Co je podle vás největším problémem lesů v České republice, potažmo ve Středočeském kraji?
Ve Středočeském kraji, stejně jako na velké části území České republiky, máme rozsáhlé smrkové lesy ohrožené plošným hynutím. Brdy jsou časovanou bombou. Na severní Moravě a Vysočině lidem mizí lesy před očima a zůstávají vytěžené kopce, místo lesů obří holiny. Doplatíme na to, že se tu v minulosti vysázely lesy s převahou smrku na místech, kde by přirozeně nerostl. Smrk je horská dřevina, má mělký kořenový systém, je závislý na množství srážek. I když po mniškové kalamitě v minulém století už se vědělo, že je potřeba pěstovat lesy smíšené, vysázely se zase převážně smrky. Změna klimatu, sucho pak celý problém akceleruje. A tak vidíme, že odumírají i borovice, o kterých se dříve soudilo, že budou perspektivní, protože jejich hluboké kořeny dosáhnou na spodní vodu. Jenže hladina spodní vody poklesla, svrchní horizonty půdy se vysušují a tak si hustě vysázené borovice začínají konkurovat o vodu a také usychají. Na některých místech usychají i listnáče. Pro Brdy existuje zpracovaná studie vědců brněnské lesnické fakulty, která ukazuje, jak se mění podmínky vhodné pro pěstování smrku. Ukazují, že už teď tu nejsou, takže je podle mě jen otázka času, kdy je stihne osud lesů na severní Moravě.
Co by se dalo udělat, aby se stav lesů zlepšil?
Jde o lesy budoucí. Stávající ještě žijící smrkové porosty je potřeba okamžitě a velkém začít podsazovat listnáčemi a jedlí, aby až začnou smrky odumírat, byl už pod nimi podrost mladého smíšeného lesa. Tam, kde je ve smrkovém lese nějaký ten buk, javor či jiný listnáč či jedle a tam kde to vůbec jde, tak je po proředění smrkového porostu nechat přirozeně zmladit. Protože nevíme, jaké druhy stromů se změnám klimatu přizpůsobí a jak, je třeba pěstovat lesy v co nejpestřejší druhové skladbě. Zároveň dát přednost přirozené obnově. Lesy vzniklé z přirozeného zmlazení jsou mnohem odolnější než lesy uměle vysázené, protože mezi přirozeně rostlými stromky dělá selekci sama příroda a přežijí ty stromky, které jsou nejsilnější a nejlépe přizpůsobené místním podmínkám. Těžebními a pěstebními lesnickými zásahy je potřeba dosáhnout i věkové a prostorové rozrůzněnosti lesů, aby byly stabilní. Tam, kde už vznikly těžbou velké holiny, je škodlivé spěchat s rychlým umělým zalesněním. Je lépe holiny obnovit nejprve takzvanými přípravnými dřevinami jako jsou bříza, jeřáb, osika, olše ad. Pomohou regenerovat půdu zničenou holosečí, vytvoří zástin, který potřebují stínomilné druhy zejména buky a jedle. Ty pak postupně dosazovat spolu s dalšími druhy stromů během dalších deseti až padesáti let, aby budoucí porost byl co nejvíce různověký, druhově a prostorově rozmanitý.
Jaký způsob pěstování a těžby dřeva je pro les podle vás nejšetrnější?
Jsou to takové lesnické postupy, při kterých se nepoužívají holoseče. To znamená těžit stromy postupně jednotlivě nebo po malých skupinách. Když se totiž vytěží stromy najednou na velké ploše, tak se obnaží lesní půda, začne na ní pražit slunce, vysouší se, degraduje, mineralizuje humus a odplavují se živiny. A půda je placenta lesa. Na jejím stavu záleží i odolnost lesa, který z í pak bude vyrůstat. Náš lesní zákon bohužel dosud umožňuje dělat až jeden hektar velké holoseče. Lesní půdu i malé semenáčky a zmlazení malých stromků ničí také pojezdy těžké techniky. Vyjetými kolejemi pak odtéká z lesů tolik potřebná voda.

