Jaký dopad měla změna zákona na váš odbor?

Zásadní. V podstatě posledních patnáct let zaměstnankyně našeho odboru pracovaly podle zákonů o sociální potřebnosti a životním minimu. To, co od roku 1991 do konce roku 2006 platilo, je jakoby zapomenuto. Zákon o sociálním minimu a sociální potřebnosti byl nahrazen zákonem o pomoci v hmotné nouzi a zákonem o životním a existenčním minimu a celý systém uplatnění žádosti je výrazně odlišný.

V minulých letech jsme tuto činnost samozřejmě vykonávaly s ohledem na právní řád, ale dělaly jsme agendu takzvaně „na koleně.“ Každý úřad si stanovil svoje postupy, i žádosti byly interní. Teď máme jednotné tiskopisy. Ve starém systému jsme všechnu agendu 30. dubna zastavovaly a lidé uplatňovali novou žádost. Období pro přechod z dávek sociální péče na dávky pomoci v hmotné nouzi bylo stanoveno do 30. dubna letošního roku. Ještě všechny žádosti do této doby vyřízeny nemáme.

Je pro žadatele administrativní postup uplatnění dávek jednodušší?

Pro žadatele i pro nás je vše složitější. Nechtěla bych vypadat jako kritik systému. Časem se asi zaběhne, ale už nyní víme o skupině příjemců, kterých se právní úprava dotýká.

Koho máte na mysli?

Dospělé děti, které skončily školu a bydlí u svých rodičů Ne každý mladý člověk hned další týden nebo měsíc najde zaměstnání. Když se uchází o místo, trvá nějakou dobu než projde výběrovým řízením, než se dozví výsledek, uzavře pracovní smlouvu a nastoupí do práce. Po toto období u nás byl takový člověk finančně zajištěn. Nyní je systém posuzování přísnější a tato skupina dřívějších příjemců dávek sociální péče nám v novém systému vypadne nebo nebude výplata v takovém rozsahu, jak bylo v našem regionu zvykem.

O kolik lidí šlo?

Náš odbor měl tuto agendu dříve pojmenovanou jako „dávku občanům, kterým nejde zajistit zaměstnání“. Šlo o 250 tisíc korun měsíčně a jednalo se průběžně o 50 až 100 lidí. Zajišťovala celé rodiny nebo neúplné rodiny, kde bylo nezaopatřené dítě.

Jaká byla průměrná dávka pro jednotlivce?

To se dá těžko říci. Například životní minimum jednotlivce ve starém systému bylo 4300 korun v případě, kdy příjemce neprokazoval zvýšené náklady na domácnost. Když byl občan úplně bez příjmu, mohl tedy dostat až 4300 měsíčně. Bylo to sice méně než minimální mzda, ale na druhé straně částka, z níž bylo možné čerpat prostředky na základní živobytí.

A jak je to podle nové legislativy?

Zákon stanovuje sedm situací spojených s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Dávkami, kterými se pak pomoc v hmotné nouzi řeší, jsou: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Životní minimum je jednosložková částka. Pro prvního v rodině je dávka vyšší než pro další osoby. Z našeho pohledu k nároku vede složitější papírování a je těžší na tyto peníze dosáhnout.

Můžete být konkrétnější jak je příspěvek na živobytí vysoký?

Částka živobytí se odvíjí od životního a existenčního minima. Pokud žadatel dostatečným způsobem hledá vhodné zaměstnání, projevuje snahu o zvýšení příjmů vlastním přičiněním, bývá shodná se stanoveným životním minimem. Obecně lze říci, že se tato částka stanovuje jako rozdíl mezi živobytím osoby či rodiny a jejich příjmem, který je snížený o přiměřené náklady na bydlení. Přiměřené náklady na bydlení jsou definovány jako odůvodněné náklady na bydlení, maximálně však do výše 35 procent příjmu osoby či rodiny.

Museli jste při změně všechny klienty navštívit?

Byli nás zvyklí navštěvovat. Určitě jednou měsíčně jsme se viděli se všemi. Sociální šetření děláme v souvislosti s podáním žádosti k finančnímu zajištění jednotlivců nebo rodin, aby neupadli do existenční bídy.

 

Kdo je v hmotné nouzi?
- Jde v zásadě o situace, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb.
- Zákon zároveň napomáhá řešení některých nárazových
životních situací, které nelze vyřešit jinak než okamžitou
peněžní pomocí.
- Dávkami se řeší příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.