VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Deník houbaře: Deště probudily houby k životu

Příbram /NOVÉ DRUHY V ATLASU HUB/ - Podzim si letos nějak pospíšil a ti z nás, co nehledají skrytou krásu a úžasnou atmosféru za mlhavým a chladným ránem, asi zoufají. Při procházce přírodou můžeme obdivovat podzimní barvy a stále je co sbírat do houbařova košíku.

1.10.2010 6
SDÍLEJ:

Šupinovka kostrbatá.Foto: Karel Hutr

Deník houbaře 2010

1. října: Po předchozích deštivých dnech se houbičky mnoha barev a tvarů znovu probudily. Už ale delší platí, že někde fakt nenajdete pomalu žádnou houbu a o pár kilometrů dál snadno naplníte košík.

Co roste: houbaři nosí nejčastěji suchohřiby hnědé, tedy podhříbky, dále pak kozáky, křemenáče, bedly, čirůvky, klouzky a místy dokonce praváky. Znovu vyrazily václavky, ale pozor, nezkušený houbař si je může splést s některými druhy šupinovek. V lese je tedy znovu z čeho vybírat.

23. září: Po chladnějším období jsme se konečně dočkali skutečného babího léta a dokonce i ty barvy podzimu se začínají klubat. Nakonec, ve čtvrtek byl první podzimní den – přišel hned zrána a byl i vidět v podobě mlhy povalující se kolem vodních toků a nad rybníky.

Škoda jen, že není napršeno, mohly by houby růst mnohem intenzivněji. Pod každým krokem to už v lese nepříjemně šustí, tedy, pokud nevyrazíte na houby hned zrána, kdy je ještě rosa nebo šedivák.

Co roste: Přesto se dá stále něco najít. Platí v podstatě to samé, co jsem psal v posledním Deníku houbaře – někde nezakopnete ani o „prašivku“ a jinde za chvíli nasbíráte košík a to převážně suchohřibů hnědých, sametových a někdo bude mít to štěstí a najde i praváky. Stále rostou bedly, holubinky, čirůvky, křemenáče, kozáci, ale i lišky.

Už minulý víkend jsem narazil na krásné trsy šupinovek kostrbatých. Tahle houba, která roste v několika druzích na stromech či kořenech a pahýlech, se zdá být poslední roky předzvěstí blížícího se skutečného podzimu a tím pádem i konce té pravé houbařské sezony. Alespoň tak, to vnímám já. Kdysi se říkalo, když vyrazily václavky, že je po houbách, ale ty poslední dobou rostou už v srpnu.

17. září: Tak zatím některými houbaři, ale přiznám se i mnou, slibovaná druhá růstová vlna praváků nepřišla. Začátkem září bylo ještě poměrně vlhko, ale pak přišel vítr, který houby nemají rády a jejich větší růst se tak řejmě pozastavil. Nyní bylo už relativně sucho. Těch pár kapek, co spadlo ve čtvrtek nebo ve středu, nic neznamená. Ale houbám postačí i nějaká ta vláha z ranních mlh.

Zatím jsou i teploty tak akorát a přestože se žádné žně nekonají, nedá se říct, že by nic nerostlo. Je ovšem pravdou, že houby rostou i na Příbramsku v různé intenzitě - někde sotva najdete pár hub do košíku, jinde ho máte za chvíli plný. Tohle pravidlo platí dokonce i pro samotné Brdy. Zatímco někde jsem sotva spatřil nějakou "prašivku", v jiném lese jsem za půl hodiny měl nasbíráno na jakýkoliv houbový pokrm a to ze směsice několika druhů. Jak mi prozradil velký milovník Brd a také příležitostný houbař Petr Ježek, hub roste oproti tomu, co před třemi týdny tak třetina. Přesto je prý po návratu z Brd krájel do půlnoci.

Co roste:

Dají se najít různé druhy suchohřibů, tedy, jak jsme tady zvyklí říkat – poddubáci, podhříbci a podobně suchohřibu hnědému a někdo tak pojmenovává i další druhy suchohřibů, kterými jsou žlutomasý, plstnatý (babka) a další. Rostou i bedly, kozáci a křemenáče, těch jsem našel minulý víkend plný košík a také různé druhy holubinek a čirůvek. Stále se můžeme kochat krásou nádherných, nezvykle vzrostlých muchomůrek červených. Jedinkrát jsem teď narazil na trs václavek – hlavní sezonu, tedy alespoň v Brdech, měly tyhle houby už ke konci srpna. Dnes po nich zbyla jen černá nevzhledná hmota na pařezech.

Marně jsem hledal stročky trubkovité, které podle mnohých serverů věnujících se houbám, rostou v republice ve velké stylu. Tyhle houby, které sice příliš houbařů nesbírá, jsou přitom vynikající podle receptu na způsob husí krve. Stročky jsem viděl pouze jednou, asi před čtyřmi roky, ale už byly staré.

Z dalších druhů, které můžeme ještě nasbírat, nesmím zapomenout na lišky. Letos jsem jich přinesl dost, i když se to nedá srovnat s tím, co houbaři nosí nebo nosili například z lesů jižních Čech. Tam se vysloveně chodí na lišky s košíky.
Také rostou pravé hřiby, ale rozhodně to není na plné koše, i když, někomu zkušenému se může poštěstit. Dají se najít spíše větší hřiby smrkové, ale jsou většinou zdravé. Z dalších hřibovitých hub stále rostou například kováři a pozor, i hřib kříšť a žlučník.

Tři týdny po sobě se mi podařilo v čisté smrčině uprostřed Brd najít vždy po jedné plodnici hřiba. První nález jsem považoval za "smrkáče" s poněkud tmavší hlavou a tření. Druhý týden tam byla zase jedna plodnice a to už jsem vůbec nepochyboval, že to není hřib smrkový, ale nějaký jiný druh. Houba měla hnědofialovou hlavu a barevnější třeň, než má hřib smrkový. Mátla mě ale ta smrčina, kde houba rostla. Nakonec jsem na nález zapomněl a vzpomněl si na něj až přesně po týdnu. Byl tam znovu. Tentokrát jsem hřiba nafotil ze všech stran a poslal k určení. K mému překvapení se z toho vyklubal poměrně vzácný hřib borový, který roste pod smrky. To prý občas může…

Ve velkém můžete potkat i takové mohutné houby rostoucí ne v trsech, ale několik vedle sebe. Jsou to pavučince a u nás jich rostou stovky druhů. Některé jsou jedlé, jiné nejedlé, ale jsou mezi nimi i prudce jedovaté druhy. Takže je mykologové nedoporučují sbírat kvůli možné záměně.

4. září: Protože je vydatně napršeno, dá se předpokládat pokud přijde babí léto a tedy teplejší počasí, že přijde druhá růstová vlna hřibovitých hub. Nakonec září bývalo v našich polohách tím nejelepším měsícem pro houbaře a tak si myslím, že si ještě praváky, křemenáče a další hřibovité nasbíráme v dostatečném množství. Nyní se můžeme převážně kochat krásou lesa plného hub a raději ti méně zkušení ponecháme doma košíky, abychom si nezadělali na malér nějakou záměnou za jedovatou houbu. Rostou totiž i žampióny či pečárky a ty si každým rokem někdo splete s prudce jedovatými muchomůrkami.

2. září: Docela vydatné deště znovu svlažily lesy a tak houbaři mají stále co sbírat. Praváky i ostatní jedlé houby nerostou sice tak vydatně, ale v lese je neskutečné množství různých druhů.

S plnými košíky hřibů se už stěží z lesa vrátíme, ale roste všechno možné. Dají se najít i pravé hřiby, ale jak se říká, rostou už nějaký ten den daleko od sebe. Stále můžeme najít krásně urostlé kováře, křemenáče i kozáky, sem tam se poštěstí objevit lišky, ryzce smrkové či pravé nebo dokonce ryzec syrovinku, bedly či růžovky nebo podhříbky.

Sezona pokračuje už více než měsíc, ale jak jsem uvedl, není to už "na kosu". Nakonec, někdy je lepší hledání hub, než jejich sběr. V lese je méně lidí, přesto lesy těm zkušenějším houbařům vydají dost pestré bohatství kromě už výše jmenovaných druhů. Rostou holubinky a řada dalších, i když nejedlých druhů a les je fakt jako namalovaný od nějakého malíře pohádek. Můžeme tam míjet obrovské klobouky červených muchomůrek a celá "hejna" houbiček, které obklopují mnohé pařezy a pahýly stromů, jako jsou jedovaté třepenitky svazčité. Zkrátka teď je ten správný čas pro houbaře, kteří nejdou ani tak do lesa, aby měli plné kastroly, ale spíše o ty, kteří to obrovské množství hub fotografují nebo se jen kochají jejich krásou.

