Co je to žilní trombóza a jakou část našeho těla postihuje?
Žilní trombóza je zánět žil, který může postihnout kteroukoliv žílu v lidském těle, nejčastěji však postihuje povrchní či hluboké žíly dolních končetin.

Existují rizikové skupiny lidí, kteří k tomuto onemocnění inklinují častěji?
Ano. Mezi rizikové faktory patří genetické predispozice zděděné po předcích, předchozí chirurgické výkony, úrazy, nádory, kouření i užívání hormonální antikoncepce. Dále delší upoutání na lůžko, znehybnění končetiny např. při zlomenině či poruše nervového zásobení. A konečně i obezita, těhotenství, srdeční selhání, pooperační infekce a vysoký věk nad 50-60 let.

Jaké jsou příznaky?
Při zánětu povrchních žil je postižené místo zarudlé, na pohmat bolestivé, často zatvrdlé. Končetina neotéká. Při trombóze hlubokých žil je končetina oteklá, bolí a to hlavně po došlápnutí. Často se vyskytuje pocit pnutí v lýtku. Končetina může být zarudlá, bledá anebo také mít namodralou barvu. Hluboká trombóza je velmi zrádná, neboť může vzniknout i bez výraznějších obtíží a projeví se až komplikující plicní embolií.

Můžeme toto onemocnění léčit doma nebo je vždy nutné vyhledat lékaře?
Doporučuji vždy při podezření na trombózu navštívit lékaře.

Co nás čeká v lékařské ordinaci?
Nejprve důkladné vyšetření lékařem. Poté laboratorní odběr krve na D – dimery, jejichž negativita žilní trombózu s velkou pravděpodobností vylučuje. A konečně v případě potřeby i vyšetření žil pomocí ultrazvuku.

Jak se toto onemocnění léčí a má neléčený stav nějaká rizika?
Při prokázání žilní trombózy následuje bezodkladné zahájení podávání protisrážlivé (antikoagulační) léčby, aby se předešlo embolizaci do plicního řečiště. Léčbu zahajujeme injekcemi heparinu nitrožilně či podkožně, po několika dnech je pak pacient převeden na antikoagulační terapii tabletami warfarinu. Poté je třeba pravidelně, nejméně však jednou měsíčně, kontrolovat hladinu krevní srážlivosti pomocí tzv. Quickova testu, podle něhož se pak upravuje denní dávka léku. Antikoagulační terapie trvá různě dlouho s ohledem na rizika, zpravidla 6 až 12 měsíců, někdy však může být i celoživotní, a to zejména u pacientů po prodělané vícenásobné žilní trombóze či se závažnými vrozenými poruchami srážlivosti. Při léčbě warfarinem je nutné pečlivě dodržovat životosprávu a vyhýbat se alkoholu a některým potravinám, zejména některým zeleninám, které mohou účinek warfarinu ovlivňovat. Dále je nezbytné, aby každý pacient užívající warfarin měl u sebe kartičku se záznamem o léčbě warfarinem a informoval každého lékaře o této skutečnosti, protože před některými zákroky, zejména chirurgickými či stomatologickými, je třeba warfarin v dostatečném předstihu vysadit, jinak hrozí velké riziko krvácení. Ke zmírnění následků žilní trombózy je doporučováno nošení kompresivních punčoch a podávání některých podpůrných léků (např. Detralex). Pacient po prodělané žilní trombóze by měl pravidelně cvičit a měl by se vyhýbat delší statické zátěži, delšímu stání či sezení. Neléčená choroba může vést vzácně i ke ztrátě končetiny a k častějšímu vzniku komplikací ve smyslu plicní embolie a tzv. posttrombotického syndromu (chronické otoky, změny zbarvení kůže a obtížně se hojící vředy bérce).

Jak můžeme této chorobě předcházet?
V zátěžových situacích u lidí se zvýšeným rizikem (úrazy, operace, cestování, sádrová dlaha) lze aplikovat podkožně nízkomolekulární heparin. I ostatní jedinci mohou riziko žilní trombózy snížit, a to zejména při dlouhém cestování nebo v letním období pravidelnými zastávkami, cvičením, dostatečným příjmem tekutin a pokud trpí křečovými žilami, pravidelným nošením kompresivních punčoch.

Dagmar Čerňanská