Jako například v Bohutíně, kde se artisté, provazochodci a fakíři rozhodli podělit se o své umění s dětmi. Zavítal tam Cirkus Happy Kids, jenž sklidil velký úspěch u dětí, pedagogů a rodičů také nedávno v Krásné Hoře.

Tento týden žije projektem Cirkus ve škole a škola v cirkuse Základní škola v Bohutíně. V pondělí cirkusoví umělci předvedli školákům svoje výkony a pak už začal nácvik na dětské vystoupení.

Jak se to všechno promítá do výuky? „Všechny předměty jsme v tomto týdnu nasměřovali k projektu. Starší žáci vypracovali náklady a příjmy cirkusu, počítali v matematice rozměry stanu, připravovali plakáty a ještě jsme to všechno obrátili do angličtiny. Cirkus k nám totiž přišel z Německa. Zkoumali jsme, jestli třeba v Anglii nemají něco podobného," říká k neobvyklé výuce ředitelka školy Vladimíra Melicharová, kolem níž se žáci připravují na trénink, někteří už na place chodí po laně, přeskakují překážky nebo dokonce visí na hrazdě, všechno za asistence dospělých. Děti nejenže cirkus baví, ale už bojují s trémou, která je v dalších dnech vybičuje k úžasným výkonům.

Když se řekne cirkus, člověk se okamžitě soustředí na přítomnost zvířat. Ale na zahradě poblíž bohutínské základní školy stojí takový malý cirkusový stan a nikde žádné klece. Tady totiž nejde o drezúru šelem, ale o výuku dětí, jimž nadšením červenají tváře a snaží se o dokonalost při výuce provazochodectví, fakírství, akrobacie či kouzelnictví.

Že se to všechno vymyká klasické školní výuce, jak by mohli namítat někteří rodiče? Ani ne, jak říká ředitelka školy Vladimíra Melicharová: „Všechny předměty jsme tento týden nasměrovali k projektu, cirkus se promítá v matematice, angličtině, výtvarné výchově, zeměpisu. Navíc se děti učí komunikaci, spolupráci, zodpovědnosti, spolehnout se na druhého."

Eva z třetí třídy s vážnou tváří trénuje s ostatními sestavu na čtvrteční generálku, na kterou se přijdou podívat i žáci z jiných škol.

„Jezdím na kruhu, i po laně. Je to docela těžký. První den jsem si to natrénovala a dneska už jsem to dala a ani jsem nepadala," říká Eva. Ještě prý před lidmi nikdy nevystupovala a tak trošku bojuje s trémou. Sedá si na svou židli v hledišti a těší se spolu s dalšími fandícími spolužáky na fakírskou zkoušku.

Nejnáročnější byl první den, kdy se děti rozdělily do skupinek a musely se rozhodnout pro určité disciplíny. „Byl to křest ohněm. Některé měly předem jasno, že to nedokáží, styděly se, měly silnou trému z vystoupení před velkým publikem. Přihlásilo se 180 dětí a všechny se ve čtvrtek a v pátek od 17 hodin předvedou při svém vlastním vystoupení. Ve čtvrtek v 10 hodin je generální zkouška," těší se ředitelka školy a snaží se fotoaparátem zachytit všechny momenty v šapitó, aby měla škola bohatou památku.

Co na projekt říkali rodiče? Nebáli se o zdraví dětí? „Někteří nám hodně fandí, ale objevili se i hlasy, že celý týden nebudeme nic dělat a proč cirkus," krčí rameny Vladimíra Melicharová. Je přesvědčená, že až rodiče uvidí představení, že je to přesvědčí. Emoce totiž nejsou jen na straně dětí, ale hlavně u obecenstva, které má chvílemi při představení po těle husí kůži a chvílemi bojuje s dojetím.

Dění ve stanu sleduje ostřížím zrakem principál cirkusu Jan Lagron. Narodil se do klasické cirkusové rodiny pracující se zvířaty, ale s některými spřízněnými rodinnými artisty se jak se říká trhl a jede si po svých.

Proč bez zvířat? Když jsme se rozhodovali věnovat se výhradně školákům, uvědomili jsme si, že spousta dětí je alergická na zvířecí srst, tak jsme to zamítli," vzpomíná Jan Lagron na začátky v Německu, kde byl s bratrem zaměstnaný u podobného projektu. Zalíbilo se jim to a začali jezdit po České republice, kde mají kořeny. Od minulého roku Cirkus Happy Kids navštívil zhruba 20 základních škol.

Práce s dětmi je podle principála těžká, ale zajímavá a nakonec dojemná. Na pohyb talentované dítě pozná na první pohled. „Některé děti mi řekly hned, že nepůjdou do manéže, že to nedají, no a nakonec to bez problémů zvládly. Každé dítě si tady zažije svůj velký úspěch a aplaus od tolika lidí. Diváci, hlavně rodiče, mívají husí kůži a často jim ukápne i slza," dodává Jan Lagron.