Po studiích na místním gymnáziu se zde vyučil fotografem v příbramském fotografickém ateliéru Antonína Maltase.

Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově.
Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách.

Když ukončil tříletou vojenskou službu, založil v Příbrami v roce 1907 svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. O dva roky později si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání.

Od svého příchodu do Prahy se věnoval duchovním naukám, józe a především buddhismu. Prováděl meditační praxi a studoval staré texty, jež později také přeložil do češtiny. Jako první přeložil do češtiny nejen mnohá díla klasického buddhismu, ale také díla taoistická a další.

Jako vůbec první u nás se sám prakticky zabýval tibetským buddhismem, který také učil a překládal. Po určitou dobu byl členem českého Theosofického spolku tvořícího součást Theosofické společnosti a přátelský vztah navázal také se zakladatelem anthroposofie Rudolfem Steinerem.

Během první světové války byl Drtikol odvolán na frontu. V této době také portrétoval T. G. Mysaryka, Edvarda Beneše, Leoše Janáčka, Alfonse Muchu, Emu Destinnovou, Jakuba Demla, Aloise Jiráska, Josefa Suka, Bohuslava Martinů a mnohé další slavné osobnosti.

Po válce se Drtikol věnoval již pouze fotografii. Jeho tvorba se objevovala na výstavách v Čechách, ale i v zahraničí. Významné české i světové časopisy publikovaly jeho dílo. Stal se nejznámějším českým fotografem.

Přes světový věhlas, který jeho dílo mělo, se jeho ateliér v období světové hospodářské krize po roce 1930 potýkal s existenčními problémy, pořádal dokonce kurzy pro fotoamatéry.

V roce 1935 svoji fotografickou činnost ukončil. Málo publikovanou verzí ohledně uzavření ateliéru je, že ve skutečnosti šlo o zásah ze strany úřadů kvůli Drtikolovým aktům nezletilých dívek, nikoliv tedy pouze o často uváděné ekonomické důvody.

Odstěhoval se do ústraní pronajaté vily na Spořilově a vrátil se opět k malbě a plně se věnoval duchovním naukám, meditaci, duchovním vědám, překladům a především pak buddhismu a svým žákům.

V roce 1959 mu zemřela manželka. Jeho zdravotní stav mu již nedovoloval samostatný pohyb, byl upoután na lůžko a odkázán na pohyb pouze na vozíku.

Po smrti jeho manželky se o něj starala Anna Soukupová, jeho poslední žačka. Obklopen svými žáky žil ve vile na Spořilově až do své smrti v roce 1961.