V pondělí zaplnili posluchači od předškolního věku sál nového Obecního domu. Několikanásobného držitele světových rekordů v chytání ryb uvítal petrovický starosta Petr Štěpánek, od kterého dostal buzolu, aby se prý ve světě neztratil.

Sympatický mladík poskytl pro čtenáře Příbramského deníku rozhovor – ještě předtím, než začal mladým posluchačům vyprávět o jedné ze svých nejnebezpečnějších a také nejdrsnějších cest na ostrov Nová Guinea. Zmínil se, že zde žije mnoho kmenů, které si stále udržují svůj „pravěký" styl života. Případy kanibalismu jsou zde podle oficiálních zdrojů zaznamenány ještě před čtyřiceti lety. Vyprávěl dětem o stromových chýších, o přeletech starými vysloužilými letadly, kdy se nad hlavami jeho posádky měl anděl strážný co ohánět. Při situacích, které dnes vypadají úsměvně, šlo často o život.

K Petrovicům máte blízký vztah, protože zde máte pronajato několik rybníků. Je to vaše první beseda s místními školáky?

Ano, na Petrovicko jezdím, ale je to moje první akce s místními dětmi. Natáčeli jsme ale na Sedlčansku pro Českou televizi celou řadu dílů S Jakubem v přírodě – je to pořad, který má dnešním dětem ukázat, že existuje jiný než virtuální svět. Procházíme krásná místa české přírody, kde se učí umění přežít, rozděláváme oheň, poznávají krajinu a na každém výletě samozřejmě ulovíme rybu. V současné době natáčíme nových čtrnáct dílů a možná se do regionu se štábem zase vrátíme. Je to krásný kraj, mám to tu moc rád, stejně jako celou Českou republiku. U nás je tolik krásných míst, že jeden život by na jejich poznání nestačil.

Proč chcete nechat při povídání ryby trochu stranou?

Rád bych dětem spíš než ryby ukázal místa, kde se musím pohybovat a že to, co spousta lidí u nás považuje za samozřejmé, tak jinde samozřejmé není. Nechci k posluchačům přistupovat jako k dětem, ale jako ke kámošům, protože například v Amazonii, když je klukovi sedm nebo osm let, tak nemá problém jít do pralesa a zabít kopím divočáka. Promítnu jim místa, která vypadají trochu strašidelně, svým způsobem jsou brutální, ale i to je důležité vědět. Svět se velmi rychle mění a tohle je právě generace, která si bude muset se spoustou věcí umět poradit a musí na to být připravena.

Máte příležitost poznávat Petrovicko nejen u vody?

Jasně, jezdím sem už dlouho a je to pro mě kraj, kam si jezdím odpočinout a načerpat síly. Například Husova kazatelna je nádherná. Je to magické místo, když k viklanu přijdu, přímo cítím prostorovou energii. Projel jsem celý svět a mým zamilovaným místem jsou určitě Petrovice a okolí.

Je jen málo míst na světě, které jste se svou udicí dosud nenavštívil. Chystáte se letos na nějakou větší expedici?

Pravděpodobně se vydám do Mongolska a na Sibiř, ale letos se věnuji především natáčení na území Česko republiky. S Českou televizí máme hned několik projektů. Letos jsem navíc pořádal rybářské mistrovství světa juniorů a v září mě čeká mistrovství světa na Pálavských jezerech, což bude jedna z největších sportovních události tohoto roku na území naší republiky.

Jaké dotazy při podobných setkání s dětmi slyšíte nejčastěji nebo který vás zaujal?

Klasickým dotazem nezkažených dušiček bývá, kolik jsem chytil ryb.

Jakube, zeptám se podobně jako ony: Jaký je váš nejtěžší úlovek?

Dosud nejtěžší sladkovodní ulovená a zvážená ryba měla 215 kilo. Chytili jsme určitě těžší, ale z technických důvodů, protože se zpravidla nacházíme daleko od civilizace, je nereálné ji zvážit.

Komplikuje vám současná mezinárodní situace vaše cesty za poznáním?

Určitě musíme být se štábem výrazně opatrnější než dřív a jsou místa, kam bychom chtěli jet, ale musíme svoje plány daleko víc zvažovat.

V pořadu S Jakubem na rybách a dalších můžeme vidět, jak si „pochutnáváte" na červech, pražených housenkách a jiných jídlech, které vám domorodci nabízejí. Byla situace, že jste nějaké odmítl?

Nikdy necouvám. Musíme vždycky pozřít to, co jedí oni, to nám otvírá brány k nim a chovají se k nám jako k sobě rovným.

Je o vás známo, že jste z hudební rodiny a vaše cesta za sportovním rybářstvím začala tím, že jste přerušil nadějné hudební i atletické kariéry. Muzicírujete ještě někdy s otcem Karlem nebo se svými sourozenci?

Občas si zahraju na piáno. Já mám toho času ale tak málo, že když nějaké volno mám, snažím se jej věnovat doma přítelkyni nebo si sám zajdu na ryby jen tak pro zábavu.

Učil jste někoho ze svých pěti sourozenců ryby chytat?

Jo, občas vezmu na ryby Barunku a Terezku. Marie Břeňová