Celkem se projektu letos v regionu Mníšecko a Dolní Berounka účastnilo devět týmů, z toho tři mníšecké. Jednalo se o žáky 7. a 8. tříd. Projekt vyvrcholil ve čtvrtek 30. května závěrečnými vystoupeními a vyhodnocením v černošickém Club Kině.
„Děti se díky projektu budou lépe orientovat v dějinách 20. století, dozvěděly se, jak velké dějiny ovlivňují malou historii, jak zasahují do života jednotlivých osob, dějepis se jim díky projektu zkonkretizoval,“ řekla učitelka Gita Otavová, která vedla dva mníšecké týmy.
„Také získaly povědomí o tvorbě audiovizuálních materiálů, zdokonalily své prezentační dovednosti, naučily se lépe vyhledávat, třídit a zpracovávat informace. Musely také pracovat v týmech, vyrovnat se se zodpovědností za společné dílo a cíleně se věnovat jednomu projektu po několik měsíců, což pro ně nebylo vždy jednoduché,“ doplnila Zora Kasiková, jež vedla další tým.
První z týmů představil příběh olympionika Miroslava Zemana z Čisovic. Byl mistrem republiky i Evropy v řecko-římských zápasech a na olympiádě v Mexiku v roce 1968 získal bronzovou medaili, na následující olympiádě v Mnichově roku 1972 se umístil na 4. místě. Ve vyprávění vzpomínal nejen na své sportovní začátky a zápasy, ale také na dobu počínající normalizace: „Procházeli jsme politickým školením, takže jsme věděli, kam si sednout a kam se dívat. Byli jsme poučeni a pochopili jsme to. Vždyť nás to živilo.“
Do života dalšího z pamětníků, Zdeňka Rychlého z Klínce, zasáhla druhá světová válka. Dvakrát zažil jako malé dítě návštěvu gestapa. Musel čelit otázkám, zda rodina například někoho neukrývá. Vzpomínal, jak jen díky tomu, že byli od rodičů vychováni k tomu, aby cizím lidem neříkali nic o soukromí (rodina tajně poslouchala zakázaný zahraniční rozhlas), nic nevyzradil. „Oni ti gestapáci, když viděli, že s námi moc pořízení nebude, tak nám slibovali, že dostaneme čokoládu. To za války byla ohromná lahůdka. Ale nepomohlo to,“ zmínil.
A na druhou světovou válku vzpomínal i aktér dalšího příběhu, Antonín Vašíček z Mníšku pod Brdy. Za války za jeho otcem přišli sovětští partyzáni se žádostí o jídlo. Otec se sice bál, protože pomoc nepřátelům nacisté tvrdě postihovali, ale nakonec pomohl. To, když se jej partyzánský velitel zeptal: „Máte psa? A když má hlad, dáte mu nažrat? A to otce zlomilo a už jim nandával a říkali, že s tím vydrželi až na Vysočinu.“
S celými příběhy, rozhlasovými reportážemi a životopisy pamětníků se může kdokoliv seznámit na internetových stránkách projektu Příběhy našich sousedů.
A jak projekt hodnotí žáci? Jen stručně: „Bylo to fajn.“
