Žijete v Příbrami. Co vás sem zaválo?
Narodil jsem se v Plzni, v hlavním městě dobrého piva. Po týdnu jsem byl vyvezen na Šumavu, do Železné Rudy, kde v pivovaru pracoval můj otec jako sládek. Dostal jsem se na nejlepší místo a mohu tvrdit, že jsem odkojen pivem. Máma říkala: Nepij to, budeš blbej. A měla pravdu.

Do Příbrami jsem se dostal až kvůli bolševikovi. Otce zavřeli do bolševického koncentráku Vojna, kde se mimochodem natáčela část Zdivočelé země. Jako mukl pracoval na uranu. Přestože je to velmi nebezpečná práce, protože se pracuje v radioaktivním prostředí, tak pracoval 12 hodin denně v zemi. Na šachtu je vodili pěšky, svázané ocelovým lanem a doprovázeli je vojáci se samopaly a se psy. Pustili ho po amnestii. Při rehabilitačním procesu byl zbaven viny ve všech bodech obžaloby. Kvůli tomu jsem byl pět let bez otce. Ani se mu neomluvili. Nicméně se v Příbrami rozhodl pak fárat na uranu i v civilním zaměstnání, protože jinde práci nesehnal. Za nějaký čas dostal byt na sídlišti Příbram 7. To vzniklo také otrockou prací. My jsme se k němu s matkou, sestrou a bratrem přestěhovali. Chodil jsem tehdy do páté třídy.

Takže jste zde vychodil základní školu?
S dětmi se zde moc nepočítalo, takže na celém sídlišti byla jen jedna devítiletka Pátá. Vyučovalo se v ní na směny. Některé děti měly školu jeden týden dopoledne a druhý odpoledne. Tak se to střídalo. Odpolední vyučování ale nestálo za nic. Otec proto rozhodl, že budeme chodit do školy na Březové Hory, čímž jsem se stal halďákem. Bojovali jsme proti sídlišťákům. Slavná bitva skončila tak, že tři sanitky jezdily tři čtvrtě hodiny pořád dokola a vozily raněné do nemocnice. Rozseknutá hlava, zlámaná žebra, ale nikdo nikoho nepráskl.

A nelákalo vás se z Příbrami odstěhovat do Prahy, kde dlouhá léta působíte ve Studiu Ypsilon?
To jsem zkoušel a ukázalo se to jako hloupost, protože to bylo nelidsky drahé už v devadesátých letech. Sehnal jsem za tři a půl milionu domeček na Zbraslavi, ale tolik peněz jsem neměl a nikdo mi nepůjčil. Tak dojíždím autobusem, je to rychlejší než autem, protože má na Strakonické vlastní pruh. Jen v nouzových případech sednu do auta. Bydlíme na sídlišti, kde jsme si koupili byt v cihlovém domě. A 22 km na východ od Příbrami máme chaloupku, kde trávíme léto.

Kam chodíte nejraději na procházky?
Už moc nechodím, ale původně jsme bydleli u Malého Kotlíku na náměstí Fráni Kučery, což byl místní literát. Časem tam vznikl zimák, plavecký bazén, je to odtud kousek na koupaliště Novák. Chodili jsme tam na žáby a opékali si na ohni žabí stehýnka. To je velká lahůdka. Tak tam se mi pořád líbí.

A kam jezdíte na výlety?
Šumava a Brdy mi jsou velmi blízké. V Brdech jsem se chvíli živil jako dřevorubec. Také jsem tam natáčel jeden díl seriálu Octopus. Nejvyšší horou je Tok s 865 metry. Vrchol je holý a je odtud vidět Šumava, Krušné Hory, Vysočina a komín v Mladé Boleslavi. Když je pěkná viditelnost, dají se zahlédnout i Alpy. Na Tok se dá vyjet na kole nebo v zimě na běžkách. V Pobrdí jsem také moc rád jezdil s kamarády a dětmi na gynekologickou expedici. Začínali jsme v Kozičíně a jelo se přes Pičín do Vaječníku, pro náročné ještě přes Řitku a Krámy. Mimochodem v Pičíně jsem točil ve třinácti letech svůj první film Kuřata na cestách. Když mi bylo sedmnáct, tak už to běželo v televizi jako film pro pamětníky. Z druhé strany Brd jsme pak jezdili urologickou expedici, přes Kleštěnec, Mrtník a Kulovice. Ve středu Čech je krásný zapomenutý kraj.

