Je mu dvaadvacet let a zvolil si netradiční druh podnikání. Je houslař. Václav Pikrt z Příbrami prý navštívil ve třech letech s rodiči koncert Václava Hudečka a od té chvíle bylo jasné, jakým směrem se bude jeho život ubírat. V šesti se začal učit hrát na housle, a když se vyučil uměleckým truhlářem, zahájil studium houslařského řemesla, které ho teď živí.

Krátce před maturitou se jako jediný student mezi samými profesionály zúčastnil Mezinárodního houslařského festivalu Vítězslava Metelky. Soutěžil s teprve svými druhými houslemi, které postavil ve volném čase. Přeskočil tam několik zkušených houslařů, kteří měli za sebou už desítky vyrobených nástrojů. Jeden z porotců, houslový virtuos Jaroslav Svěcený mu prorokoval slibnou kariéru. Tu nastartoval Václav Pikrt hned po skončení studia v místech, kde kdysi provozoval kolářské a karosářské řemeslo jeho děda i praděda. Nástroje tu vyrábí i renovuje.

Dílna houslaře Václava Pikrta voní smrkovým a javorovým dřevem. V jejím rohu jsou poskládané desky rezonančního dřeva ze stromů, které začaly růst ještě v dobách, kdy císař František Josef I. začal uvádět v život první reformy ve snaze zmodernizovat rakousko­uherskou říši.
Na pracovním stole v dílně leží mezi vlnkami hoblin nejrůznější dlátka a pomůcky k výrobě houslí. Nechybí ani torza smyčcových nástrojů i kytar čekajících na svou opravu.

Práce houslaře je sama o sobě velmi náročná, detailní a vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Václav Pikrt musí při vyškrabávání dřeva neustále kontrolovat souměrnost a správnou tloušťku konstrukčních částí budoucího nástroje. Vše, co udělá, od výběru správného materiálu přes opracování dřeva až po spojení jednotlivých dílů houslí, má ve výsledku vliv na zvukové kvality nástroje. Václav Pikrt soudí, že umění tohoto řemesla spočívá právě v tom, jestli dokáže houslař citem poznat, jaký materiál je a odhadnout, kde trochu dřeva ubrat, nebo raději ponechat.

„Houslař, pokud má vyrábět špičkové instrumenty, musí být nejen zručným řezbářem, ale trochu i alchymistou či fyzikem. Bohužel, o tento druh podnikání už není v České republice valný zájem, jak mezi klienty, tak i mezi řemeslníky. Prosadit se není snadné,“ řekl Václav Pikrt. Je v celé zemi jedním z mála lidí, kteří se tomuto krásnému uměleckému živobytí věnují, na celém Příbramsku je i dost možná jediný. Přesto pro něj není jednoduché si na denní chléb vydělat, i když se ceny ručně vyráběných houslí pohybují v Česku v desítkách tisíc korun. Jedny housle dělá Václav Pikrt zhruba tři měsíce.

ROZHOVOR: Každý houslař má svoje triky, které nikdy neprozradí, říká Václav Pikrt

Z jakého dřeva se housle vyrábějí?
Vyrábějí se z takzvaného rezonančního dřeva, které je pečlivě vybíráno a platí pro něj přísná kritéria. Přední deska je smrková a v podstatě všechno ostatní je z javorového dřeva. Tyto dva druhy se používají, protože zkušenostmi se zjistilo, že mají nejlepší tónové vlastnosti. Například Antonio Stradivari používal pro výrobu svých houslí bosenský javor a alpský smrk.

Kolik stojí pořízení takového dřeva?
Jedna deska vyjde na několik tisíc korun. Čím je starší, tím dražší. Proto většinou mistři houslaři střádají dřevo pro své syny či vnuky, kteří po nich převezmou řemeslo. Ti pak můžou pracovat třeba se stoletými deskami. Každopádně by mělo být dřevo staré alespoň deset, patnáct let, aby dobře vyschlo. Samotný strom, ze kterého se budou vyrábět nástroje, musí růst v těžkých podmínkách a ne na kraji lesa. To znamená – málo světla a málo vody. Také například nesmí mít do určité výšky žádné suky a je důležité, aby v průřezu byl na jeden centimetr velký počet letokruhů. Pak nám vyjde, že by ten strom měl být starý třeba 130 let.

Jak dlouho trvá housle vyrobit?
Záleží na požadavcích klienta. Takže můžete vyrábět třeba desatery housle do roka nebo pouze čtvery, podle toho, kolik práce tomu věnujete. Průměrně to trvá asi tak tři měsíce, pokud mají být výsledkem opravdu špičkové housle.