28. srpna: Stále rostou pravé hřiby, křemenáče, ryzce smrkové, někde i ryzec syrovinka, dále lidé nacházejí lišky, ale i všechny možné druhy suchohřibů, tedy hřibů hnědých či panských nebo podhříbků. Ve velkém rostou i růžovky, bedly, ale také smrtelně jedovaté muchomůrky zelené a jízlivé.

Vedle toho je les plný červených muchomůrek, a když jím člověk prochází, vzpomene si při pohledu na to obrovské množství rozličných druhů hub na nějakou pohádku, kde se to houbami všech barev a tvarů jen hemží.

Škoda jen, že někteří z nás, houbařů a dalších návštěvníků lesa, se neumíme v přírodě chovat. Po mnohých tak zůstává v lese nepořádek a jen těžko lze pochopit, že musí být poznat, kde všude houbaři posvačili a dokonce, co dobrého vypili. Nechápu - copak je ta "petlahev" těžší poté, co z ní vyprázdníme pití, abysme ji znovu odnesli domů a tam ji šetrně zlikvidovali? Pro někoho zřejmě ano.

K velké návštěvnosti lesů také přispívá fakt, že někde houby vykupují, a tak lidé stále chodí na houby, třebaže jich musejí mít plné spíže, a to jak sušených, tak i naložených.

Podle mnohých houbařů rostou praváky poměrně ve velkém, ale jinde není možné najít jediného hřiba smrkového či dubového. Přesvědčil jsem se o tom v týdnu, kdy jsem navštívil jednu lokalitu v jižních Brdech. V místech, kde jsem tedy letos ještě vůbec nebyl, což je ovšem velká škoda, jsem potkával jen staré přerostlé hřiby a spíše jen něco, co je zdánlivě už připomínalo. Zdá se, že tohle místo, příliš houbařů nezná. Ale stejně jsem nic nenašel, kromě dvou hříbků a šíleného množství muchomůrek červených. Tady jsem se znovu přesvědčil o tom, že houby vyrážejí postupně a postupně také ukončují růst. Vyrazil jsem tedy jinam – spousta okrajků od smrkových hřibů, ale malý košíček, co jsem si vzal, byl za chvíli plný a začal jsem spíše hledat urostlé, baculaté kováře a žlučníky a věnoval se jejich focení. Mezitím jsem sebral pár velkých lišek obecných, nějaké suchohřiby a kochal se krásou všudypřítomných muchomůrek a přerostlých václavek. Letos poměrně často nacházím ryzce černohlávky, tedy pokud si je nepletu s ryzcem datlím… Jsou si, alespoň pro mě, dost podobné… No, než jsem dopsal deník, kouknul jsem do atlasu a musím říct, že fakt nacházím černohlávky.

Co roste:
Ačkoliv tedy někde nejspíš nenajdete už plné koše praváků, vůbec to nevadí – současná sezona je skvělá v tom, že najdete takřka všechny druhy jedlých, ale i jiných hub. Je to prostě paráda a takhle najednou to fakt neroste každý rok. Podle všeho se letní houbařská sezona přehoupla v podzimní. Však už také někde před dvěma týdny začaly růst václavky a v současné době se více objevují hřiby kováři, všechny možné druhy muchomůrek, včetně těch smrtelně jedovatých jakými jsou muchomůrka jízlivá a zelená. V lesích je také stále mimořádné množství muchomůrek červených, více se nyní objevují hořké hřiby žlučníky nebo hřiby kříšti, které jsou rovněž nepoživatelné, ale velice hezké na pohled. Také jsem letos fotil srostlé ryzce smrkové – bylo jich pospolu asi sedm kousků pěkně urostlých plodnic a to nepočítám ta miniaturní mimča rostoucí po obvodu celého trsu.

Abych nezapomněl, roste i mimořádné množství lakovek ametystových, tedy jenom tam, kde jim to vyhovuje, tedy v listnáčích. Letos mám ale smůlu na mé nejoblíbenější houby – křemenáče. Ne že bych žádného nesebral, ale bylo jich sotva do pěti. Jindy jsem na ně chodil s košíkem, zatímco ostatní lovili hřiby. Pravdou, je, že jsem se až tak nesnažil chodit na mé lokality, kde je sbírám. Pod osamocenými břízami či osikami jsem moc úspěchů zatím neslavil. Asi to budu muset napravit a vydat se do tajných křemenáčových zákoutí.


24. srpna: Hub, ale i houbařů je v lesích stále dost, přestože po uplynulém velmi teplém víkendu už tolik nerostou pravé hřiby. Slunce neprospělo ani ostatním druhům, přesto je stále co sbírat. Hřiby nakonec rostly v obrovském množství a to asi čtyři týdny. To je dost dlouho a uvidíme, zda vůbec přijde další růstová vlna praváků v září.
Předpověď slibovala chladnější počasí a občasné přeháňky, což se splnilo, tudíž lze předpokládat, že houby porostou i nadále. Nebude jich asi tolik, ale na příjemnou procházku lesem a houbaření to postačí.

Co roste: V současné době rostou hřiby hnědé a další jim příbuzné druhy, dále pak ve velkém ryzce smrkové, růžovky, bedly, tu a tam lišky, holubinky a řada dalších druhů, včetně jedovatých muchomůrek panterových, červených, královských, ale i třeba prudce jedovatých muchomůrek zelených. V poslední době vyrazili poměrně ve velkém hřiby kováři a jsou krásně, ba přímo ukázkově uroslí. Václavky jsou místy již přerostlé. Dále rostou pošvatky a v bučině jsem objevil korálovce bukové a lakovky ametystové. Letos častěji než jindy nacházím ryzce černohlavé a řadu dalších druhů.

V galerii přibyly nové snímky baculatých praváků, krásní kováři nebo korálovec a ryzec smrkový.

20. srpna: Předešlé počasí s vydatnými srážkami a ideálními, relativně nízkými teplotami prospělo houbám. Už tři týdny rostou na Příbramsku pravé hřiby, ale i další druhy jedlých i nejedlých a jedovatých hub.

Z lesa se s prázdným košíkem nevrací ani ti méně zkušení houbaři. Lidé nosí plné koše smrkových hřibů, stále více rostou hřiby hnědé a další příbuzné druhy tomuto podhříbku či panskému hřibu, jak se mu porůznu mezi lidmi říká. Dají se najít bedly, muchomůrky růžovky, klouzci, křemenáče, kozáci a v neposlední řadě i lišky. Letos více než kdy jindy platí při sběru opatrnost. Roste opravdu obrovské množství různých druhů hub a tak je možné zaměnit jedlé za jedovaté. Vyhnout se otravě je však jednoduché – nesbírat plodnice, které bezpečně nepoznáme. Že se lidé i v téhle době, kdy je kvalitních a jedlých hub až dost spletou, poznáme i v lese. Dost často narazíme nejen na vytržené plodnice a posléze ponechané na zemi, ale i na očištěné houby, v nichž dotyční houbaři poznali nejedlý druh těsně před uložením do košíku. V našich lesích se jedná především o hořké hřiby žlučníky, ale i hřiby kříště. Lidé se často omylem sehnou i pro mladou plodnici čechratky černohuňaté, kterou si pro svoji barvu spletou s hřibem hnědým. Stačí ji ale otočit a při spatření lupenů už víme, že jsme se nechali napálit. Velkým průšvihem je ale záměna jedlých hub s prudce jedovatými muchomůrkami, vláknicemi nebo závojenkami. Proto znovu radíme, nesbírejte druhy, které bezpečně nepoznáte.

Rostou václavky

Asi před týdnem vyrazily v Brdech václavky. Někde jsou obrovskými trsy václavek obrostlé celé pařezy nebo kořeny stromů. Houbaři o téhle houbě říkají, že když se objeví, skončí růst hřibů. Pravdou je, že hřiby a václavky rostou kolikrát současně. Tohle rčení má spíše kořeny v dobách, kdy václavky společně s praváky rostly až v podzimních měsících. Před lety byla největší úroda hřibů právě na podzim a pak když vyrazily václavky, bylo logické, že čas pokročil a sezona hřibů skončí. Nyní, kdy hřiby v některých letech rostou v několika růstových vlnách už od července, toto pravidlo zřejmě vzalo za své.

Ryzec je chutný na sádle i na suché plotně

Letos se také dočkali houbaři, kteří nedají dopustit na skvělou chuť ryzců. Někde rostou ryzce smrkové v takovém množství, že se vyplatí na ně vzít košíky a pak je naložit do octa. Vynikající jsou ryzce borové, které, jak název napovídá, rostou pod borovicemi.

