VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Eliška Balzerová: Dodnes vzpomínám na přátele z Rožmitálu

Sedlčany /ROZHOVOR/ – Herečka Eliška Balzerová deset let exceluje ve hře Můj báječný rozvod. Na vyprodané sály divadel a kulturních domů, odkud se chvílemi ozývá smích publika a nadšený potlesk, je nepochybně za tu dobu zvyklá. Stejného uznání se jí dostalo v pondělí v Kulturním domě Josefa Suka v Sedlčanech a skvělou podívanou chystá na 17. března pro diváky v Příbrami.

16.2.2014
SDÍLEJ:

Herečka Eliška Balzerová v Sedlčanech. Foto: Marie Břeňová

Známá herečka se podělila o část přestávky se čtenáři Příbramského deníku.

Kolik v této úspěšné hře zvládáte postav?
Osmnáct.

Irská autorka prý věnovala hru všem, kteří zůstali nikoli vlastní vinou sami…
Ano. A ukazuje to na ženě, kterou opustí manžel. Vyrovnává se s tím však s humorem, s nadhledem a s jakousi nadějí na konci. To je asi to, co mají na příběhu ženy rády.

Hru máte v repertoáru celé desetiletí a stále je vyprodáno. Vzpomenete si za tu dobu na diváckou reakci, která vám něčím utkvěla v paměti?
Každá je jiná. Některá žena se v ní pozná, jiná si myslí, že je popsán přesně její osud. Zvláště dámy, které se právě rozvedly, to prožívají se mnou velmi intenzivně. A záleží také na skladbě publika, zda v něm sedí více mužů nebo žen. Mladí se zase v hledišti především baví, protože ještě neví, co je v životě čeká. Starší ženy vezmou vše víc vážněji. Cítí, jak je to smutné, když ženu po padesátce opustí muž.

Vaše role je obrovská „kláda". Nemáte možnost se na scéně opřít o kolegu, který by vám případně text nahrál. Neobáváte se, že vás zradí paměť a objeví se „okno"?
Po těch letech již ne. Představení pro jednoho herce jsou velmi těžkou disciplínou. Člověk je sám a nikdo ho z takové situace nevytáhne. Nechci se rouhat, aby se okno neobjevilo právě v Sedlčanech, ale ještě se mi to nestalo. Nemám nápovědu. Text jde tak rychle, že by nebyla ani možnost zajít do portálu, abych věděla, jak dál. Musím si pomoci sama. Ale tak dlouho se pohybuji s Mým báječným rozvodem po scéně, že všechny převleky a přesuny rekvizity zvládám a zároveň to jsou body, kterých se zachytávám. Jsou to takové zvláštní značky, které si my herci na jevišti dáváme. Hra se nesmí hrát, musím se do role obléci a před diváky ji ten večer odžít.

Máte za sebou spoustu krásných filmových a divadelních rolí. Ale diváci vás jistě stále milují jako doktorku Alžbětu Čeňkovou z kultovního televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Z poslední doby je to zase Vilma v laskavé a moudré komedii Ženy v pokušení. Za obě tyto ztvárněné postavy jste získala významné ceny. Za Vilmu Českého lva, za „Nemocnici" v Německu cenu Bambi. Z dalších ocenění připomeňme alespoň Cenu Františka Filipovského za dabing. Máte některou z nich na „poličce slávy" doma trochu výš?
Ne, všechny jsou ve stejné výši a nedávno jsem musela vzít štafličky a otřít z nich prach. Každá je jiná – jedna kovová, další pozlacená, další skleněná. Za dabing jsem dostala takové dvě hlavičky obrácené proti sobě, které spolu jakoby mluví. Mám také Modrou kostku a cenu Elsa… Všechna ocenění mám shromážděna na jednom místě a protože jsou dost vysoko, tak mi k nim jen občas zalétne pohled.