Herec Pavel Nový: V Podbrdí jsem jezdil na gynekologickou expedici | Video: Hájíčková Jana

A kde vás teď čtenáři mohou vidět?
Moje domovské divadlo je stále Studio Ypsilon. Jako host hraju Na Fidlovačce v představení Hoří, má panenko v režii Tomáše Svobody, který napsal scénář podle slavného filmu Miloše Formana. Také jezdím do Docela velkého divadla v Litvínově, kde hraju vodníka v představení Lucerna s láskou, ale bez slitování. V nejbližší době jedu s nimi na zájezd do Znojma. Je to soukromé divadlo, tak se musí ohánět. Už šestnáct let točím pro televizi Nova seriál Ulice. Natáčí se v Hostivaři, kde si Nova koupila fabriku. Uprostřed vyrobila ulici a v dvougaráži je bar. Je to nejdelší seriál v Česku a má skvělou výhodu, že nás jednou za čas pozvou a můžeme ovlivnit osud svých postav. Byl záměr, že v seriálu vystřídám tehdejší ředitelku školy. Nechtěl jsem ji vystrnadit, je to vynikající herečka, která hraje v národním divadle. A tak jsem se zeptal, jestli má chlapa. Takže to dopadlo, dali nás dohromady. Byl jsem spokojený. Potkávám se tam s výbornými lidmi, dokonce i s rekvizitářem, který pracoval i na filmu S tebou mě baví svět. Všechno se točí na přeskáčku, takže musíme vědět, co bylo předtím a bude potom. Scénáře už se mi učí hůř. Zpočátku jsem si to dvakrát přečetl a mohli jsme. Teď se to někdy kousne. Palice už nefunguje, jak by měla. Němec, co mi krade paměť, se blíží.

Ještě točíte i nějaké další seriály?

Pro televizi Prima seriál Zoo a koncem měsíce jedu točit na Slovensko seriál pro televizi Joj Neklidné mládí, který režíruje Jan Hřebejk. Je to o domově důchodců a hraju tam Čecha. Myslel jsem si, že uplatním svou skvělou slovenštinu, což se nepovedlo. Je tam skvělá sestava, špičky slovenské kultury – Milan Kňažko nebo Zuzana Kocúriková a také Bolek Polívka a Jana Švandová. Mám tam plno kamarádů. Točí se v obci Topol´čianky a spí se na zámku. Jednu noc jsem strávil v pokoji, kde spal Tomáš G. Masaryk. Je to krásné místo s hřebčínem. Slovensko je vůbec nádherná země.

Díky divadlu jste hodně zemí procestoval. Jaké země jste navštívil?
Byli jsme na Tajwanu, v Jihoafrické republice nebo dvakrát v Egyptě, což jsem podruhé málem nepřežil. Odvezl jsem si odtamtud západonilskou horečku, na kterou se umírá. Od té doby jsem mrzák. Je to virové onemocnění. Se Studiem Ypsilon jsme hráli v roce 1997 v Londýně a místní deník The Times napsal, že Studio Ypsilon je pravděpodobně nejzářivější malé divadlo v Evropě. Angličané nikdy nic nepochválí stoprocentně, proto tam bylo slovo pravděpodobně. Hráli jsme tam dvě hry a strávili tam týden. Hrál jsem ale jen v jednom představení, takže některé večery jsem měl volné. Chodil jsem do restaurace v parku, kde každý večer hrála živá hudba od rocku, přes jazz, po popík.