Jak se vypořádáváte s extrémním suchem, pokud jde o hospodářské plodiny?

Sklidili jsme krmné obilí, úroveň výnosu sucho nijak negativně neovlivnilo. Produkcí se zaměřujeme na chov masného skotu pastevním způsobem a zde nás sucho, stejně jako ostatní chovatele v regionu, velice trápí. Ekonomika tohoto chovu je založena na pastvě – je třeba pást alespoň šest až sedm měsíců v roce, tedy ideálně do konce listopadu, a v zimě pak krmit. Letos krmíme naplno již od 25.července a to je pro nás drahé. S koňmi je to podobné. Otavy žádné nenarostly, mnohde budou chybět i zásoby pro zimní krmné období. Ještě štěstí, že alespoň první seče byly slušné a máme nějaké rezervy z minulého roku.

Jakou péči navíc musíte věnovat zvířectvu – skotu, koním a psům – italským chrtíkům, které manželka chová?

V podstatě musíme hlavně stále zajišťovat napájecí vodu. Skot i koně při suchém krmení a těchto vedrech jí spotřebují neuvěřitelné množství. Zvířata vyhledávají stín pod stromy. Alespoň s tím naštěstí v tomto kraji není problém. A také je dobře, že už je kratší den a nočního chladu je přeci jen trochu více. Chrtíci jsou v pohodě, mají teplo rádi.

Co je z vašeho pohledu zemědělce největší problém?

Na polích je samozřejmě největší problém nedostatek vody pro plodiny, které se obvykle sklízejí později, to je především kukuřice a brambory. Půda je vyschlá a tvrdá, veškeré operace s ní jsou ekonomicky náročné. Orat pod následné plodiny lze asi jen málokde. Vedra a s nimi spojená nepohoda ve stájích se mohou také projevit nižší užitkovostí zvířat.

Jak u Kunclů na rodinné farmě všechno zvládají a co tomu musí obětovat?

Dobře. Paradoxně máme vlastně méně práce. Není co sušit, nemusíme přestavovat ohrady, nemusíme přehánět dobytek za novou pastvou. Žádná není. Nejvíc nás asi trápí obava z nedostatku pitné vody. V mlýně máme letní hosty, na dětském táboře děti, kterým musíme zajistit dostatek pitné vody. Kdyby došla, byl by to velký problém. Naštěstí nás příští týden čeká už poslední turnus. Je ale pravda, že v letošním roce děti pod stany asi moc noční chlad netrápil.

Můžete letošní ráz počasí srovnat s podobně suchým rokem v minulosti?

Stejně tak, jako nepamatuji na Brzině tak velkou povodeň, jako byla v roce 2013, nepamatuji ani takhle velké sucho. Možná v roce 1976, kdy v potoku Brzina netekla také téměř žádná voda. Ale letošnímu suchu ještě není konec. Třeba to ale bude i k něčemu dobré. Možná už začneme brát prognózy o globálním oteplování vážně. Možná už nám konečně dojde, že se musíme k přírodě a krajině chovat jako hospodáři. Možná už i velké zemědělské společnosti, pro které je prioritní pouze zisk, přehodnotí svůj způsob hospodaření. Možná si začneme více všímat, kde všude nám zbytečně z krajiny mizí voda. A možná už konečně začneme konat. Marie Břeňová