Do soutěže Středoškolák roku jste se přihlásila sama?
Moji přátelé ze skupiny biologů se této soutěže několikrát účastnili a říkali, že jim to otevřelo různé dveře, seznámili se s novými lidmi. Byla jsem přesvědčena, že by to mohla být fajn příležitost potkat budoucí kolegy nebo přátele, a proto jsem se přihlásila. Upřímně jsem ale vůbec nečekala, že bych se mohla dostat až tak daleko. Soutěž Středoškolák roku má více výběrů. Já jsem se dostala do top 100, pak do top 25 a nakonec do top 10. A musím říct, že konkurence je obrovská. V České republice existuje mnoho aktivních středoškoláků. Nečekala jsem, že by se mi to mohlo povést. Byla to velká radost.

Do dotazníku musí středoškoláci vyplnit všechny aktivity, kterými se zabývají. U vás byla jistě nejzajímavější aktivita, že jste režisérkou České televize. Jak jste s k tomu dostala?
V patnácti letech jsem se stala režisérkou pořadu Nedej se, který je o ochraně přírody. Stala jsem se tak nejmladší režisérkou České televize, pro niž jsem už režírovala osm pořadů a chystám další. Mám veliký zájem o studium biologie a účastnila jsem se různých soutěží. Přes ně jsem se dostala na soustředění, kde jsem potkala partu skvělých kamarádů, s nimiž jsme navrhli výzkumný projekt. Byl o ekologii pískovny v Plané nad Lužnicí. A já měla za úkol natočit dokumentární video o tomto tématu. Náš projekt byl oceněný první cenou v soutěži v národním kole, kde byl i jeden z režisérů pořadu Nedej se. Oslovil mě, že se jim líbila moje práce a chtěli by se mnou spolupracovat.

Jak dlouho vám trvá jeden pořad vyrobit?
Kratší reportáž trvá osm minut, velká dvacet. Zatím jsem točila jen kratší, ale už jsem dostala příležitost si nyní natočit delší. Příprava kratší mi trvá měsíc.

close Kateřina Fialová z Příbrami. info Zdroj: Deník/Jana Hájíčková zoom_in Kateřina Fialová z Příbrami.

Mohla byste výrobu popsat?
Nejprve si musím najít námět. V našem případě buď točíme investigativní reportáže, kde rozebíráme kauzy, co se děje v ochraně přírody, anebo točíme o spolcích, které nějakým způsobem pomáhají přírodě jako dobrovolníci. Námět musím odeslat ke schválení a obhájit si ho. Když ho obhájím, napíšu scénář. Neustále si dělám rešerše a sháním informace. Potom odešlu scénář ke schválení a obvolávám respondenty, kteří jsou potřeba, aby k tématu promluvili. Musím se s nimi domluvit na konkrétní časy. Záleží na pořadu, ale buď máme na natáčení dva dny, nebo pět. Záleží na velikosti reportáže. Pak se musí tedy reportáž rozvrhnout, aby se za dva nebo pět dní stihlo všechno natočit. Režisér si sám musí domluvit kameramana a s produkcí vyjednat, jak natáčení bude vypadat. Pak dostanu na dva dny k dispozici kameramana a technika a vyjedu do terénu. Musím si to samozřejmě naplánovat tak, aby se všechny přejezdy stihly a skončilo se včas. A pak jedu do České televize, kde musím materiál zpracovat, sestříhat a připravit pracovní verzi. Napsat komentáře, složit hudbu. Potom dostanu herce, který nadabuje komentář, což si musím zrežírovat a až potom jde reportáž ke schválení, kde si musím případně obhájit kritiku. A potom už se reportáž odvysílá v televizi.

V České televizi berete plat. Na co si šetříte?
Hodně cestuju, jezdím na expedice a snažím se, co si našetřím, zase vrážet do aktivit, které mě rozvíjejí. Také ráda fotím a natáčím i pro naše biologické soustředění. A dobrá technika také něco stojí.

