Každoročně se účastní několika závodů i v zahraničí, přičemž momentálně získal již všechny tituly Mistr ČR a všechna ocenění za vítězství v českých pohárových soutěžích, jak v silniční tak i horské paracyklistice. Jako zatím jediný handbiker v ČR dokázal vyhrát během jedné sezóny Český pohár MTB a zároveň na silnici.

Před třemi týdny jste se navíc stal mistrem České republiky v silniční časovce…
Ano to byl poslední titul, který mi ještě z české paracyklistiky chyběl z pěti možných ocenění, která může u nás handbiker dosáhnout.



Tomáš Mošnička zůstal aktivní i díky handbiku.Máte tolik úspěchů, že to se někomu nepoštěstí za celý život. Kde berete energii?
Tak je to za celý život, od motorek až po paracyklistiku. Jen doufám, že ještě nějaké úspěchy přidám. Ani nevím, jde to tak nějak samo, zvláštní je, že se mě na toto ptá každý, ale nepřijde mi, že bych dělal něco navíc, nic, co by nezvládal kdokoli jiný. Snad je to tím, že jsem v horoskopu střelec, proto jsem od přírody aktivnější a soutěživější a určitě bych nesnesl nečinnost. Všechno se snažím dělat jak nejlíp umím a snažím se stále lepšit. Zatím to funguje, ale vždy to jde být ještě o něco lepší…

Jak se změnilo vaše nazírání na svět po nehodě?
Na čas jsem na sport zanevřel a věnoval jsem se úplně opačnému životnímu stylu. Naštěstí se to včas zlomilo a vrátil jsem se opět ke sportu, ale v podstatě jsem byl dlouho stejný jako před úrazem. Až moje současná práce pro webový portál Žiju s handicapem mi změnila životní hodnoty. Zjistil jsem, že jsem vlastně zdravý a de facto si nemám na co stěžovat.

"Poznal jsem totiž hodně těch, kteří mají daleko těžší handicap a žijí normální život, poznal jsem rodiče, kteří mají dítě s handicapem a přesto ho milují, vychovávají a vytvářejí mu podmínky pro normální život."

Také pomáháte dětskému domovu…
Ano, v rámci mojí práce pomáhám dětskému domovu v Korkyni se sháněním financí na provoz. Tam jsem se také seznámil s osudy některých dětí a věřte, že nikdo by nechtěl mít za sebou to, čím si některé děti musely projít. Toto všechno pak člověku obrátí životní hodnoty a náhled na to co je a není důležité.

Tomáš Mošnička zůstal aktivní i díky handbiku.Vy jste sportoval i před úrazem. Mnoho lidí by si řeklo, že s tím je konec. Co vás motivovalo nepřestat?
Kamarádi. K motorkám jsem hodně posiloval a oni někde v časopise našli vozíčkáře, který aktivně závodil v benchpressu. Váhy, které zvedal, byly hodně podobné těm, které jsem zvedal jako zdravý. Já jsem si po nějakém přemlouvání vyzkoušel, že s činkou na hrudi a bez opory nohou z lavice nespadnu. Navíc to co jsem tehdy při mých prvních pokusech zvedal, nebylo zase až tak daleko od toho, co zvedal on.

Vy ale navíc závodíte i se zdravými sportovci. Který závod pro vás dosud byl nejnáročnější?
Nedávno jsem si vyzkoušel prvně golfový turnaj, to byl asi největší „záhul"…

Existují nějaké kompromisy?
Momentálně jsem omezil všechny vedlejší aktivity a všechno se podřizuje pouze silniční cyklistice. To znamená, že jsem omezil i jednu z mých prací, což bylo zámečnictví. Bohužel to co jsem si zde přivydělal chybí do rodinného rozpočtu, ze kterého hradím většinu mých nákladů na sport. I když je to nyní finančně daleko náročnější, tato práce již byla na úkor mých sportovních výkonů. Naštěstí mi můj sponzor a zároveň zaměstnavatel firma D.I. Seven vytvořil takové pracovní podmínky, že si můžu svůj čas řídit dle potřeby.

Tomáš Mošnička zůstal aktivní i díky handbiku.Spousta lidí se vymlouvá, že na sport jim nezbývá čas,…
Hodně mi pomáhá manželka. Běžně jsem na kole pět hodin, nějaká příprava před tím, nějaká regenerace po tom, strava, příprava ionťáků,… Člověku na vozíku trvá mnoho věcí ještě o něco déle než plně zdravému. Nedovedu si představit, že bych měl ještě řešit nákup potravin, nebo vařit a jestli je či není zaplacená nějaká složenka.

Jak často trénujete? Co je pro vás během tréninků největší výzva?
V průměru trénuji tak čtyři až pět hodin pět až šestkrát týdně. Ale hodně se to liší tím, zda-li jsem v zimní „objemové" přípravě, nebo například v období, kdy mám každý týden i dva závody. Při tréninku mě nejvíc nakopne, když před sebou uvidím zdravého cyklistu, to je jako „červený hadr na bejka".

Jaký je váš další sen?
Taková další meta je paralympiáda. Letos mi začátek sezóny nabourala borelióza a dozvuky po léčbě antibiotiky a musel jsem trochu pozměnit kalendář závodů. Nominační kritéria na MS a paralympiádu jsou poměrně tvrdá a od ČATHS nepřichází vůbec žádná podpora a to ani ve formě ocenění pro ty nejlepší, ani ve formě materiálu nebo výživy, natož financí třeba za zisk titulu MČR.

"Mnoho lidí se mě ptá, co jsi za ten titul dostal? Když řeknu mistrovský dres a čokoládovou medaili, tak mi nikdo neuvěří."

Paradoxně je ta čokoládová jedna z mých nejcennějších právě za královskou disciplínu časovku. O tento titul jsem totiž dlouho usiloval, proto mám i tuto medaili mezi ostatními.

Oproti ceně závodního karbonového handbiku, která se pohybuje okolo 11 tisíc euro a v době kdy prvních 10 jezdců Evropě v mé kategorii jezdí na profesionální úrovni je to velký nepoměr. Ale nevzdám to.

Tomáš Mošnička zůstal aktivní i díky handbiku.