Drobné nedopatření vedlo 31. května 1892 k požáru se strašlivými následky, který zasáhl rudné doly v celém březohorském revíru. Moravcová upozornila, že se jednalo o největší tragédii v historii českého báňského podnikání, ale i o největší důlní katastrofu té doby na světě v oblasti rudného hornictví.

Na dole Marie, v té době hlubokém 1126 metrů, jeden z horníků jménem Emanuel Kříž tehdy se svými druhy na konci ranní směny přicházel před polednem ke stoupacímu stroji, aby se nechali vyvézt na povrch. Protože mu dohoříval knot v kahanu, během čekání, než se uvolní místo, se rozhodl pro výměnu. Tomu se nedá nic vytknout: vstoupit na stoupací stroj beze světla bylo přísně zakázáno. Jenže – zbytek doutnajícího knotu upustil a ten kamsi zapadl. A ne, nestalo se, že by nad tím Kříž mávl rukou. Se třemi parťáky – historie zaznamenala, že to byli Václav Havelka, Jan Kadlec a Alois Nosek – kontroloval, zda někde nezačíná hořet. Když se během čtvrt hodiny nic nedělo, rozhodli se pokračovat v cestě na povrch.

Nic se nedělo ještě po další desítky minut. Až hodinu po poledni začaly hořet olejem napuštěné třísky na nárazišti. Že vzplály právě od doutnajícího knotu, sice prokázáno nebylo, avšak zdá se to pravděpodobné. Jedovaté zplodiny zasáhly nejen jámu Marie, ale v podzemí se rozšířily i do dalších šachet, kde se zčásti pracovalo i na těžbě ze stejné žíly: do dolů Anna, Prokop a Vojtěch. Někteří havíři zemřeli prakticky okamžitě, jiní měli dost času na to, aby svým rodinám napsali dopis na rozloučenou. Co je čeká a že jim není pomoci, tušili – chápali, co se děje a jakou mají šanci vhledem k tomu, kde se právě v dole nacházejí – byť pro jejich záchranu se kolegové snažili udělat maximum. I za cenu vlastního života: vedle horníků pracujících na směně tak umírali i báňští záchranáři. Záchranné práce v revíru pokračovaly až do sedmé večer. Odstraňování následků se pak protáhlo na dva roky.

Požár, který pravděpodobně vznikl náhodně shodou nešťastných okolností, si vyžádal celkem 319 obětí. „Zůstalo po nich 285 vdov – a více než 900 sirotků,“ připomněla Moravcová, jak tragická událost, kdy patronka sv. Barbora přestala držet nad horníky ochrannou ruku, zasáhla celý region. „Dokumentární příspěvek o této události natáčela v Hornickém muzeu Příbram ve dnech 27. a 28. dubna Česká televize,“ připomněla Moravcová. S tím, že výsledek mohou diváci zhlédnout 6. 6. od 21:15 hodin.

„Autorem je redaktor Přemysl Čech a producent Jiří Vondráček; historickými událostmi diváky provede historik a ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl,“ připomněla muzejnice. A jedním dechem slibuje: „Nebudou opomenuty ani aspekty zdravotní a psychologické, které divákům přiblíží odborníci z daných oborů.“