Pochoutka z ryzců: Kloboučky mírně posolíme, popepříme a přidáme kmín. Potom je na pánvi s troškou sádla opečeme asi pět minut z každé strany. S chlebem je takto připravený ryzec vynikající pochoutkou. Ryzce ale můžeme podobným způsobem – osolené, opepřené a s kmínem připravit i „nasucho“ třeba na plotýnce bez jakéhokoliv omastku.

11. srpna: Lesy jsou plné hub, ale i houbařů. Stále rostou pravé hřiby a zdá se, že lidé houbaření propadají stále více a více. Přijde mi, že je jich v lese rok od roku více. A třebaže koše plníme praváky už dva týdny, houbařů také neubývá. Z lesních cest tak vedou přes příkopy pěšiny vyšlapané trávy do porostů v místech, kde rostou nejvíce. Houbaření, to je snad z naší povahy povinný koníček…

Pravé hřiby rostou už druhý týden. Místy tolik, že je až neuvěřitelné, jak takové množství houbařů může ještě nasbírat košíky praváků. Tam, kde rostou, to poznáme už podle počtu zaparkovaných aut podél lesních cest.

Dá se říci, že hřiby smrkové rostou prakticky po celých Brdech, i když je pravda, že se najdou houbaři, kteří se vracejí z lesa s poloprázdnými košíky. Buď si vybrali místo, které je skutečně dokonale vysbírané od velkého množství návštěvníků, nebo měli tu smůlu, že i při tak intenzivní růstové vlně praváků, netrefili nejlepší lokalitu. I to se může stát.

V lesích je vydatně napršeno a tak se dá očekávat, že si ještě nějaký čas pěkně zahoubaříme. Nakonec meteorologové předpovídají další deště. Jen můžeme doufat, že nepřinesou podobnou zkázu jako ty předchozí.

Kromě hřibů smrkových rostou kováři, křemenáči, kozáci, lišky, objevují se stále více i klouzci, růžovky a další druhy hub. Někde se dají poměrně dobře sbírat i hřiby hnědé, bedly nebo holubinky. Oproti tomuto období v loňském roce tak zažívají houbaři skutečně žně a s nadsázkou se dá říci, že to není hledání hub, ale doslova sbírání. Nechť mi teď prominou ti, co přinesli poloprázdné košíky…

4. srpna: Houbaři se konečně dočkali! V lesích rostou houby a někde praváky v takové míře, že byste jimi naplnili cokoliv. Pravda, jinde zase nezakopnete ani o prašivku, jak se říká. Plné koše pravých smrkových hřibů nosí houbaři z některých částí Brd, hojně se někde objevily lišky a sporadicky i další druhy – kozáci, křemenáče, holubinky nebo bedly. A zřejmě to bude každým dnem lepší…

Hřiby začaly ve větší míře růst o uplynulém víkendu (31.7 a 1.8.). Pomohly k tomu vydatné deště a ochlazení. Houbám rozhodně nesvědčí tropické teploty kolem třiceti stupňů. Hřiby podle mykologů rostou nejlépe při denních teplotách do maximálně 25 °C. Pokud podobné počasí vydrží, máme se na co těšit! Bude to, a místy už je, „na kosu“.

Letošní houbařská sezona si dala vcelku načas. První záchvěvy v červnu nebyly nic moc, o mnoho lepší to nebylo v červenci. Nakonec, první letní měsíc byl letos extrémně suchý a mimořádně teplý.

Podobné počasí zastavilo docela nadějně nastartovaný růst loni v srpnu. Přišlo sucho, horko a houby přestaly růst. Nebyly ani na podzim, přestože v říjnu pěkně napršelo. Museli jsme se spokojit se zimními druhy. Nasbíral jsem docela dost hlívy ústřičné, která svého času rostla docela hojně.

Kupodivu jsme měli i dost nasušených hřibů smrkových, protože jsem na ně chodil na přelomu července a srpna, třebaže půlka úlovku byla červivá. Ale byli jsme za ně rádi, ostatní většinou bědovali, že nemají nic nasušeno.

Z toho důvodu také končí loňský deník houbaře v září – prostě nebylo co psát, snad nějaké ty houbové recepty, ale psát je v čase, kdy nic neroste, to jde o život…

Ve fotogalerii přibyly letošní snímky hřibů smrkových a hřiba koloděje.

Jak jsme houbařili vloni

Deník houbaře 2009:

8. září: Na tenhle měsíc se těšilo asi dost houbařů. Jenomže jak to zatím vypadá s vláhou, tak se už potichu s pravým podzimním houbařením začínám v duchu loučit. I když u hub nikdo neví…

Skutečnost je ale taková, že na houby je už místy minimálně od začátku srpna sucho a když přijde nějaká přeháňka, sotva stačí voda propršet i přes koruny stromů dolů na zem. Pro upřesnění: v rožmitálské meteorologické stanici spadlo za srpen pouhých 54,5 mm vody. To je podle dlouhodobého normálu pouhých 70 procent. Také nesmíme zapomenout, že teploty v srpnu byly spíše tropické a tak horký vzduch vysušil lesy ještě rychleji. Když shrneme celý rok, byl srpen podle správce meteorologické stanice Huberta Hoyera nejsušším a nejteplejším měsícem. Pokud vůbec vydatně zaprší, asi těžko se stačí vytvořit takové mikroklima, aby se vysušené podhoubí stačilo zregenerovat a houby do zimy vyrazily. Tedy alespoň v takovém množství, jak je v tomto období roku zvykem.

V neděli jsem se byl podívat v jižních Brdech. Ne že bych šel na houby, ale samozřejmě, že koukám po zemi a viděl jsem dva rozpadlé hřiby hnědé, sem tam nějakou čechratku, choroše a jinak nic. Jediné druhy, které jsem několikrát objevil, byly houby na stromech a rozkládajícím se dřevě. Našel jsem nyní dva sírovce žlutooranžové a před časem jednoho vějířovce obrovského.

Vějířovec (trstnatec) obrovský je, jak už název napovídá, houba větších rozměrů. Roste na odumřelých pahýlech, pařezech a odumírajících stromech. Nejčastěji ho najdeme na buku. Vzácně prý může vyrůst na jehličnanech, což si nyní vzpomínám, že podobný nález se mi povedl loni poblíž Třemšína. Plodnice je složená z mnoha vějířovitých klobouků a vyrůstá z jednoho třeně. Navrch je klobouk žlutohnědý až hnědý a později výrazně ztmavne, až zčerná. Rozměry jednotlivých plodnic jsou mnohdy úctyhodné a dorůstají až do průměru 50 centimetrů, ale někdy i do metru.

Uvádí se, že je jedlý i když využití je omezené, protože se dají do kuchyně použít jen mladé plodnice. Někteří houbaři ho právě v období, kdy kvůli suchu nic neroste, rádi seberou a použijí na guláš. Pokud se podaří najít urostlou plodnici této houby a to ještě, pokude není za svým zenitem, je to hezká podívaná - houba je pěkná i barevně a hlavně překvapuje mohutností.

30. srpna: Kvůli počasí se stále nevyplácí chodit na houby. Muselo by pořádně zapršet, aby se les vzpamatoval z předchozích horkých a suchých dnů. Minulý víkend jsem sice sebral asi čtyři hezké křemenáče a jednoho kozáka barvoměnného a také hřiba hnědého, ale po předchozích týdnech je to bída… Už jsem ani nenašel lišky na místech, kde je od června nacházím - sucho je už zkrátka znát. Jen doufejme, že přijde nějaký déšť a pořádně sprchne. Když minulou sobotu propršela značná část dne, v lese to nebylo takřka vůbec znát.

Místo do lesa, jsem tak vyrazil do stromořadí podél cest a hledal choroše. Skutečně jsem našel choroše šupinatého na obvklém místě a tak jsem ho nafotil.

Choroš šupinatý je zdatná a velice krásná houba. Jeho plodnice vyrůstající jednotlivě ale častěji v trsech a klobouk je v dospělosti až 50 i více cm široký. Jeho tvar je do klínu nebo připomíná ledvinu či tvoří zcela obyčejný kruh. Klobouk má světle okrový podklad a na něm jsou rezavě hnědě až tmavohnědě šupiny. Dužina je světlá, tužší a někdo tuto houbu konzumuje. Někdy je uváděn jako jedlý druh houby, ale sbírat se dají jen mladší plodnice, ale i ty jsou tuhé a těžko stravitelné. Houba může podle některých lidí vyvolat i zvracení.