Co brání nejčastěji v našich podmínkách přirozené obnově lesa?
Zastaralý lesní a myslivecký zákon a někde i to, že někteří lesníci setrvávají v rakousko-uherském modelu hospodaření. Setkávám se s tím, že někteří lesníci nevěří přírodě, že se lesy dokáží obnovit samy, jen jim musíme dát čas. Ale věřím, že většina lesníků už dnes chce hospodařit moderními způsoby, mají ale lesním zákonem a vyhláškami svázané ruce. Přírodě blízkým postupům hospodaření klade mnoho administrativních překážek. A nejen administrativních. Lesní zákon třeba nařizuje provést po těžbě do dvou let zalesnění. Jenže přirozené zmlazení lesa často potřebuje více času. Ale jednoznačně největší překážkou je přemnožená spárkatá zvěř – jeleni, srnci, sika, daňci a někde mufloni. Zákon o myslivosti v praxi nefunguje.
Je problémem okus zvěře?
Okus, loupání kůry i takzvané vytloukání. Počty spárkaté zvěře jsou díky systému mysliveckého hospodaření mnohem vyšší, než kolik je pro les únosné, někde i víc než les dokáže vůbec uživit a někde myslivci zvěř v lese vykrmují jako ve chlévě. Ta pak okusuje mladé stromky a chutnají jí mnohem více mladé listnáče a jedličky než smrčky. Podle poslední inventarizace je průměrně v republice poškozeno 64 procent vysázených listnáčů a jedlí, na čtvrtině území republiky dokonce skoro 100 procent. Teď je díky rozsáhlým kalamitním těžbám potřeba obnovit obrovské plochy lesa, není možné ty tisíce hektarů oplotit. Miliardy korun, které chce vláda dát vlastníkům na obnovu lesů, jsou vyhozené oknem, protože zvěř většinu listnáčů a jedlí sežere.
Jak by se dal řešit?
Musí se okamžitě změnit zákon o lesích a zákon o myslivosti. Teď senátoři schvalují novelu lesního zákona, kterou jim posunula poslanecká sněmovna. Ministerstvo zemědělství ale potřebné změny původně nenavrhlo. Lesy se snažili zachránit někteří poslanci, kteří podali pozměňovací návrhy, které by řešily alespoň největší průšvihy do doby, než se ministerstvo rozhoupe a připraví úplně novou legislativu. Byly to návrhy na prodloužení lhůty k zalesnění, aby les dostal šanci obnovit se přirozeným zmlazením nebo přes přípravné dřeviny, na omezení výsadby rizikových dřevin, omezení úmyslných holosečí a další. Nakonec poslanci i se souhlasem ministerstva zemědělství dali schválili alespoň lepší ochranu lesní půdy a důležitý pozměňovací návrh, který právě sahá i do zákona o myslivosti a upravuje systém plánování lovu tak, aby se odvozoval od stavu lesa - tak, aby byla rovnováha mezi počtem spárkaté zvěře a schopností lesa se obnovit. Teď je na senátorech, jestli dají těmto návrhům pro budoucnost našich lesů zelenou a doplní další potřebné uvedené výše, které se nepodařilo schválit poslancům. Výzvu Zachraňme lesy podpořilo už přes 62 tisíc lidí. Naléhavě apeluje na poslance a senátory, aby pozměňovací návrhy schválili a „zajistili nám a našim dětem lesy věkově i druhově pestré, zdravé a krásné lesy vhodné pro odpočinek včetně ostrovů divoké přírody“. O totéž žádá poslance a senátory i výzva Vědci pro les, kterou podepsalo přes 360 vědeckých a odborných pracovníků - několik desítek docentů a profesorů většiny našich přírodovědeckých a lesnických fakult a Akademie věd i praktičtí lesníci. Uvidíme, zda je senátoři vyslyší.
