To musí zpozorovat každý, kdo navštíví zahrádku Zdeňky Šímové, kam v sezoně společně s manželem ze sídliště docházejí pokud možno každý den. Vitální a milá žena v pracovní zástěře se nejdříve objektivu fotoaparátu úzkostlivě vyhýbala, protože lidé nad sedmdesát let se prý už fotit nemají. Nakonec nám mezi záplavou květů jeden snímeček dovolila a odpověděla nám na několik otázek.

Jak hodnotíte z pohledu pěstitelky tenhle rok?
Kytičky kupodivu jdou, protože je mokro. Jiřiny chtějí hodně zalévat, neskutečně vyjely. Měla jsem tu nádherné gladioly, ale snacha měla narozeniny, tak jsem je pro ni všechny uřezala.

Na kterou ze svých květin jste nejpyšnější?
Těší mne tady jedna lilie. Velkou radost mi dělá moje růžová gaura, ta musí být v květináči, musím ji brát na zimu domů. Od sestry mé snachy mám ještě sundaville, ta má krásné červené kornouty, taky se krásně rozjela.

Když se rozhlédnu, vidím kolem sebe záplavu všech možných druhů kytek. Jste spíš na kytičky nebo na zeleninu?
Zeleninu pěstuji, abychom měli do polévky, mám ráda papriky, všechny sazeničky si dělám sama. Ale kytičky miluji, dělají mi velkou radost.

Čemu se u vás letos daří nejvíc?
Už jsme měli asi sto dvacet hadovek, je to každý rok jiné. Rajčatům venku se zatím daří, protože jsme si kolem nich udělali ohrádku. Když je špatné počasí, přikryjeme je igelitem, aby byla chráněná. Zatím se k nám plíseň nedostala.

Jak dlouho už s manželem zahrádkaříte?
Myslím, že to bude osmadvacet let. Jsme tu od začátku, když se tady parcelovalo. Vyvezli jsme odtud spoustu kamení.

Umíte si představit život bez zahrádky?
To vůbec ne. Nejhorší je pro nás přežít zimu. Naštěstí máme doma dva počítače. Na jednom, a to zcela vážně pracuje můj muž a na druhém já si hraji třeba karty, zkrátka se s ním seznamuji.