Choroš šupinatý je pro stromy, které napadá, velmi nebezpečný. Působí bílou hnilobu a většinou napadá živé stromy v místech poranění po blesku, v trhlinách po velkých mrazech, v sukách a podobně. Parazituje na ořešácích, hrušních, jírovcích, javorech nebo na jasanech a lípách.

20. srpna: Sem tam se dá přesto najít nějaký hřib, suchohřiby a to převážně hnědé, rostou i lišky a křemenáče. Hřiby jsou ale dost červivé a to už několik týdnů. Z košíku můžete klidně vykrájet do kompostu více než polovinu hub. V lese už také není takové vlhko, jako tomu bylo celé jaro až do nedávné doby. Slunce vysušuje půdu a neprší tolik, jako dříve, i proto mají houby přestávku v růstu. Nakonec, vždyť rostly od května do nedávné doby a tak kdo chtěl, mohl si mezitím pěkně zahoubařit a nasbírat houby i na sušení nebo naložit do laku či zamrazit.

Nyní se už můžeme těšit na to, zda na sklonku léta více zaprší, abychom se dočkali těch krásných podzimních plodnic, které jsou zdravější, ale i hezčí na pohled, než rychle narostlé houby v parném a nyní i suchém létě.

10. srpna: Houby stále rostou a mnohde lidé nosí plné košíky pravých hřibů. Jinde zase, jak se říká, ale nezakopnete ani o jedinou houbu. Hřiby jsou ale dost červivé – už v lese z nalezených kusů jich hromadu necháte na místě a spoustu jich pak ještě vyhodíte doma na kompost. Poměrně dost oproti předchozím rokům rostou lišky obecné. Ty najdeme jak na Brdech, tak i v jiných lokalitách na Příbramsku. Plné košíky lišek nosí a nosili houbaři z lesů v okolí Orlické přehrady.

19. července: Letošní houbařská sezona překvapuje samotné mykology. Rostou totiž už typicky podzimní druhy, jako jsou václavky nebo strmělky mlženky. Pospíšily si však i hřibovité druhy, jako jsou hřiby hnědé nebo další rozličné druhy suchochřibů. Houbaři nosí z lesů už několik týdnů pravé hřiby, ale nerostou všude a v takovém množství, jak jsme si zvykli z předchozích let. Však je teprve polovina července za námi. Stále, a to ve velkém, rostou muchomůrky růžovky, na které nedá mnohý houbař dopustit pro vynikající chuť.

Především z lesů v okolí Orlické přehrady nosí lidé plné košíky lišek obecných. Tyto rovněž oblíbené houby se v posledních letech začaly ve větší míře vyskytovat i v ostatních lokalitách na Příbramsku. Rostou i v Brdech a lze je objevit poměrně často.

Stále častěji lze při houbaření pozorovat nejedlé hřiby žlučníky. Rostou skoro všude. Krásné exempláře, jako stvořené pro fotografání jsem objevil nyní o víkendu i v bučinách. Hořčáky, jak se jim lidové říká, jsem našel snad všude a dokonce i na kamenech, kde bylo alespoň trochu hrabanky.

Převážně ve středních Brdech se dá stále najít další nejedlý druh hřibu – kříšť. Ten se vůbec v Brdech začal ve větším množství objevovat v posledních letech. Mnozí houbaři ho vůbec neznají a dost často se jim tento krásně vybarvený hřib objeví v košíku.

12. července: Rostou stále všechny možné druhy hub, místy poměrně intenzivně i hřiby smrkové. Houbaři častěji nacházejí typicky podzimní druhy, jako jsou hřiby hnědé nebo babky a rovněž i václavky. Kdo sbírá muchomůrky růžovky, má štěstí, rostou ve velkém.

Letos na mnoha místech vyrazily i lišky obecné a to i tam, kde se dlouhé roky neukázaly. Nejlepším místem na sběr těchto oblíbených hub je ale pochopitelně oblast kolem Vltavy, najdou se často i v Brdech i jinde.

Toho, kdo se umí dívat kolem sebe, jistě potěší pohled na řadu dalších druhů hub. Je vydatně napršeno a tak jsou některé pařezy obaleny třepenitkami nebo opěnkami. Milovníky lesních zákoutí určitě nerozzlobí nálezy někdy i krásně urostlých exemplářů hřiba žlučníka, lidově hořčáka nebo hřiba kříště. Oba druhy jsou nejedlé a kříšť by mohl být údajně i jedovatý. V každém případě má hořkou chuť a jeho požití může vyvolat silné žaludeční potíže. Oba druhy těchto nejedlých hřibů místy rostou ve velkém množství.

5. července: Letošní počasí nás potrápilo už dostatečně. Hrozivé bouře s přívalovými dešti už sužují Česko takřka dva týdny. Sice kvůli častým srážkám stále rostou houby, ale co je to platné – při pohledu na děsivě vyhlížející temnou oblohu naskakuje husí kůže po všech těch rychlých povodních.

Snad tohle podivné počasí může i za to, že rostou houby, které za normálních okolností sbíráme spíše ke konci léta a na podzim.

„Letošní sezóna je oproti několika předešlým poněkud odlišná. Aspekt jarních smržovitých druhů poměrně brzy vystřídaly druhy, které obvykle rostou až o několik týdnů později. Hřiby kováře a dubáky se mnohde objevily během dubna. Už v květnu se ve větším množství objevily kozáky, křemenáče, vzácnější a ohrožené hřiby borové, některé suchohřiby, ale místně také lišky,“ shrnul houbařskou sezonu Aleš Vít, jednatel České mykologické společnosti.

Podle mykologa se už v průběhu června rozrostly houby napříč republikou, i když ne zase zcela všude. Rostou i druhy, které běžně nacházíme až v době vlhkého léta a nastupujícího podzimu. Běžné jsou tak nálezy hřibu smrkového, hnědého, klouzku sličného, mnoha druhů dobrých holubinek a například oblíbeného masáku (muchomůrky růžovky).

„Už koncem června nosili lidé do naší pražské poradny kotrče, množství pečárek - letos zejména pečárka Bernardova, ale i některé vzácnější hřibovité druhy, které zasluhují ochranu. Mezi ně patří letos hojnější hřib rubínový. Obecně houby rostou v bohaté druhové skladbě. Hlavní houbařská sezona díky příznivému počasí, jakoby nechtěla čekat na září. S předstihem odstartovala už na začátku blížících se letních prázdnin a dovolených. Hlášeny jsou nyní dokonce i nálezy pozdně podzimních druhů hub, jako například václavek a penízovek kuželovitých (máslových). V borovém svahu na modřanském sídlišti se už před několika dny objevily pospolitě rostoucí čirůvky zemní. Zima, jako by letos už byla pomalu za dveřmi,“ dodal Aleš Vít.

Obdobná situace je na Příbramsku. Lidé nosí hřiby smrkové a dubové, tu a tam najdou lišky a pochopitelně i křemenáče a kozáky. Nad nálezy masáků, tedy růžovek, se pak rozplývají ti houbaři, kteří nedají na tuto chutnou houbu dopustit. Růžovky rostou v neskutečném množství, a tak jimi houbař dokáže zakrátko naplnit sebevětší košík.

Konkrétně v Brdech vypukla první větší růstová vlna praváků někdy už na sklonku pracovního týdne a lesy jsou plné houbařů. Toho se chytili výkupci, kteří začali hřiby od houbařů vykupovat. V lese, kam jde většina z nás sice na houby, ale také za relaxací, si pak připadáte jako na Václaváku.

27. června: Tak nám vydatně zapršelo a naštěstí nás alespoň prozatím minuly přívalové deště, které zase napáchaly obrovské škody a dokonce braly životy.

Po docela vlhkém květnu pokračuje podobné počasí i nyní a dá se říci, že pranostika o Medardově kápi se naplnila. Někdy se přihnaly tak děsivě vyhlížející mraky, že to vypadalo, jako když se blíží konec světa. Na lesy se sneslo dost vody a tak se můžeme těšit na pokračující houbové vycházky. Přiznám se, že jsem po třech týdnech, co jsem chodil sbírat křemenáče na jednom místě, už konstatoval, že si zřejmě houby dají pauzu a porostou až někdy kolem 10. července v první větší růstové vlně, jako tomu bývá, když je napršeno. To ale nebylo loni. Mýlil jsem se. Zdá se, že houby si přestávku nedaly a začaly ještě více růst.

Lidé nosí dokonce košíky plné pravých hřibů, rostou stále křemenáče, kozáci, objevují se lišky obecné, klouzci a také ryzci. Mnozí houbaři hlásí nálezy hřibů hnědých, žlutomasých a dalších druhů hub a houbiček včetně masáků a holubinek. Tipuji, že v bučinách budou znovu hlívy plicní.