A jakým dalším aktivitám se věnujete?
Kromě biologie, kde se účastním různých soutěží, jako je biologická olympiáda, ekologická olympiáda, tak jezdím na různá soustředění, na výběrové expedice pravidelně každý rok s přírodovědeckou fakultou. Také jsem rok vedla přírodovědný kroužek, jelikož mě baví i své znalosti předávat dál. Také se věnuji hudbě, od dětství hraju na klavír, na akordeon a hlavně skládám vlastní hudbu k pořadům pro Českou televizi. I v hudebních soutěžích se mi občas povedlo skórovat, nebo jsem dostala stipendium, takže jsem se rok vzdělávala v hudební akademii MenArt. Dále se věnuji dobrovolnickým činnostem se spolkem Rosenthal, který je z Rožmitálu pod Třemšínem. Společně zde vytváříme tábory a víkendové akce pro děti. Většinou jde o nějaký smyšlený příběh, kde si děti mohou vyzkoušet základní dovednosti, jaké by měl zvládat rytíř. Spolek je totiž historický a akce jsou zaměřené na šerm a rozvoj fantazie, kamarádství a podobně. A v neposlední řadě ráda sportuji. Běhám orientační závody za Dobříš a povedlo se mi dostat se i na mezinárodní závody a vyběhnout si nějaké medaile.

Předpokládám, že jste si vyběhla zlatou medaili…
Ano. Na mezinárodních závodech v Tatrách jsem byla první. Jednalo se o pětidenní závod, kdy se každý den běží etapa v orientačním běhu na různých tratích a na konci se všechny dny sečtou. Účastnilo se ho mnoho evropských států.

Jak to všechno můžete zvládnout? To je neuvěřitelné.
Právě sport už moc nestíhám, takže se mu věnuji už jen rekreačně. V minulosti jsem se ale hodně věnovala orienťáku a šermu. Nicméně každoročně se s rodinou účastním Jizerské 50. To si nikdy nenechám ujít.

Jakou střední školu studujete?
Gymnázium v Příbrami. A právě tady jsem vedla přírodovědný kroužek a dlouho jsem působila ve zdejší školní redakci Gym TV, která mě co se video tvorby týče hodně posunula. Jednalo se o školní televizi, která mapuje dění ve škole. Každý měsíc jsme vydávali zprávy a psali i články, takže jsem se naučila vyjadřovat. A ve škole hraju i ve školním orchestru, s nímž pravidelně vyjíždíme na koncerty, někdy i do zahraničí.

Tolerují vám ve škole absenci?
Ještě před televizí jsem hodně jezdila na expedice, které trvají třeba měsíc, takže jsem potřebovala uvolnit. Ve škole mi vyhověli a nepočítala se mi absence. A letos od září jsem dostala individuální studijní plán, takže od příštího roku už se budu vzdělávat sama.

close Kateřina Fialová z Příbrami. info Zdroj: se souhlasem Kateřiny Fialové zoom_in Kateřina Fialová z Příbrami.

A co jste měla na vysvědčení?
Vzhledem k tomu, že jsou pro mě nejdůležitější předměty, na které se specializuji, tak se ultra nesnažím mít samé jedničky, ale většinou se to drží kolem sedmi, osmi dvojek.

Vaši rodiče na vás musí být opravdu pyšní.
Rodiče mě a sestru vždycky podporovali, abychom se co nejvíc rozvíjeli v tom, co nás baví. Například v šermu. Od osmi let jsem jezdila na jejich akce jako účastník. A teď jsem se stala i organizátorem. Rodiče mi také dovolili hrát na kolik nástrojů chci a rozvíjet moji osobnost. Maminka je muzejní pedagožka v příbramském muzeu. Po ní mám nadšení do práce s dětmi a šíření znalostí. Táta vede rekonstrukce památek a vždycky mě hodně bral do přírody a tahal po památkách. Spolu jsme zkoušeli různé aktivity od rybaření přes myslivost. Nikdy jsem se nenudila.

A mladší sestra jde ve vašich šlépějích?Sestra Kristýny je mladší o 5 let a věnuje se více sportu. Běhá orienťáky, hraje basket nebo krasobruslí. Teď se zrovna vrátila s bronzovou medailí z mezinárodních orientačních závodů z Chorvatska, kdy šlo rovněž o pětidenní závody. Jezdíme spolu na akce s historickým šermem, což nás hodně spojuje, a hraje na pozoun. Rozvíjí se stejně jako já.

Na jakou vysokou školu se chystáte?
Na gymnáziu mě čekají ještě dva roky. Upřímně se docela těším, až se budu moct více specializovat a zaměřit jenom na můj obor, protože gympl je dost obecný. Jsem už hodně specializovaná na biologii a popularizaci vědy, takže bych ráda šla právě na přírodovědu, na obor ekologie a ochrana životního prostředí a evoluční biologie. Odmala jsem věděla, čím chci být. Od doby, kdy jsem viděla první dokument Davida Attenborougha, tak jsem jím chtěla být. A přes pořady v České televizi se k němu pomalu blížím a doufám, že jednoho dne si budu moct natočit svůj vlastní dokument a složit si k němu hudbu. A proto potřebuju znalosti v biologii, abych problematice dobře rozuměla.