčeledi zlatohlávků a nosorožíků, jsou zde zástupci největších tesaříků světa, kteří patří zároveň k největším broukům vůbec. Vystavena je i kompletní sbírka československých tesaříků. Je to moje chlouba, protože soustředit všechny tesaříky dá veliké úsilí. Některé kusy jsem musel dokoupit. Málokterý sběratel takovou sbírku má, většinou dva nebo tři druhy jim chybí. Jsou tu také kobylky, pakobylky, sarančata, strašilky, pavouci – zejména sklípkani…

Kolik exponátů máte celkem?
Pětadvacet tisíc kusů ve 150 krabicích.

Ve vaší sbírce jsou také motýli…
Motýly sbírám jen okrajově, pokud narazím na svých cestách nebo v regionu na něco zajímavého.

Jakým „úlovkem" se můžete za minulý rok pochlubit?
Vloni jsem byl na Kypru, Sardinii a v Černé Hoře ve vápencovém pohoří. Ostrovy Kypr a Sardinie jsou si velice podobné, Kypr je ale po stránce zoologické a botanické bohatší. Na Kypru jsem nachytal drobnější broučky, které však mají dost velkou sběratelskou i vypovídací hodnotu, ale těžko bych některý z úlovků označil jako nejvýznačnější.

Je v České republice místo, které je z pohledu entomologa rájem?
Samozřejmě, že zajímavé lokality jsou po celé České republice. Zejména Jižní Morava, která je u nás nejteplejší, je zajímavá. Dá se zde nachytat množství teplomilného hmyzu i hmyzu, který imigroval ze Slovenska nebo i z Rakouska. Na Pálavě nebo kolem Břeclavi si entomologové libují, ale je i plno jiných zajímavých míst. Záleží vždy na tom, jaké brouky chci vyhledat. Horská pásma obsahují absolutně jiné druhy než pahorkatiny nebo nížiny. Jižní Čechy jsou také velice pěkné. A také v našem regionu žije množství brouků, za nimiž jsem jezdil na Jižní Moravu nebo i na Slovensko. Po čase jsem zjistil, že jsou i u nás.

Jak vnímáte jako sběratel ohrazování soukromých pozemků?
Je pravda, že v posledních letech je tento koníček těžší. Veškeré pole a louky, paseky, lesy, meze jsou v osobním vlastnictví a majitelé si je mnohdy ohrazují a nezřídka na nich pasou dobytek. Vstup bývá riskantní, proto je vhodnější se domluvit s majitelem a vyžádat si o něj souhlas k určitému průzkumu.

S lupou, síťkou nebo dalším „nádobíčkem" můžete působit i podezřele…
Ano, když se člověk objeví takto vybaven na mezi nebo u lesa, tak vzbudí pozornost a podezření. Příhod se na tyto situace váže dost. Vzpomněl bych na jednu expedici na Rybníku nad Hronom, kde jsme navečer chytali, zapálili jsme si ohníček a dost zostra na nás vyjel hajný. Nakonec jsme se s ním domluvili, chvíli s námi poseděl a dal si opečeného buřta, napil se i trochu vína. Dal nám na sebe i vizitku, abychom se mu ozvali, až do těch končin zase pojedeme a přišel se pak na nás podívat.

Kam se chystáte letos?
Začátkem června bych chtěl letět znovu na Kypr a začátkem července se rozmýšlím mezi Albánií a Makedonií.

Nebojíte se na letišti nepříjemností, že vám krabičku od zápalek, kde například uchováváte broučka, odeberou?
Určité riziko to asi je. Ale myslím si, že je veliký rozdíl, zda někdo pašuje přes hranice hady, papoušky a jiné déle žijící živočichy. Brouk je živ jeden dva měsíce, maximálně rok. Navíc s brouky nekšeftuji, je to jednotlivý exemplář do sbírky, který slouží k lepšímu poznávání přírody.

Jak vnímá vaši zálibu manželka?
Je skvělá, obrovsky tolerantní, ale ona tu chválu nerada slyší.

Marie Břeňová