13. června: Možná, že houbaři jsou jediní, kteří se radují z vydatných dešťů. Díky počasí tak stále rostou některé druhy hub. Můžeme pořád najít křemenáče, kozáky, kováře, ale mnozí houbaři už ulovili svoje letošní první hřiby smrkové nebo dubové.

Svůj houbařský výlet do Brd nám popsal nadšený houbař Pavel Čámský z Příbrami: "Byl jsem 10. června v okolí Piláku- pod ním i nad a dost bída. Vítr to tam vysušuje, chtělo by vydatněji zapršet a zapařit se to. Našel jsem 3 smrkáče, jen jeden se dal použít, asi 6 smrkových křemenáčů a 8 březových, 3 kozáky - z toho použitelný jen jeden menší (kapucínek), cca 15 kovářů v rozličné kvalitě, 3 kožíšky (ofic.název hřib plstnatý - každý tomu říká jinak) a viděl jsem nějaké masáky (nepočítal jsem je a sám je většinou nesbírám). Na flek s liškami jsem se nějak nedostal, tak nevím, zda vyrostly, ale minulý týden tam ještě nebyly."

6. června: Jen tak pro osvěžení paměti, že byl květen hodně vlhký a tudíž na naše houby jako dělaný: "Měsíční úhrn 107,4 milimetru v květnu je 160 procent dlouhodobého normálu. Pomyslná hranice 100 milimetrů nebyla dosažena v žádném z měsíců roku 2008. Naposledy se tak stalo v září 2007, kdy napršelo 101,1 milimetru,“ připomněl správce meteorologické stanice v Rožmitále Hubert Hoyer.

V současné době lidé stále nosí křemenáče, kozáky a někdo už se chlubí nálezem prvním hřibů dubových i smrkových. Ty rostou v Povltaví a v dalších, níže položených lokalitách regionu. Dají se také pořád najít hřiby kováři, díky mokru v listnatých lesích najdeme na kmenech hlívy plicní.

Pravé hřiby ale už nosí lidé i z Podbrdska a samotných Brd, ale je to spíše ojedinělé a člověk musí mít buď štěstí nebo znát fleky, kde hledat první exempláře konkrétního druhu. To ostatně platí o téměř všech druzích.

1. června: Je tak na čase oprášit košíky a vyrazit do lesů. Hledat houby v začátku sezony je tradičně ošemetná záležitost, ale lidé už skutečně nosí první úlovky a to už řadu dní. Je pěkně napršeno a před ochlazením bylo teplé počasí, které, jak říkají rádi houbaři, nastartovalo růst podhoubí. Bylo tak otázkou času, kdy se objeví první houby.

Že někde rostou houby, svědčí i auta zaparkovaná u lesních cest a okrajů. Letos vyrazily první houby s předstihem oproti předchozím rokům. Že je vše jaksi dříve, se píše snad o všem, ale ono to bohužel tak je skutečně. Vzpomeňte, kdy začaly kvést první jarní květiny, kdy kvetly stromy nebo řepky? Bylo tak více než jisté, že si houby zrovna tak pospíší, pokud budou mít ideální podmínky pro růst. Zda bude dobrá sezóna, na to ale nezná odpověď žádný mykolog. Necháme se proto překvapit. Nakonec, zkušený houbař něco v košíku přinese, i když všichni budou tvrdit, že zkrátka nerostou.

A co tedy můžeme přinést z lesa už nyní? Pěknou řádku dní rostou modráci, tedy kováři, lze najít křemenáče a to jak osikové, tak i březové, kozáky, růžovky a v listnatých lesích se na kmenech objevily jedlé hlívy plicní. V nižších polohách regionu dokonce vyrazili první praváci a to hřiby dubové. V místech s vyšší nadmořskou výškou si tak budeme muset na hřiby smrkové nebo dubové ještě asi nějakou dobu počkat. Přírodě a počasí ještě zkrátka neumíme poručit a to je jedině dobře.

Aby vám radost z prvních úlovků nezkazil návrat k zaparkovanému autu u lesa, nenechávejte v něm doklady, cenné věci a peníze. Jsou už hlášeny první případy vykradení aut návštěvníků lesa.

Pokud už máte první úspěšný lov za sebou a máte snímky, neváhejte a pošlete nám je. Zrovna tak můžete poradit méně zkušeným, kde a jaké houby momentálně rostou. Můžeme se navzájem potěšit a tak trochu hecovat, kdo je lepším či úspěšnějším houbařem.

Deník houbaře 2008:

27. listopadu:Po jisté odmlce jsem se rozhodl oprášit rubriku Deník houbaře. Přestávka byla zprostého důvodu – na klasické houbaření zkrátka není už to správné počasí. Kvůli těm čtenářům, kteří se rádi toulají přírodou, i když nerostou houby, jsem ale začal pracovat na jiné rubrice – Klenoty brdského lesa. Mnozí z vás si toho jistě všimli. Vraťme se však k houbám.

Krajinu nám zasypal první sníh a tak se s klasickým houbařením můžeme rozloučit. To ovšem neznamená, že si musíme odepřít pochutiny z čerstvě nasbíraných hub. Zimnímu houbaření totiž začíná přicházet na chuť stále více lidí. Přesvědčil jsem se o tom už loni a letos, kdy jsem si šel „zkontrolovat“ svoje fleky, kde rostou hlívy ústřičné. Zatímco před lety jsem mohl z jednoho objeveného buku klidně nabrat koráb hlívy, poslední dobou přicházím na místo dost často, jak se říká s křížkem po funuse. Místo krásných trsů hlívy často najdu v kmeni jen zbytky bílého podhoubí, jak někdo odřezával houby. A tak jako si hledáme nové fleky na hřiby, začínám si po dlouhých letech hledat i nová místa, kde rostou hlívy.

Hlíva ústřičná

Hlíva ústřičná je mezi lidmi stále více vyhledávanou a kdo ji neumí najít, koupí ji snadno v kdejakém supermarketu. Houbu si také může vypěstovat. Dají se sehnat podhoubím naočkované dřevěné tyčinky, které se po předchozím navrtání do pahýlu, nastrkají a zalijí nejlépe štěpařským voskem. To kvůli odparu vody. Hlíva se dá také pěstovat na slámě. Někdo si však pomůže i jinak. Několikrát jsem našel na mnou známém buku, jak si někdo obstarává „sadbu“ hlívy originálním, i když nešetrným způsobem. Zkrátka se někdo vyzbrojí namísto košíku a nože sekerou a pak z kmene v místě, kde houba roste, jednoduše vyseká kus dřeva a odnese si ho domů. Jak rafinované, že? Jenomže když tohle bude dělat každý „milovník“ zimního houbaření, co nám asi tak z toho lesa za chvíli zbude? To by také někdo mohl přijet do lesa s přívěsem a tam kde rostou hřiby naložit pěkně hrabanku a vysypat si ji někde na zahradu pod smrky.

Správný houbař si raději hlívu vypěstuje z nakoupené sadby nebo si ji najde v lese. Vždyť k houbaření nerozlučně patří vycházka lesem, která je pro mnohé z nás podstatnější než samotné hledání hub.

O víkendu jsem našel hlívy zasypané sněhem. Rostly vysoko, tudíž zůstaly na místě, i když bych je stejně asi nebral, protože z předchozí návštěvy lesa jsem si přinesl trsy hlív a připravil si z nich dobrou dršťkovou polévku. Při podobném nálezu hlívy se méně zdatný houbař bude zajímat o to, jestli zmrzlá plodnice je vhodná ke konzumaci. Ano, pokud nerozmrzla anebo nebyly znovu zamrzlá. Nevhodná hlíva ke konzumaci se dá poznat lehce – je měkká a nevoní. Čerstvá houba má nezaměnitelné aroma. To je spolehlivý znak, který ale popravdě řečeno pozná ten, kdo má z konzumací hlív už nějaké zkušenosti.

Hlíva je také velmi dobrá pod maso, nebo jen tak okořeněná a potřená česnekem a osmažená na oleji. Vhodná je i na nakládání v kyselém nálevu.
Hlíva ústřičná je v oblibě také pro svoje blahodárné účinky na zdraví. Její konzumace snižuje cholesterol a má další příznivé účinky včetně posílení imunitního systému. V tradičním čínském a japonském lékařství se houba používá odpradávna, zatímco Západ na její léčivě účinky přišel prakticky teprve nedávno.