Právě v legendárním Dietlově seriálu „Nemocnice" jste se setkala s řadou hereckých legend. Zavzpomínáte alespoň na některou z nich?
My mladí jsme se především dívali, jak ti Mistři svoji práci dělají, jak se na roli připravují, jak s ní nakládají, jak jsou přesní v detailu. A to byli všichni – ať to byl Láďa Menšík, Miloš Kopecký, Pepík Abrhám, Viktor Preiss… To pro mne byla opravdu velká herecká škola a nerada bych jen některé z nich takzvaně vypíchla. Jen mě mrzí, když se na seriál s odstupem času podívám, kolik jich již mezi námi není. Tito bardi, hvězdy stříbrného plátna i televize, nám chybí. Je mi hrozně líto, že ta generace rychle odešla. Ale vážím si toho, že jsem měla možnost s nimi hrát. Vždyť jsem hrála například i s takovým Jaroslavem Marvanem… Najednou po nich zůstala mezera. Já se modlím, aby nová generace herecky vyrostla a stali se z ní kvalitní a dobří herci. Mezi těmi, kteří odešli a kteří nastupují, je velké vakuum. Alespoň já to tak cítím.

Máte k Sedlčanům, Příbrami, Dobříši, Rožmitálu nebo jinému místu v okrese bližší vztah?
V Rožmitále pod Třemšínem jsem měla kamarády. Měli tam víkendový domeček. Moje dcera Adélka se narodila před jednatřiceti lety. A to byla rodina, která mi malou dceru hlídala. Michala a Vláďa Škaloudovi mi pomáhali, když jsem se chtěla vrátit do divadla. Sami měli v té době malou dceru Andrejku. Dnes je to dospělá žena. Jinak jsem ostatními místy jen projížděla, například při svém angažmá v Českých Budějovicích, kde jsem byla čtyři pět let. A směrem na Strakonice jsem jezdila raději než přes Tábor. Když jsem se blížila k Příbrami, těšila jsem se, že jsem skoro doma.

Navštěvujete se s touto rodinou i v současné době?
Dodneška na rodinu vzpomínám. Byli to skvělí lidé. Nenavštěvujeme se, občas si ale zavoláme.

Marie Břeňová

Autor: Redakce

16.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Okresní soutěže: Milín jasně potvrdil první místo

Ilustrační foto

Dobříš nepřekvapila, Sedlčany po dramatu udržely druhé místo

Členové veterán klubu udělali dobrý skutek

Sedlčany /FOTOGALERIE/ – Na letos poslední motoristické a všeobecné burze bylo možné v neděli 15. října v areálu Sedlčanské kotliny objevit užitečné i velmi kuriozní předměty a získat doslova za pár korun například brusle, povijan na miminko, broušené mísy, paroží, staré oprýskané pokličky na hrnce, krejčovskou pannu, součástky ke kolu, motocyklu, automobilu. Burza byla šestá v pořadí a o to více se těšila zájmu kupujících i prodávajících.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Kandidátní listina bez žen? Ve středních Čechách mohou voliči najít jedinou

Střední Čechy – O křesla v Poslanecké sněmovně se ve Středočeském kraji celkem – na všech 26 kandidátních listinách, které nyní voliči nacházejí ve svých poštovních stránkách – uchází 754 kandidátů, jejichž průměrný věk dosahuje 46,4 roku. Z nich je 210 žen (tedy 27,85 procenta). V jejich případě činí průměrný věk 47,1 roku.

Tochovické gólové hody skončily dramatickou penaltovou tečkou

Tochovice – O tomto víkendu zavítal do Tochovic v rámci střetnutí Sport Invest I.A třídy skupiny A tým Komárova. Trenér domácího týmu Ladislav Černý mohl v tomto utkání využít služeb zkušených hráčů z vyšších soutěží a tak se v základní sestavě objevili mimo jiných tak Daniel Huňa nebo Matěj Štochl. Utkání nabídlo strhující průběh, ve kterém se skóre přelévalo z jedné strany na druhou a o výsledku musely nakonec rozhodnout až pokutové kopy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení