Kdo by v příbramské farní charitě hledal jeptišky, ten se plete, i když samotný název těmto mylným představám napovídá. Pracují tam zkušené zdravotní sestry a pečovatelky, jak říká Příbramačka Alena Ženíšková, samé třicátnice. Třiatřicetiletá Alena Ženíšková začala před nedávnem příbramské farní charitě šéfovat a zároveň zavádět další novinky do péče o seniory, děti a lidi po úrazech, kteří nechtějí a nemusejí být v nemocnici. Veškerá péče o lidi v domácnosti se zakládá na komunikaci s lékaři. Alena Ženíšková si s námi o této práci popovídala.
Čím vším se farní charita zabývá?
Naše práce spočívá v péči nejen o seniory, zabýváme se všemi věkovými kategoriemi. Starali jsme se i o děti po nehodách.
Jak konkrétně vypadá vaše práce?
Sestřičky každé ráno vyjíždějí do terénu podle rozpisu. Aplikují injekce, odběry krve, převazují, provádějí infuzní terapii a podobně. To všechno hlavně u lidí, kteří nechtějí být v nemocnici nebo u rodin, které chtějí mít nemocného doma. Je to hlavně péče na základě indikací odborného lékaře. Lékař musí tuto péči doporučit. V tomto případě je péče plně hrazená ze zdravotního pojištění.
V čem se farní charita změnila po vašem nástupu do funkce vedoucí?
Rozšířili jsme péči, ze stávajících sedmdesáti už máme devadesát klientů. Od 17. září máme u krajského úřadu zaregistrovanou službu odlehčovací a pečovatelskou, kterou lidé hodně vyhledávají.
V čem spočívá odlehčovací a pečovatelská služba?
Požádala nás o dohled paní, která se trvale stará o ležící maminku, že by si potřebovala ve městě něco zařídit a že to bude trvat čtyři hodiny. Vyslala jsem k ní sociální pracovnici, aby maminka byla po dobu její nepřítomnosti pod dohledem. Příkladem odlehčovací služby je nevidomá holčička, jejíž maminka se o ni stará nepřetržitě i ve škole. Maminku na určitou část dne nahradí sociální pracovnice. Takzvaně odlehčujeme lidem, kteří se starají o své blízké po celý den.
Kdo farní charitu financuje?
Jsme nezisková organizace, získáváme prostředky z darů nebo ze zdravotního pojištění na základě výkonů, které provedeme. Také samozřejmě podáváme žádosti o dotace.
Myslíte si, že by tuhle práci měl vykonávat věřící člověk? Věříte v Boha?
Já nejsem věřící. Když přijdeme poprvé ke klientům, říkají, že čekali jeptišku. Na setkání pražské arcidiecéze a ředitelů všech farních charit v Brandýse nad Labem s námi hovořil kardinál Vlk. Padla tam otázka, jestli je nutné, aby pracovník v charitě byl za každou cenu věřící. Kardinál Vlk na to odpověděl, že není povinností být věřící, ale je povinností daného pracovníka, aby víru vždy respektoval u druhých.