Výstava představuje dvě desítky historických jesliček i tvorbu současných autorů. K významným postavám z tohoto oboru patří Ján Chvalník, starosta spolku Příbramských betlémářů, který považuje poslední rok za pracovně nabitý a pro spolek velice významný.

 
Na Příbramsku jste jistě známá osobnost a zájem médií jste probudil už dříve, přesto se zeptám, kdy jste zaznamenal vaše vlohy pro vyřezávání figurek?
Poprvé jsem to zkusil v podzemí v roce 1997. Měl jsem končit na šachtě a byl jsem ve skladu střeliva. Vyřezáváním jsem si krátil dlouhou chvíli. Jsem takový samouk.
 
Tak jste se tomu začal věnovat víc? Jak jste se dostal do spolku?
Založili jsme tady sdružení, které bylo pobočkou celostátního sdružení. Nelíbily se nám podmínky, tak jsme se osamostatnili.
 
Jak prožíváte předvánoční období? Užíváte si atmosféru Vánoc v pohodě? Myslím, že ve vašem případě jste v tomto období zaměstnaný nejvíc z celého roku.
Ano, rodina mě už skoro nezná. Stále někde jezdím a připravuji betlémy na výstavy. Pohodu si opravdu moc neužívám. Než stačíte všechno připravit, tak Vánoce skončí.
 
V čem byl pro vás letošní rok významný a lepší?
Významný a hlavně náročný. Máme vánoční výstavu v Benešově, v Sedlčanech, také v Domě bytové kultury v Praze, kde je instalovaný jeden velký betlém na ploše asi dvanáct metrů čtverečních a působí tam jako vánoční poutač. Ještě probíhá výstava betlémů v českém centru v Drážďanech, na jejímž zahájení byl kardinál Miloslav Vlk. Připravujeme výstavu v Mníšecké kapli na Svaté Hoře, která bude zahájena 21. prosince v 15 hodin a potrvá do 2. února. Hrát a zpívat bude skupina Salamandr, a to na Štědrý den i na Silvestra. Salamandr představí živý betlém 24. prosince na Svaté Hoře, kde strávím Vánoce i já.
 
Čemu se věnujete po zbytek roku? Kde jsou figurky uloženy a jak se o ně staráte?
Chodíme s kolegy na předvádění řezby do Národopisného muzea. Spolek má 99 členů, stále se něco děje. Také vydáváme přílohu. Figurky se musí samozřejmě alespoň jednou za dva roky natírat včelím voskem. Tenhle měsíc byl opravdu náročný, ještě jeden takový a nepřežiji ho.
 
Uspokojuje vás tato činnost nebo spíše unavuje?
Je to smysl mého života. Na druhou stranu si ale připadáme jako levná pracovní síla. Všem se snažíme při výstavách vyhovět, platíme si cesty, jídlo a práci nám nikdo nezaplatí. Děláme to z lásky, ale když je výstava, nedostaneme kolikrát ani kafe. Proto do budoucna uvažujeme o stálé expozici. Chceme trochu přitáhnout lidi do města a sobě tím ulevit a ne pořád jezdit po světě.
 
Na co se těšíte v příštím roce?
Příští rok bude znovu výstava v Německu, kde bude prezentována především Příbram. Zúčastní se také Hornické muzeum, se kterým je výborná spolupráce, musím jen chválit.
 
Snad se neurazíte, když se zeptám na něco hodně osobního. Jste věřící?
Ano, jsem věřící člověk. Vyrůstal jsem na Slovensku. U nás na dědině to ani jinak nechodilo.V listopadu tohoto roku vyšla příloha k zpravodaji Štiavnické Vianoce, kde jsem přiblížil čtenářům můj život a mé dětství i Vánoce na Slovači.