Jak jste se ke canisterapii dostala?
Ke canisterapii jsem se dostala díky mé nemocné sestře a Tristanovi, kříženci border kolie a australského honáckého psa. Byl to pes, se kterým jsem začala canisterapii dělat. On mi dal ten popud zajímat se, co to canisterapie je. Bohužel jsem se s ním kvůli jeho těžké nemoci musela v březnu 2018 rozloučit. Dodnes mi velmi chybí.

Jak dlouho canisterapii děláte?
Canisterapii se věnuji 13 let. V roce 2014 jsme ještě s Petrem Soukupem a Hankou Lukešovou založili spolek: Tam, kde zvířata pomáhají a věnujeme se canisterapii společně. Pořádáme kurzy a workshopy.

Kolik máte psů?
Momentálně mám dva své pejsky. Border kolii Izoldu, která oslavila devět let. A v září jsme si z útulku vzali malinké cca šestitýdenní štěně. Dostala jméno Pitye což v elfštině znamená malá. A společně ji vše učíme. Na canisterapii k dětem do školky mi vozí border kolie Grejsu, křížence Sofii, voříška Bimba a křížence Aryu. Čím více psů u dětí, tím lépe.

Co bylo impulzem, že jste se stala dokonce trenérkou?
Impulsem stát se trenérkou byla chuť předávat své vědomosti dál. Chtěla bych naučit všechny lidi, jak porozumět svému psovi. Oni nám rozumí, my jim bohužel moc ne.


Jak dlouho trvá a jak složité je, aby se člověk se svým parťákem mohl zabývat canisterapií?
Aby se člověk mohl věnovat canisterapii, měl by si najít spolek, který ho správně povede a kde absolvuje kurz canisterapie. Měl by mít chuť se dál vzdělávat v oboru. Canisterapie není jen o hodném psu, co se nechá hladit, ale pes musí být mimo jiné nekonfliktní a kontaktní. Většinou to celému týmu trvá půl roku, než získá potřebné vědomosti a zkušenosti.

Je o to mezi lidmi zájem?
O canisterapii je velký zájem. Především od organizací. Bohužel je nemožné tento zájem pokrýt canisterapeutickymi týmy. Náš spolek má 33 týmu a stále to je málo. Tým je člověk a pes.

Podaří se složit zkoušky kurzu každému?
Kurz se podaří úspěšně složit 80 procentům přihlášených. Náš kurz je čtyřdenní a je náročný nejen pro lidi, ale i pro psy. Letní workshop je desetidenní.

Co vám práce s pejsky a s lidmi přináší?
Práce se psy a lidmi mi přináší radost a uspokojení. Baví mě učit lidi i psy. Je radost vidět při polohování, ruce a nohy klientů bez spazmů (křečí). Je radost vidět seniora, který už chtěl život vzdát a kvůli canisterapii má zase chuť žít. Je radost vidět malé dítě, které díky canisterapii přestalo křičet, když vidí psa. Nejhezčí na tom všem pak je spokojený úsměv děti i seniorů.

Co vidíte jako největší přínos pro klienty?
Největším přínosem pro klienty je čas, který jim věnujeme. Mají chvilku na to se uvolnit, popovídat si, zavzpomínat. Děti se naučí, že pes není hračka. A senior není sám.

Co vám naopak práci nejvíce komplikuje?
Canisterapii nám nejvíce komplikují předsudky. Mezi lidmi je minimum informací co to vlastně canisterapie je. Bohužel si většina lidí myslí, že canisterapie je hlazení a krmení psa. Náš spolek se snaží informovat a vzdělávat.

Jaké je vaše největší přání do budoucna ohledně canisterapie?
Naším největším přáním je vybudovat komunitní centrum. A aby se canisterapie stala nedílnou součástí léčebných postupů. Čtenářům děkuji, že dočetli článek až do konce. Zároveň budu moc ráda, když se na nás podíváte na facebook Tam, kde zvířata pomáhají nebo na webových stránkách www.tkzp.cz.