Hlíva plicní

Hlívy existuje celá řada druhů. Růst hlívy plicní se často kryje s růstem ústřičné. Je také velmi chutná a jedlá a zjednodušeně řečeno je na rozdíl od ústřičné někdy až sněhově bílá. Hlív existuje více druhů - například i dubová či jilmová, alejako houbař amatér si nejsem zcela jist jejich určením, ačkoliv alespoň jednu z nich mám možnánafotografovanou. Zrovna jsem si je nechal určit zkušeným mykologem AlešemVítem, který je mimojiné spolupořadatelem výstavy hub ve Hvožďanech. Nechám se tedy překvapit a poučit. Ona hlívaústřičná má několik barevných variant a jeden čas dokonce někteřímykologové popisovaliv atlasech i hlívu holubí. Ta jde dnes považována za barevnou variantu ústřičné.

Hlíva hnízdovitá

Před dvěma lety jsem se také seznámil s dalším druhem hlívy. Našel jsem ji v bučině a když mi ji podle obrázku mykologové určili, jako ne zcela vzácnou, přesto méně se objevující druh hlívy – byl jsem za její objev rád. Jmenuje se hlíva hnízdovitá a také roste přibližně v době, kdy ústřičná. Je krásná ale nejedlá.

Penízovka sametonohá

Další houbou, kterou můžeme sbírat v zimě je penízovka sametonohá. Na rozdíl do hlívy jí ale nevadí menší mrazíky. Zatímco hlíva při mrazu přestane růst a je jen na nás sebrat takovou, co není ještě zkažená, penízovka roste i při menších mrazech. Říká se jí dokonce vánoční houba. Najdeme ji na odumřelých, ale i živých listnáčích nebo jejich pařezech v lesích, parcích, ale i zahradách. Nejčastěji roste na vrbě, topolech, jilmech, lípách a není vzácná ani na ořešácích. Dva trsy mi dokonce nyní začaly vyrůstat na pahýlu ořešáku doma na dvorku. Přestože už mrzne, houbička sice nenápadně, ale jistě dorůstá.

Penízovka má tmavý sametově vybarvený třeň, tedy nohu. Kloboučky má od 2 do 10 centimetrů široké, světle pomerančové nebo medově žluté barvy. Jsou hladké a nápadně lesklé. Houba tvoří trsy a někdy dokáže takovým způsobem obrůst pařez, že se pohled na něj podobá až obrazu z nějakého pohádkového světa lesních skřítků.

Houba je vhodná do polévek nebo pod maso. Vynikající je z ní polévka na způsob česnečky. Známý mykolog František Smotlacha ji nazval vánoční houbou, protože se dá skutečně najít i o Vánocích. Houba ale roste za vhodných podmínek i na jaře. Když ji usušíme, je dobré ji rozdrtit a používat jako vynikající dochucovadlo do jídel. Pokud chceme houbu použít čerstvou, je dobré konzumovat jen klobouky, protože houba je dost tuhá a zvláště třeně.

Ve fotogalerii jsou nové obrázky tří druhů hlív apenízovky.

4. listopadu: Čím nás, houbaře zklamal říjen, alespoňprvní dvě třetiny,to se nyní asi rozhodl napravit listopad. Je to neuvěřitelné, ale kdo si vezme košíček a vyrazí do lesa na houby, určitě nepřijde s prázdnou. Kdekdo si pochvaluje, jak si udělal smaženici ještě v listopadu z čerstvých hub. No, ono to není nic tak zvláštního si takhle v listopadu zahoubařit, ale v košících touhle dobou běžně přibývají třeba hlívy ústřičné nebo penízovky – tudíž pozdně podzimní až typicky zimní druhy. Jenomže letos to jsou vedle výše jmenovaných druhů i bedly, hřiby hnědé a nějaký ten pravák se také dá najít. Podhoubí pomohly oživit poslední deště a také časté mlhy. Místy se objevily krásné muchomůrky červené a každý houbař ví, že mají shodné nároky jako hřiby smrkové. Takže houbaři zkoušejí štěstí a někdo je úspěšný a pochlubil se, že si dal i řízky z praváků.

Listopadový růst hřibovitých hub ale není až takovou vzácností. Je to totiž jako jiné období roku o počasí a srážkách. Zato letošní říjen byl prakticky nejhorším měsícem pro houbaření za poslední roky. To loni nosili někteří houbaři praváky ještě koncem října, kdy už ležel první sníh. Myslím, že před dvěma roky byl zase docela skvělým měsícem pro hledání hřibů pravých a také hnědých včetně kovářů, také listopad. Počasí bylo podobné tomu letošnímu. Bylo napršeno a jako v současné době se tenkrát teploty pohybovaly přes den přes 10 °C. V sobotu bylo dokonce kolem 15 stupňů a včera asi 13°C.

23. října: Houbaři se chlubí, že v Brdech nacházejí hřiby hnědé. Není to žádný zázrak, ale nějaký hříbek se dá najít. Vedle toho rostou třepenitky, objevují se první hlívy ústřičné a nádherné korálovce - bukové i jedlové. V týdnu jsem měl štěstí a našel jsem krásného hřiba smrkového.Občasné nálezy praváku hlásí někteří houbaři ze středních i jižních Brd.Místy se "vyrojily" muchomůrky červené a ty, jak víme, doprovázejí růst pravých hřibů, protože vyžadují podobné podmínky pro růst.

V galerii je nový druh - kuřátko hřebenité, které se znovu v lesích objevilo vedle dalších druhů.

22. října: V lesích se místy objevily houby. Nerostou ve velkém, ale někteří houbaři přesto vyrážejí s košíky či taškami. Tu a tam se dá najít smrkový hřib, nějaký podhříbek, tedy hřib hnědý, ale někde dokonce i ryzce. Někomu se poštěstí a třeba najde už i hlívu ústřičnou. Já ji náhodou našel minulou neděli. Stále rostou šupinovky a různé druhy hnojníků.

V galerii přibylo několik nových snímků hřiba hnědého, který byl před pár roky nejběžnější houbou, která rostla masově. Zdá se, že podlesní roky panského hřiba vystřídal co do hojnosti růstu hřib smrkový či dubový.

13. října: Jak počasí, ta i výstava hub ve Hvožďanech příjemně překvapili. Les byl o víkendu jako vymalovaný a podzimní atmosféru dokreslily mlhy povalující se nad krajinou. Studená rána pak vystřídalo příjemné teplo babího léta a počasí využilo spousty lidí, které se vypravily do Brd. Ani já nebyl výjimkou a hledal jsem při ranní mlze ty nejzajímavější záběry. Také jsem nezapomněl poohlédnout se po houbách.

Potkal jsem i pár nadšených houbařů, kteří zkusili také štěstí, ale dopadli podobně jako já – nalezené houby by se povětšinou vešli do kapes. Přesto jsem, jak se říká zakopl asi o dvacet lišek (nutno podotknout, že rostly všechny na jednom místě), jednu bedlu, několik hřibů hnědých nebo žlutomasých a viděl jsem na několika místech trsy šupinovek, které nesbírám, podobně jako různé druhy třepenitek či holubinek, které rovněž příliš neznám a tak je jenom fotím. Potom si je nechám určit ze snímku například prostřednictvím webu Damyko.cz. Zkrátka se budu opakovat, když řeknu, že je sucho a houby rostou, ale stále dál a dál od sebe.

Rovnou z lesa jsem pak v neděli zamířil do Hvožďan na výstavu hub, na kterou jsem v Deníku houbaře upozorňoval. Byl jsem mile překvapen – na stolech bylo vystaveno přes devadesát druhů hub a nechyběly ani ty hřibovité včetně klasiky – hřiba smrkového či křemenáčů.

S mykologem Alešem Vítem jsme si povídali o tom letošním, na houby zkaženém podzimu. „Vláha z mlh by houbám postačila, ale je příliš sucho v zemi,“ podotkl mykolog s tím, že se přesto podařilo skupině asi patnácti nebo dvaceti lidí nasbírat na výstavu přes devadesát druhů hub, z toho asi deset druhů hřibovitých. Mykolog pak pomáhal lidem určit houby, které do Hvožďan s sebou přivezli.

Návštěvníci výstavy posbírali i další zkušenosti o tom, jak nakládat s houbami v kuchyni nebo podrobnosti z jejich života. Výstava se konala již potřetí a organizátoři ji pořádají jednou za dva roky. „To už se dá nazvat tradicí,“ dodal Aleš Vít. Každý z houbařů si sice pochvaloval letošní neskutečnou růstovou vlnu pravých hřibů, ale zároveň si všichni „pobrečeli“ nad přetrvávajícím suchem, které už není jen o houbách, ale může brzy přinést problémy týkající se nás všech. Potoky jsou téměř bez vody a některým lidem se už ztratila i voda ze studní.

