„V loňském roce jsme v závodě skončili jako čtvrtí. Odnesli jsme si ale spoustu zážitků, dobrodružství a setkání se skvělými lidmi. Všechny týmy mají v batohu GPS lokátor, takže vidíme, kde se pohybují ostatní, to je hrozný adrenalin a zábava. Proto jsme se rozhodli, že do toho půjdeme znovu," uvedla Michaela.


V letošním, čtvrtém ročníku tohoto závodu vede trasa z Prahy do ukrajinské Oděsy, kde musí soutěžící zůstat 24 hodin a následně pokračovat zpět do Prahy, přičemž je třeba na cestě do Oděsy projet buď Varšavou nebo Kyjevem a na cestě zpět bosenským Sarajevem. „Ujedeme přibližně 5000 kilometrů. Letos pomýšlíme na co nejlepší umístění, hlavní cenou jsou totiž letenky do Kyrgyzstánu, kam bychom se moc rádi podívali. Proto doufáme, že cestu zvládneme za pět nebo šest dní," představuje ambice David.

Stejně jako v předešlých ročnících i tentokrát má akce charitativní podtext. Nejde jen o to, projet trasu co nejrychleji. Pro dobré umístění je také potřeba vybrat co nejvíce peněz skrze DMS zprávy. Vybraná finanční částka poputuje na Konto Bariéry a pomůže tak vozíčkářům. Michaela s Davidem budou mít svůj vlastní DMS kód, přes který je můžete podpořit. Přesná forma kódu, další informace a také mapa, na které bude možné online sledovat, kde se zrovna pohybují, bude od soboty zde. Kromě těchto podmínek musí soutěžící po cestě plnit další úkoly. Například navštívit některé ze sportovišť z OH v Sarajevu a natočit tam fiktivní sportovní reportáž a oba členové týmu se musejí vyfotografovat v úboru některých ze záchranných složek nebo 60 minut pomáhat někomu z místních v domácnosti.

To, jak bude závod náročný, popisuje Michaela: „V pravidlech je také to, že musíme minimálně pět hodin odpočívat, a to mezi devátou hodinou večerní a devátou hodinou ranní. Pořadatel tuto dobu odpočinku kontroluje skrze GPS lokátor, který se po tuto dobu nesmí hýbat. Jelikož jde ale o závod, více času na odpočinek si nebudeme moci dovolit. Na zastávkách bude místo občerstvení důležitější stopnout další vozidlo a posouvat se dál. Předem se tak psychicky připravujeme na to, že to bude opravdu náročné. Ale zvládli jsme to loni a ještě si to užili, tak to jistě zvládneme i letos."

Na cestu se ale oba nijak nepřipravují. Jak sami říkají, autostop je z velké části také o štěstí. Před závodem si prý alespoň zajdou na pořádný steak, aby nabrali potřebné síly. Příhody, fotky a videa z jejich cesty můžete také sledovat na facebooku i na jejich stránce My na cestách – cestovatelský deník. V letošním roce má posádka těchto cestovatelů číslo 11.