Co všechno obnáší být houslařem?
Být dobrým houslařem neznamená pouze umět vyřezat kvalitně samotný nástroj. Člověk musí také vědět něco o vlastním dřevě, ale například i o akustice či při výrobě laků o chemii. Manuální zručnost truhláře je tedy vlastně pouze nezbytný základ. Důležité je, aby v práci houslaře bylo něco víc než jen řemeslo. A o to se také snažím.

Kolik je na Příbramsku a v kraji ještě houslařů?
Na Příbramsku o žádném nevím. Jinak ani v celém Středočeském kraji jich moc není. Chybí zájem lidí. V tomto oboru je velmi těžké se prosadit a ani finanční krize moc nepomohla.

Jak jste se dostal k výrobě houslí?
Určitě to začalo, když jsem asi v šesti letech chtěl začít hrát na housle. Po základní škole jsem se rozhodoval, kam dál. Jednou z možností byla konzervatoř, ale nakonec jsem studoval na uměleckého truhláře. Po vyučení jsem se rozhodl jít ještě právě studovat přímo houslařinu na škole v Lubech u Chebu.

Je těžké uživit se výrobou a opravami hudebních nástrojů? Jak dlouho už v oboru podnikáte a co je třeba k vybavení dílny?
Začal jsem zhruba před půl rokem. Uživit se tím je těžké, navíc když podnikání teprve rozjíždím. Ale zatím to jde. Mezi lidmi je zájem především o opravy, ty jsou teď i z větší části hlavní náplní mé práce. Doteď jsem prodal jedny housle a oprav bylo okolo patnácti. V současnosti zrovna vyrábím další nástroj a samozřejmě tu mám i některé na opravu. Naštěstí jsem na začátek dostal příspěvek na podnikání od úřadu práce, za to jsem si mohl pořídit základní vybavení. Některé věci si můžu vyrobit sám, jako například různé přípravky a podobně. Sestrojil jsem si také třeba takzvanou ohýbačku na luby, čímž jsem pár tisíc ušetřil. Jinak základní zařízení dílny vyjde asi tak na sto tisíc korun. Nicméně pokud se k němu budu chovat slušně, tak zas vydrží celý život.

Spolupracujete s nějakými odborníky či hudebníky při výrobě vašich nástrojů?
Momentálně můj profesní růst pokračuje mimo jiné díky konzultacím s mistrem houslařem Arpádem Šivákem z Lubů u Chebu, který je podle mne jednou z nejvýznamnějších osobností současného českého houslařství. Konzultuji i se členy Zemlinského kvartetu nový nástroj, který vyrobím. Jejich kritika je pro mě také velmi důležitá.

Máte nějaké vlastní triky a fígle?
Každý má nějaké svoje zlepšováky. Kouzlo houslařiny je v tom, že si každý časem najde ty svoje triky, podle kterých pracuje. Každý houslař si na ně přijde sám, nikdo vám je neřekne, pokud třeba nezdědíte tajemství po svém otci. Takové informace jsou velmi cenné a nikdo se
o ně nechce dělit. Dvojnásob
to platí v případě hledání správného laku. Pryskyřice jsou totiž hodně drahé, je to otázka několika tisíc na jednu zkoušku. Když jich pak člověk udělá za život několik set, tak se to prodraží.

Jaká je vůbec funkce laku na houslích?
Především je to ochranná funkce, stejně jako třeba na nábytku nebo obrazech. Přirovnal bych to spíše k těm obrazům. Lak dřevo chrání a zároveň mu umožňuje vyniknout. Jde také o lom světla,
a pokud je lak dobrý, tak máte pocit, že vás dřevo jakoby vtahuje. Například jeden
z nejlepších laků používal Stradivari, ale jeho recept se ztratil někdy v 18. století
a spousta mistrů houslařů se teď snaží přijít na jeho tajemství.

VIZITKA PODNIKATELE
  • * Narodil se 3. července 1986 v Příbrami, je svobodný
  • * V letech 2001 až 2004 se učil uměleckým truhlářem, další čtyři roky studoval houslařskou školu.
  • * Loni uspěl na Mezinárodním houslařském festivalu Vítězslava Metelky v Náchodě, účastnil se restaurátorských kurzů Jaroslava Kohouta a začal podnikat.
  • * Od loňského října se živí jako houslař, má v Příbrami vlastní dílnu