11. října:Pro houbaře a vůbec všechny, kdo mají rádi procházky lesem, máme jeden tip: Ve Hvožďanech je tutoneděli 12. říjnavýstava hub. Připravil ji Spolek Beneše z Blíživy ve spolupráci s obecním úřadem. Výstavase koná v sále Kulturního domu ve Hvožďanech. Začátek je v 10 hodin a od 14 do 15.30 hodin mohou návštěvníci získat nové nápady pro využití hub v kuchyni. Lidé se dozvědí podrobnosti ze života hub a během celé výstavy je možné přinést k určení nalezené houby. Sám jsem zvědavý, co houbaři přinesou. I když nic moc neroste, přesto skalní houbaři najdou pár hřibovitých hub a to především hřib hnědý neboli panský hřib či podhříbek. Více druhů se dá najít na stromech či pahýlech - ale pozor, nejsou všechny jedlé a kdo dobře nezná například jedlou opěnku, penízovku, neměl by jejich sběr riskovat. Objevují se totiž některým jedlým druhůmpodobné čepičatky nebo třepenitky. V trávě i jinde lze najít hnojníky a další druhy houbiček.

V galerii je nový druh - vějířovec obrovský. Trsy tétoplodnice jsou uspořádanynad sebou amohou dosahovat až průměru jednoho metru. Houba roste na odumřelém dřevě listnáčů.Mladé plodnice jsoujedlé a příjemně voní. Některé plodnice mohou vážiti 50 kilogramů.

9. října: Říjen bývá pro houbaření jedním z nejlepších měsíců roku. Nedá se říci, že by rostly v extrémním množství, i když se najdou výjimky, ale dají se najít jak letní, tak typicky podzimní i zimní druhy a houby jsou předevšímzdravějšía hezčí i na pohled. Bohužel, to neplatí o letošním říjnu. Je totiž příliš suchý a z pohledu houbaře, je nejhorší za posledních několik let zpátky. Vláhový deficit totiž trvá už řadu měsíců a spodní voda klesá v podstatě několik let. Sice nějaká ta kapka minulý týden a začátkem tohoto spadla, ale je to stále málo. Přesto se dá ještě něco najít. Chce to štěstí a trpělivost, protože, jak se říká:rostou, ale daleko od sebe.

Při hledání to chce spíše zamířit do řídkých porostů, kam ještě nějaká ta voda propadla a také bych se podíval na lesní pěšiny a cesty. Tam se dá najít nějaký hřib hnědý a někdy i pozdně narostlý hřib smrkový. Ve větší míře touto dobou rostou například václavkám podobné šupinovky nebo obrovské plodnice vějířovce obrovského. Tu a tam lze na buku najít houbu podobnou mořskému korálu - korálovec bukový anebo ježatý, který často vyrůstá z dubu. Na jedlích pak roste korálovec jedlový.Tyto houby jsou někde uváděny jako jedlé, ale neznám nikoho, kdo je sbírá. On je totiž také málokdo zná. Já je objevil teprve předloni, když jsem brouzdal podzimními bučinami a od té doby, když zavítám k místu, kde jsem je našel, najdu je tam znovu.

Na pařezech se objevily penízovky sametonohénebo třpenitky. Na zemi pak najdemei nějaké holubinky. Současné houbaření není sice srovnatelné s tím, co rostlo loni touto dobou, ale jak jsem se zmínil, kdo hledá, najde. Nesbírejme však ze zoufalství vše, co najdeme, i mezi výše jmenovanými druhy jsou jedovaté, ale proč je nepřipomenout, když většina lidí si myslí, že houby rostou jen v létě a krátce do podzimu. Ony ale prakticky rostou celý rok a některé jen v zimě. Jenom si jich z nevědomosti nebo z toho důvodu, že nejsou k jídlu, nevšímáme.

Ve fotogalerii přibyl nový druh - kozák bílý. Tato houba, jak název napovídá, patří do skupiny oblíbených jedlých hub, tedy kozáků a jim příbuzných křemenáčů. Kozák bílý neroste v takovém množství, jako například březový, ale vyhledává podobné stanoviště s porosty břízy a má snad ještě raději vlhko. Najdeme ho spíše jednotlivě a tak ho raději necháme na místě.

22. září: Tak jelení říje je v plném proudu, ačkoliv to laik stěží pozná. Jelení zvěř je totiž nesmírně plachá a opatrnější než kdykoliv předtím. Důvody jsou známé – stálé větší lovecký tlak, protože jelen škodí okusem a loupáním a pak stále větší návštěvnost lesa. Z jelenů se tak stali ryze noční tvorové. Jelení trubení proto uslyšíte pozdě večer nebo v noci. Sice jsem trochu od hub odbočil, ale kdo umí chodit s otevřenýma očima, jistě mu neuniklo, že les je složitý systém a nejde jej vnímat jen z pohledu houbaření. Vždyť už při tom hledání hub musíme přeci jen něco z přírodovědy znát, abychom poznali různé druhy stromů a mohli tak hledat anebo také určit konkrétní druhy hub.

O víkendu jsem se marně snažil najít něco na pánev. Když jsem nacházel samé staré podhříbky, hřiby a suchem nebo mrazem zkroucené muchomůrky, vzdal jsem to ve smrčině a vyrazil mezi buky, kde jsem hledal šupinovky či jiné houby rostoucí na živých a odmuřelých stromech. Objevil jsem nádherné trsy mladých šupinovek, ale tak v šestimetrové výšce, že nešli nafotit. Jinak to byla, jak se řekne, bída… Je sucho a pokud nezaprší, tedy pořádně, asi už si stěží zahoubaříme.

Vlastně už za pár hodin tady máme skutečný podzim a to poněkud chladnější, než jsme byli zvyklí. Kdekdo asi nadává na studené léto, ale ono tak studené nebylo. Meteorologové nám to připomínají – bylo 19 tropických dnů – tedy dnů, kdy teplota přesáhla 30 stupňů. Průměr je u nás 12 dnů. Pochopitelně, že počet skutečných tropických dnů je zprůměrován pro celou zemi a najdou se výjimky, ale jen si vzpomeňte například co předcházelo tomuto chladnu počátkem září. Bylo dusno, horko a mnohde moc nechybělo do těch třicítek. Horší je, že chybí voda. Nejenom na houby - takhle vyschlé potoky a dokonce i rašeliniště v Brdech, nepamatuji. Jak můžeme potom chtít, aby ještě rostly houby, že? Přitom září bývalo nejlepším měsícem na houby.

17. září: Je po skutečné houbařské sezóně. Něco do košíku se dá ještě najít při troše štěstí a trpělivosti – někde ještě rostou křemenáče, václavky, bedly nebo ryzce smrkové. Viděl jsem i ryzce pravé – ty rostou pod borovicemi. Někde se objevili hnojníky. Podle toho, jak se vyvíjí počasí se nedá předpokládat, že to bude lepší. I když, člověk míní, příroda mění. Pravdou, že před několika lety bývalo září tady na Podbrdsku hlavní houbařskou sezónou – tedy sezónou, kdy rostly praváky a pak se přidali nebo praváky vystřídali, hřiby hnědé neboli podhříbky, panské hřiby nebo jak se jim ještě místně porůznu říká.

Ono je všechno tak nějak uspěchané. I ty houby mají naspěch. V srpnu už mají hřiby poslední roky za sebou dvě růstové vlny. Nějaké ještě místy porostou – tedy alespoň v to doufám a možné někde ještě rostou, ale už to nebude takové houbové šílenství. Ale o tom rozhodne počasí. V tuto dobu, když jsem chodím do Brd fotografovat jelení říji, jsem před lety běžně sbíral smrkové hřiby, nádherné křemenáče a pak podhříbky – takové ty podzimní, baculaté a s lesklými klobouky orosenými ranními mlhami. Nakonec, není nad podzimní houbaření v lese, kdy se nesbírají houby jako brambory na poli, ale musíme si je umět najít a prozkoumat své tajné fleky. A i když nic nemusíme přinést, podzimní les stojí za návštěvu.

Na podzim také vyrůstají další druhy, kterým v létě vadí vedro a suchý vzduch. Třebaže nemusí být příliš napršeno, jako je tomu v současné době, takovým houbičkám postačí vlhko, které se v lese drží z mlhy nebo rosy. Už brzy se tak mohou objevit hlívy ústřičné, možná i plicní, kterým v létě sucho příliš nepřálo. Na stromech nebo i padlých kmenech můžeme už nyní objevit houby rostoucí v trsech. Jedná se o šupinovky, kterých je zase několik druhů, například kostrbatá, zhoubná, zlatozávojná, slizká a mnohé další. Jsou to docela hezké houby a v podzimním lese jsou skutečnou ozdobou stromů. Některé jsou jedlé, ale jsou tužší.

15. září: Je značné sucho a ani menší déšť to nemůže zachránit, přesto se místy dají nějaké houby najít. Stále platí, že už nerostou všude a to ani v Brdech. Spíše se objevují podzimní druhy jako václavky. Je tak zcela pochopitelné, že někdo bude mít štěstí a přinese košík hub, jiný najde sotva pár kousků nebo vůbec nic. Pokud pořádně nezaprší, na podzimní růst praváků a to i dalších druhů hub, můžeme asi zapomenout. A ty podzimní houby jsou stejně nejhezší a nejzdravější – tedy pokud vyrostou.

V galerii je nový druh - václavka. Mykologové jich rozeznávají několik druhů. Na jehličnanech můžeme najít václavku smrkovou, která má oproti obecné šupinatější klobouk a zřetelný vatovitý prstenec s hnědým ostřím. Václavka obecná roste na kmenech nebo pařezech listnáčů, vzácněji na jehličnanech. Václavkám jsou podobné šupinovky. Těch je také několik druhů a některé jsou jedlé, ačkoliv jsou tužší ještě více než václavky.

Václavka je chutná jedlá houba a je vhodná do polévek, houbových gulášů a oblíbená je v octovém nálevu. Kvůli mírné jedovatosti za syrova a tuhosti je nutná delší tepelná úprava. Někdo také může mítna tuto houbu alergické reakce.

10. září: Na některých místech dosud rostou praváci, někde je to sice už slabší, jinde pokračují houbařské žně. Jak se nám svěřil houbař z Dobříšska, který se podepisuje PepaCZ,lesy jsou plné hub. "Ale je radost se na ně i koukat. Ominulého víkendu se objevují i ryzce," píše Pepa, který poslal do galerie hezké snímky hřibů.

Kromě hřibů smrkových a dubových lze najít hřiby hnědé, babky, kováře, křemenáče, kozáky a objevily se i václavky, což mnozí houbaři spojují s končícím růstem hřibů pravých a začátkem růstu typicky podzimních druhů. Toněkdy platí, jindy zase ne. Loni totiž rostly václavky už v srpnu a hřiby také a to až do října.

6. září: Hřiby rostou stále a častěji se objevují hřiby hnědé, křemenáče a kozáci. Pro houbaře, kteří sbírají ve středních Brdech máme upozornění - od pondělí 8. září do středy 10. září bude Vojenský újezd Brdy uzavřen z důvodu ostrých bojových střeleb. Vojáci budou střílet z raketometů a samohybných houfnic DANA.

4. září: Hřibové šílenství pokračuje. Brdy jsou od rána do večera plné houbařů a každý nosí hřiby.Nevídaná úroda hub neunikla pozornosti některým výkupcům a ti jezdí si pro čerstvé hříbky do vesnic na Podbrdsku. O to více lidí vyráží nahouby. Člověk ani nemusí znát místa, kde rostou, stačí sledovat, jak jsou prošlapané pěšinky v trávě a udusaná hlína v příkopech, kudy míří hordy houbařů do nitra smrčin.

Ve fotogalerii přibyly snímky praváků a nový druh houby.

1. září: V Brdech stále rostou hřiby smrkové v nevídaném množství. Tomu odpovídá i počet návštěvníků lesa. Lidé jezdí houbařit na Podbrdsko z dalekého okolí. Podobně intenzivní růst hub málokdopamatuje. Já vím, že tohle už se říkalo a psalo, myslím před dvěma roky, ale ten letošní rok je růst hub,tedy alespoň v Brdech,intenzivnější. Při té obrovské návštěvnosti lesa se dá těžko chápat, že houby dokáže přinést každý. V té souvislosti mě napadlo, jak by asi vypadlles, kde by podobně jako v některých jiných státech byl sběromezen nebo zcela zakázán, pokudtedy někde houby nesmějí lidé sbírat.To by asi nebylo kam šlápnout.

Je také zajímavé, jak se poslední roky daří pravým hřibům. Není to tak dávno, co jsme jeznali z vyprávění našich babiček, které vstávaly časně ráno, vyrazily na praváky a to doslova s nůšemi a pak je jely prodatdo Prahy na trhy. Hřiby smrkové začali ve větší míře růst možná před šesti, maximálně tak před osmi roky. Když jsme tehdy přinesli praváky, byla to skutečně velká rarita. Zato podhříbků či panských hřibů, jakse porůznu říká hřibu hněděmu rostlo požehnaně. Tyto v hojném počtu rostoucí oblíbené houby ale poslednídobě vystřídali ještě intenzivněji rostoucí hřiby pravé, tedy smrkové a dubové. Čím to je, těžko říci, možná by na to neuměl odpovědět ani zkušený mykolog.

Ve fotogalerii jsou další snímky z houbaření a také fotografie zajímavě rostlých hřibů.

29. srpna: Do brdských lesů může vyrazit každý, i ten, kdo zas tak dokonale nezná, kde houby rostou. Na Dobříšsku a Rožmitálsku najde totiž každý - hřiby smrkové tu stále rostou ve velkém.

Občas někdo z houbařů najde i raritní úlovek v podobě srostlých plodnic. Nejčatěji nalezneme několik plodnic srotlých k sobě. Někdy se ale podaří nalézt i houbu, které vyrůstá z klobouku další plodnice. Není to až taková vzácnost, nicméně ne každému je dopřáno takový úlovek nalézt.

28. srpna:Houbaři berou brdské lesy doslova útokem. Přístupové cesty lemují zaparkovaná auta a lidé s košíky se potkávají nejenom na silnicích, ale i v houštinách, když sbírají praváky.

26. srpna:Hřiby smrkové se místy skutečně rozjeli - mimo jiných to potvrdil i další houbař: "Vyrazili jsme s kamarádem v sobotu navečer do lesa nad Kytín, máme tam pár míst, která tradičně nezklamala. Každý jsme měl košík praváků - já cca 70 mladé zdravé, ještě dnes jsem si jich pár udělal jako přílohu k masu. Okolní lesy bída - prázdno. Sice mokro dost, ale pár dní ještě budeme muset počkat… Našel jsem i pár nadějných růžovek. Suchohřiby zatím vyčkávají, ryzce též nejsou vidět a loni touto dobou jich byly spousty," napsal nám čtenářpodepsanýpepacz.

25. srpna: Houbařské žně pomalu vypukly! Kdo mohl, vyrazil ovíkendu na houby aasi mál

Autor: Karel Hutr

1.10.2010 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

David Rath
22

Kauza spojovaná s Rathem se vrací ke krajskému soudu

Netradičně přímo při závodě volili účastníci Trailmaniacs.
3

OBRAZEM: Volby na běžeckém závodě na Příbramsku

Příbram o svém vítězství nad Ústím rozhodla čtyřmi góly během patnácti minut

Příbram – Fotbalisté 1. FK Příbram přivítali ve dvanáctém kole FNL na domácím hřišti Ústí nad Labem, v jehož dresu se do známého prostředí vrátili bývalí hráči příbramského týmu Štěpán Kacafírek a Pavel Pilík. Příbramští fotbalisté utkání nakonec zvládli, když především díky zlepšenému výkonu ve druhém poločase a čtyřem brankám během patnácti minut zvítězili 4:0.  

Komise musely řešit neplatné voličské průkazy, ale i stěhování

Střední Čechy – Vše probíhalo standardně. Přesně s těmito slovy se ohlédla za hlasováním během parlamentních voleb ve Středočeském kraji Eva Jůzová, vedoucí oddělení správních agend Krajského úřadu Středočeského kraje. Podle jejích slov se na hejtmanství nedostaly informace o tom, že by se odehrálo něco mimořádného. „Nevíme o tom, že by někde zasahovala policie,“ konstatovala Jůzová k dění ve volebních místnostech.

Bernard Plavec: Sport pro mě býval sprosté slovo

Dobříš – Sport mu dlouhou dobu nic neříkal, ale pak objevil kouzlo Muay Thai, kterému je nyní schopen obětovat naprosto cokoliv. Nejen o tom mluvil v rozhovoru Bernard Plavec.  

Na Příbramsku je o volby rekordní zájem

Příbramsko /FOTOGALERIE/ - S úderem čtrnácté hodiny se včera na Příbramsku otevřely dveře všech 228 volebních okrsků. Voliči dnes a zítra budou vybírat nové složení Parlamentu ČR z rekordních 31 politických uskupení.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení